Zámek Milotice – barokní perla jihovýchodní Moravy

Stojíme ve vstupním vestibulu a nad námi se klene zámecké schodiště, které bývá označováno za nejkrásnější na Moravě, ne-li vůbec v celých českých zemích. „Je zajímavé tím, že do prvního patra je kamenné a do druhého dřevěné, ačkoliv to na první pohled nejde poznat,“ upozorňuje mne můj průvodce, místní kastelán Evžen Boček.

Zjistit to lze pouze dotekem, ovšem to samozřejmě není návštěvníkům dovoleno. Všímám si, že schodiště zdobí hned několik erbů rodu Serényi. Právě za jejich působení totiž získal zámek svou barokní podobu, což připomíná i freska na stropě nad námi.

Interiér milotického zámku připomíná dobu, kdy zde žili poslední majitelé|foto: Oficiální stránky zámku Milotice

„Freska je oslavou rodu Serényiů jako patronů múz. Je na ní vyobrazen motiv trojského koně,“ popisuje kastelán. „Zajímavá je postava muže ve žlutém plášti, jakéhosi ideálního stavitele, který má v pravé ruce kružítko zabodnuté do plánu milotického zámku.“

Historie šlechtického sídla na daném místě je ovšem mnohem starší. Původně tu stávala gotická tvrz, která je doložena už k roku 1341. Ta byla později přestavěna na renesanční zámek, jehož půdorys si uchovala i stavba současná. Dokonce i přízemní arkády pamatují tuto podobu sídla.

Serényiové zámek koupili roku 1648 a následujících 50 let na něm stavebně nic neměnili. „Ovšem třetí Serényi na zdejším panství – Karel Antonín – byl dvořanem ve Vídni u sestry císaře Karla VI. Marie Magdaleny, a přestože trávil většinu času u dvora, potřeboval reprezentativní letní sídlo,“ vypráví Evžen Boček.

Milotice byly z Vídně jeho nejsnáze dosažitelným rodovým majetkem, a tak se rozhodl pro jejich úpravu do dnešní reprezentativní podoby. Přestavba začala v 90. letech 17. století a trvala do roku 1745. Tehdy vznikla i kaple svatého Jana Nepomuckého, kterou freskou na stropě ozdobil Josef Ignác Mildorfer.

Ovocný sad na jižní straně zámku|foto: Oficiální stránky zámku Milotice

Vedle ní zaujme tento prostor především svým zvláštním tvarem. O co je užší, o to je vyšší – prochází hned několika podlažími zámku. Kdysi sloužila kaple už od časného rána. Mše se tu konala každý den kromě neděle, kdy se chodilo do farního kostela, už od půl sedmé.

V nedělním výletu Po Česku nahlédneme do komnat, které jsou udržovány ve stejném stavu jako za dob posledních majitelů zámku z rodu Seilern-Aspang.