Zanevřel na Wall Street, vybral si Boha
Ekonomie a obchodování na burze jsou fascinující. Tak tuhle větu byste asi čekali od člověka v kravatě s kufříkem a nejnovějším mobilem, na jehož obrazovce se míhají grafy a čísla. Jenže burza a věda plná procent a měnových zkratek fascinuje jednoho bulharského mnicha. Mohl pracovat na Wall Street. Místo toho našel své místo v monastýru.
„Jmenoval jsem se Christo Miškov,“ říká muž s dlouhým černým vousem v mnišské kutně. Sedí vedle mě na dřevěné lavici v kostele svaté Neděle v centru Sofie. Je mu šestatřicet let. A všichni, kdo ho během našeho rozhovoru osloví, mu říkají otec Nikanor.
„Lidé jsou různí. Každý člověk má nějaký talent, který by měl rozvíjet. Já mám evidentně talent na ekonomii a finance,“ svěřuje se.
Z dětské hry se stalo zaměstnání
„Když jsem byl malý kluk, ještě za komunismu, četl jsem knížky o západním kapitalismu, které měl můj táta. Byly to socialistické kritiky. Byla to jediná šance dozvědět se, jak funguje bankovní systém, obchod, jaká jsou tržní pravidla,“ vzpomíná.
„Když jsme byly děti, vymyslely jsme si hru na kapitalismus. Bylo nám deset a já jsem byl jedním z organizátorů. Každá ulice si vytvořila svoji měnu, trhy a obchody. Pochopitelně jsme měli i vlastní burzu,“ usmívá se.
Otec Nikanor – nebo tehdy ještě Christo Miškov – prý pochopil, jak funguje svět peněz. Po pádu komunismu začal studovat ekonomii, v níž vynikal. Všimla si ho významná nadnárodní firma, zaměstnala ho a Miškov začal obchodovat na světových burzách.
Místo ekonomie si vybral Boha
Nechyběl ani na Wall Street. Právě tam mu nabídli lukrativní práci. Jenže Miškov ji odmítl. „Někdy se stane, že člověk může začít svůj život znovu. To je můj případ,“ vysvětluje.
Christo Miškov se stal mnichem. Čísla na burze ho sice stále fascinují, ale zůstala pro něj tím, čím byla v dobách, kdy byl ještě malý kluk – hrou.
Přestože sedíme v kostele v centru Sofie, jeho místo je někde jinde. Pár desítek kilometrů za bulharskou metropolí leží vesnice Giginci. U ní stojí malý rozpadlý monastýr, který otec Nikanor svépomocí opravuje.
„Oprava monastýru je hotový zázrak. Myslím, že to byl záměr Boží, že mě sem přivedl. Moje dosavadní zkušenosti pomáhají. Sháním peníze z fondů na obnovu kostela, vyhloubení studny a klášterních budov,“ popisuje.
Krize podle něj ještě není u konce
Smysl života našel ve službě Bohu. Finančnictví, svého koníčku, se však úplně nezbavil. „Jednou nebo dvakrát za rok jedu do Sofie za svými bývalými kolegy. Bavíme se o finančních analýzách. Je to můj hřích a vím, že to není dobré,“ přiznává se.
Prostě si nemůže pomoct. Během jednoho takového setkání, ještě před krizí, předpověděl světovou recesi. Dnes, tři roky po vypuknutí krize, se v sofijském kostele Svaté neděle ptám šestatřicetiletého mnicha Nikanora, kdy ta krize skončí.
„Neřekl bych, že je krize u konce. Před námi jsou ještě těžké časy, než trh nakonec kapituluje a nám se bude zase dařit,“ předpovídá. Odkud to otec Nikanor může vědět? Bůh ví.
