Češi si na svoje pečivo potrpí i za hranicemi. Čeští pekaři v britském Walsallu se proto o svátcích nezastavili

Zvyk je železná košile a většina Čechů za hranicemi chce slavit Velikonoce stejně jako doma. Daleko od domova se ale velikonoční mazanec nebo veka na chlebíčky může stát opravdovou vzácností. Češi ve střední Anglii mají štěstí, čerstvým pečivem je tam zásobují manželé Alena a Jiří Čížkovi. Navštívil je i zpravodaj Jaromír Marek.

Pečeme mazance, rohlíky, chleba a veky, protože Češi jsou zvyklí dělat si na Velikonoce chlebíčky. Veky jdou do stovek. Když jsou svátky, tak nechodíme spát nebo spíme ve spacáku na lehátkách v pekárně,“ popisuje Jiří Čížek hektické předsváteční noci v pekárně ve městě Walsall nedaleko Birminghamu.

Jiří Čížek je v Anglii spokojený, přestože jeho pracovní den má víc než 12 hodin

Zdejší pekárna je jedinou ryze českou pekárnou v celé Británii. Tamní české i polské obchody zásobuje rohlíky, chlebem a sladkým pečivem. Nápad začít péct se zrodil svým způsobem z nutnosti. „Nechutnalo nám tady pečivo, tak jsme začali péct doma pro sebe a pro kamarády. A když už to doma nešlo, pronajali jsme si prostory a začali péct,“ vysvětluje pan Jiří.

Pekárna je řehole

Alena a Jiří odjeli do Anglie, stejně jako mnozí další, za prací – balili ovoce, pracovali v lakovně. A doma pekli. Nejprve svoje produkty rozdávali, ale když jim pečení začalo přerůstat přes hlavu, začali podnikat. Obchod se rychle rozběhl, a tak zpočátku pekli manželé Čížkovi sedm dní, respektive nocí v týdnu.

Žijeme tu dlouhá léta, ale na brexit se nás nikdo neptal, zoufají si Evropané v Británii

Brexit

Brexit se zatím odkládá, ale nejasnosti nemizí. I takhle jednoduše se dá popsat současná zapeklitá politická situace, která komplikuje život spoustě lidí. V nejistotě žijí nejen Britové, ale i zhruba tři miliony občanů Evropské unie, kteří ve Spojeném království žijí a pracují. S Italy v Londýně natáčel zpravodaj Jaromír Marek.

Ve dvou lidech vyrobí denně převážně ručně dvanáct set rohlíků a stovky chlebů. A před Velikonocemi pečou navrch ještě mazance.

Je půl sedmé večer a Jiří Čížek zahajuje noční směnu. Skončí v šest nebo v sedm hodin ráno, sedne do auta a začne rozvážet. „Vracím se kolem poledne nebo jedné hodiny odpoledne a večer zase nanovo. Je to řehole. Nedokázali jsme si to představit, když jsme začínali, ale už to víme,“ usmívá se.

Stesk po domově

Česká pekárna ve Walsallu však nejspíš brzy skončí. Na vině není brexit, ale stesk po domově. Paní Alena se chce vrátit zpátky do Čech, stýská se jí po rodině, po dětech a vnoučatech. „Pekárnu chceme prodat, tedy hlavně já, manžel by tady chtěl zůstat,“ dodává paní Alena.

Pan Jiří je vyučený nástrojař, paní Alena je krejčová. V Anglii pečou pět let. Registrovat si zde živnost byla prý hračka. To doma v Třebechovicích pod Orebem už jim úřad oznámil, že na provoz pekárny nemají potřebnou kvalifikaci.

Manželé Čížkovi přijeli do Británie za prací. Že se tu jejich osudem stane pečení, je ani nenapadlo
autoři: Jaromír Marek , and
Spustit audio

Související