Zápisník Jana Kaliby. Pohled do zákulisí fotbalového šampionátu v Americe
„Veď mě dál, cesto má.“ Nový fotbalový hit na chvíli sjednotil rozhádané Američany
Po volném dni začne ve čtvrtek čtvrtfinále. Nedostal se do něj žádný ze tří týmů pořadatelských zemí. Kanaďané zažili první domácí šampionát, Mexičané jako první na světě už třetí a potvrdili, že u nich je vášeň k fotbalu s ostatními nesrovnatelná. Až do kauzy s omilostněním útočníka Folarina Baloguna a debaklu s Belgií svůj pokrok ve fotbalové kultuře ale ukazovaly i Spojené státy, které našly i nový fotbalový hit.
Mířím ke stadionu v San Franciscu v průvodu amerických fanoušků a povídám si s Paulem Richardsem, bubeníkem, který udává rytmus.
„Navzdory tomu, co říká Trump a další, chce spousta nás Američanů být součástí globální komunity, třeba díky fotbalové kultuře. Potkávat se s cizinci, třeba s Čechy. Byl jsem na tom šampionátu před dvaceti lety, kde jste nás jasně porazili,“ říká Richards.
Pokřiky fanoušků
S Paulem probíráme, jestli mají Američané také své fotbalové pokřiky a písně jako jihoamerické nebo některé evropské národy, případně kluboví fanoušci. Američané často volají své „USA!!!“ nebo „We Believe That We Can Win“, tomu se ale občas pošklebují i oni samotní. „Věříme, že můžeme vyhrát!“, tenhle pokřik dokonce hráč amerického fotbalu Jason Kelce označil za nejvíce poraženecký, co kdy slyšel.
Paul mi pak vybubnovává světoznámý motiv z písně Seven Nation Army od amerického dua The White Stripes s tím, že ta je teď v USA mezi fotbalovými fanoušky populární k navození atmosféry.
Během tohoto mistrovství ale Američany sjednocovala country klasika od Johna Denvera, kterou si zdejší fanoušci adoptovali.
Šla z toho až husí kůže, když tuhle píseň, kterou u nás známe jako Veď mě dál, cesto má, zpívaly na stadionech desítky tisíc Američanů při zápasech svého týmu. Pro zemi, kde v posledních letech nabraly nenávistné projevy na obrátkách, to byly momenty, kdy se Američané v červených trumpovských čepicích i prezidentovi odpůrci na chvíli naladili na stejnou notu. Píseň o sounáležitosti s horami domovské Západní Virginie zná v Americe snad každý, ať dítě, či dospělý.
„Každý tady má tuhle písničku rád. Pamatuju si, jak jsme se skautským oddílem jeli jedenáct hodin autobusem z Connecticutu tábořit do Západní Virginie. A jak jsme dorazili k hranicím Západní Virginie, všichni tu píseň začali spontánně zpívat. Vydrželo nám to půl hodiny,“ vzpomíná teď už šedovlasý skaut Randy. Country Roads, kterou si teď přisvojili Američané při socceru, je podle něj klasika.
„Zpíváme to při různých příležitostech, je to populární, ale docela mě překvapilo, že se to teď chytlo i při prvním americkém zápasu a během mistrovství světa se z toho stala fotbalová písnička,“ pokračuje Randy.
DJové na stadionech ji pouštějí dál, ale teď už to bude bez Američanů na hřišti.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
