Zápisník Jana Kaliby. Pohled do zákulisí fotbalového šampionátu v Americe

Turnaj v Mexiku, ale ne pro Mexičany. Desetitisíce za vstupenku nezaplatíme, zlobí se domácí fanoušci

Mexiko se stalo první zemí, kde se fotbalové mistrovství světa hraje potřetí v historii. Slavnostní zahájení turnaje a první zápas a vítězství domácího týmu proti Jihoafrické republice ale vidělo 80 tisíc diváků na Aztéckém stadionu v Mexico City. Mexičané ukázali světu, že se svou vášní pro fotbal budou tahouny tohoto šampionátu, který pořádají dohromady se Spojenými státy a Kanadou. Ovšem tahle vášeň má letos svou cenovku pro většinu lidí v zemi nedosažitelnou.

Mexičani kolem stadionu rozjeli jednu velkou párty, připomínající karneval v Riu – průvod lidí v kostýmech, mexické vlajky, sombrera, trubky, trombóny, bubny... Je naprosto zřejmé, která ze tří pořadatelských zemí má největší vášeň pro fotbal. Ovšem většina té vášně zůstane za branami stadionu.

Pro ty, co mají peníze

Ismael Moreno by šel tuze rád na zápas svého národního týmu. Do mexického dresu obléká dokonce své dvouměsíční štěně. Ismael říká, že na ligové zápasy chodí v přepočtu asi za 350 korun. Dostat se na šampionát by ho stálo desetitisíce. A na to jeho rodina nemá.

Čtěte také

„Lístky na stadion jsou velmi drahé. Je to sice turnaj v Mexiku, ale není pro Mexičany. Je to šampionát pro ty, kdo mají peníze, ale ne pro nás, co žijeme od výplaty k výplatě. Zkuste se zeptat kohokoli v téhle ulici a každý vám řekne totéž. My jsme tříčlenná rodina a vstupenky by nás stály desítky tisíc pesos. Z toho žijeme přibližně rok,“ vypráví Ismael.

Jako na dlani mám přímo před sebou Aztécký stadion – katedrálu fotbalu, jak mu přezdívají Mexičané. K těm šťastnějším, kteří se dostanou na tribunu, patří manžele Mario a Gilma Regaladovi. Ti ovšem už desítky let nežijí tady ve své vlasti v Mexiku, ale v americkém Las Vegas a za jeden lístek prý dali 2800 dolarů. Mario vysvětluje, že fotbal je vášeň a člověk si musí něco odepřít.

Mario a Gilma Regaladovi přijeli na mundial z Los Angeles

Jorge a Estrella stojí u stadionu s kartonem a s nápisem „Koupíme tři vstupenky“. Jsou ochotni za ně zaplatit i 50 tisíc pesos, tedy asi 60 tisíc korun.

Hrdost i zklamání

Při zápase Mexičanů s Jihoafrickou republikou jsou na tribunách vidět prázdné sedačky, přesto hlasatel oznamuje vyprodáno. Den před utkáním šlo online koupit vstupenku i za víc než dva miliony korun. Mexičani milují fotbal hodně, ale že by až tolik?

„I když jsme všichni Latinoameričané, fotbal tady v Mexiku vnímáme hodně odlišně třeba od Argentinců. Tady je to velmi rodinné a přátelské,“ srovnává historik mexického fotbalu Carlos Calderón z místní univerzity.

Čtěte také

„Ano, chcete, aby váš tým vyhrál, ale se soupeřovými fanoušky se nikdo nepere ani nehádá. Děláte si z nich třeba legraci, to je velmi mexické, ale pak klidně jdete společně na jídlo. To je tu běžné,“ pokračuje.

„Jsme hrdí, že tu už potřetí máme mistrovství světa, ale na druhou stranu je to zklamání. Ty přemrštěné ceny nám to nadšení kazí. Ty nejsou pro chudé, ale ani pro střední třídu. No tak se podíváme v televizi a oslavíme to s turisty v restauracích a barech,“ krčí rameny Carlos Calderón.

A přesně to se taky v okolí Aztéckého stadionu po úvodní výhře Mexika nad Jihoafrickou republikou stalo.

autoři: Jan Kaliba , vma
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.