Zákon o střetu zájmů, ukrajinské volby, následky ničivé vichřice v Tatrách

Stručný přehled událostí

Barbora Kroužková: Poslanci přijali novelu zákona o střetu zájmů. Majetkové poměry a vedlejší příjmy by měly oznamovat i krajští politici a zastupitelé obcí.

Ukrajinské prezidentské volby jsou neplatné. Na svém mimořádném jednání o tom rozhodl ukrajinský parlament.

V Tatrách pokračuje odstraňování následků ničivé vichřice. Odborníci se snaží radit, jak předejít podobné katastrofě.

To jsou některé události tohoto týdne. Podrobně o nich teď víc. Dobrý poslech přeje Barbora Kroužková.

Novela zákona o střetu zájmů

Barbora Kroužková: Dolní parlamentní komora odsouhlasila novelu zákona o střetu zájmů. Majetkové poměry, vedlejší příjmy a působení ve firmách budou muset zveřejňovat taky zastupitelé krajů a obcí. Tuto povinnost zatím měli jen poslanci, senátoři a ministři. Novela zákona taky předpokládá, že pokud funkcionáři příslušné oznámení nepředloží nebo v něm budou lhát, mohou dostat pokutu až 30 tisíc korun. O ní by ale rozhodovaly mandátové a imunitní výbory obou komor Parlamentu a kontrolní výbory zastupitelstev. Politici, kteří se funkci věnují na plný úvazek, by navíc neměli pobírat odměny za práci ve firmách, zřízených a ovládaných krajem nebo městem. Novela je podle protikorupčních odborníků polovičatá a má jen oddálit přijetí zcela nového a mnohem přísnějšího vládního zákona. O střetu zájmů je i následující debata. V poslaneckém studiu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu jsou Miloslav Kala, poslanec ČSSD, dobrý den.

Host (Miloslav Kala): Dobrý den.

Barbora Kroužková: A se mnou ve studiu je David Ondračka z organizace Transparency International. Dobrý den.

Host (David Ondračka): Dobrý den.

Barbora Kroužková: Řekněte, potřebujeme vůbec nějaké podobné normy? V demokratických zemích si myslí, že ano. Někteří naši politici ale zákon odmítají a to s tím, že je prý postaven na obyčejné lidské závisti.

Host (David Ondračka): Tak já si myslím, že je jasné, že ten zákon nezabrání korupci jako takové, ale nastavuje určitá pravidla k otevřenosti a veřejné kontroly, která by měla přispět k větší průhlednosti a pokud ten zákon bude napsán kvalitně a vynutitelně, tak si myslím, že může splnit tento účel. A závist, to je samozřejmě věc, která tady funguje, nicméně my chceme přece budovat takovou politickou kulturu, která by k té otevřenosti směřovala.

Barbora Kroužková: Pane poslanče, bude vůbec ten zákon k něčemu? Vždyť už se, a to velmi dlouho, čeká na zcela novou normu.

Host (Miloslav Kala): Jestli bude k něčemu, to ukáže samozřejmě život, ale potřeba je říct, že zákon České národní rady platí od 14. dubna 1992 a byla celá řada pokusů jen novelizovat. Toto je první pokus, který se dostal tak daleko.

Barbora Kroužková: A proč vlastně vláda nepřišla s novým zákonem, proč ještě nemáme tu novou normu? Sociální demokracie už je dost dlouho u moci.

Host (Miloslav Kala): Já se domnívám, že ten problém spočívá v tom, že každý má jiné představy o té normě a konec konců to roční projednávání poslaneckého návrhu ukázalo, jak obtížné je najít hranici mezi, jak vy jste řekla závistí, a tím zrcadlem, které potřebuje mít veřejnost, aby o svém politikovi věděla všechny relevantní informace.

Barbora Kroužková: A nemělo by to být zcela transparentní, právě pokud jde o tu závist a na druhou stranu možnosti, které politik má? Má moc.

Host (Miloslav Kala): Já jsem přesvědčen, že ten náš návrh vytvořil poměrně transparentní prostředí a pokud budeme mít příležitost diskutovat ty jednotlivé body, tak si myslím, že to i ukážu.

Host (David Ondračka): Já úplně chápu tu přirozenou reakci, že nikdo nechce příliš otevírat své vlastní karty, nicméně politici jsou placeni z veřejných peněz, rozhodují o veřejných financích a proto si myslím, že je běžné, že když vstupují do své funkce, tak s určitým omezením svého soukromí a otevřením karet musí počítat. K tomu jaksi nepředložení komplexního návrhu vládou, tady prostě byl velký prostor pro to, aby se ta problematika střetu zájmů projednala komplexně. Ten návrh je hotov, leží na vládě a já nechápu důvody, které vedly ministra spravedlnosti pro to, aby ho stáhl z legislativního procesu a tím dal prostor, aby se jaksi pracovalo nebo aby se schvalovala podle mě pouze dílčí a nepříliš dostatečná novela.

Barbora Kroužková: Pane poslanče, vaše vztahy s Ministerstvem spravedlnosti v tomto smyslu, a řekněme i předchůdci, protože možná bychom měli říct, že David Ondračka zmínil normu, kterou právě Transparency International připravila s bývalým ministrem Karlem Čermákem.

Host (Miloslav Kala): Moje vztahy s panem ministrem Čermákem i se současným ministrem jsou velmi dobré. Tu normu samozřejmě mám k dispozici, která odešla do legislativního procesu a po určitých úpravách bych jí bezpochyby podpořil.

Barbora Kroužková: To znamená, kde je problém v tuto chvíli?

Host (Miloslav Kala): Já nedokážu za pana ministra Němce říct, proč se takto rozhodl. Pravdou ale je, že v té normě jsou některé problematické věci a to především bych poukázal na to, že vlastně se zvyšuje ten limit, který v současné době je někde kolem 50 tisíc korun ročně, které musí ten poslanec, senátor nebo zastupitel zveřejnit, tak ten se zvedá na 300 tisíc korun. A to si myslím, že je docela zásadní věc, o které se povede velká debata.

Barbora Kroužková: David Ondračka kroutí hlavou.

Host (David Ondračka): Já jenom chci říct to, že tady skutečně došlo k absurdní situaci, že byl připraven komplexní návrh, který se dotýkal mnoha aspektů toho střetu zájmů. Ten se schoval do šuplíku a začala se řešit novela, která v podstatě se vztahuje na jeden aspekt celé problematiky. Podle mě to je velmi absurdní situace. Myslím si, že řešení by bylo, kdyby se předložil ten komplexní návrh a o něm se politicky ve Sněmovně jednalo, co je přijatelné politicky, co není. Tam byly možnosti i alternativních řešení v některých těch aspektech. Určitě by měli poslanci jaksi možnost upravit ty věci, například ty limity pro přiznávání, tak, aby to odpovídalo co nejvíce realitě a bylo to přijatelné.

Barbora Kroužková: Současný ministr spravedlnosti, Pavel Němec, říkal dokonce, že některé pasáže byly v rozporu s ústavou a také sdělil v médiích, že svou verzi chce předložit do prosince. Pane poslanče, víte o tom? Navíc se blíží vánoce, myslíte si, že tedy ta norma přijde tak brzo?

Host (Miloslav Kala): Pan ministr Němec pravděpodobně hovořil o tom, že v prosinci odejde ten návrh znovu do legislativního procesu, takže se ve Sněmovně objeví třeba nejdříve v lednu. A já si myslím, že ten náš návrh ničemu takovému nebrání. Prostě účinnost je nastavena tak, že 1. března začne platit a vzhledem k legislativním lhůtám není problém, aby jeden rok platil a poté začal platit ten, jak říká pan Ondračka, dokonalejší režim.

Barbora Kroužková: A teď upřímně. Myslíte si opravdu, že se povede přinutit zastupitele krajů a měst, aby zveřejňovali své vedlejší příjmy a majetkové poměry? Když to totiž neudělají, hrozí jim sice pokuta, ale o ní rozhodnou jejich kolegové.

Host (Miloslav Kala): No, to je druhý problém, který je v tom vládním návrhu, kde v tom návrhu je, že bude rozhodovat rada příslušného města nebo kraje. Na rozdíl od toho našeho návrhu, kde rozhoduje kontrolní výbor. A kontrolní výbor obvykle bývá v rukou opozice. Takže já si myslím, že je správné ponechat to rozhodování právě na kontrolním výboru a nikoliv na radě, protože ve většině těch menších měst bude pod kuratelou tady tohoto zákona v podstatě starosta, místostarostové a ti by potom rozhodovali sami o sobě.

Barbora Kroužková: I tak ale budou politici rozhodovat o politicích. Pane Ondračko, k čemu to povede? Myslíte si, že se dočkáme nějaké té pokuty a nebo se budou chránit, ať je to opozice a nebo koalice?

Host (David Ondračka): Je samozřejmě obtížné nastavit ten systém úplně ideálně a hledat to řešení se velmi obtížně, ale já si myslím, že ta současná novela, která byla právě přijata, podle mě není ideálním řešením, protože ty kontrolní výbory, tam prostě budou rozhodovat kolegové o sobě. Má tam dycky velký vliv ta strana, která vládne na té radnici. My jsme navrhovali v tom našem původním návrhu, aby tam byl nastaven jakýsi křížový princip, aby například rozhodovala rada jiného města nebo jiného kraje, případně aby princip byl takový, že o obcích se bude rozhodovat na krajích a o krajích v Parlamentu, což já chápu, že je do značné míry sporné. Ale podle mě tak, jak to bylo přijato nyní si myslím, že to povede k velmi malé vynutitelnosti a jaksi k tomu verdiktu o porušení bude docházet velmi málo, čili i potenciální sankce jest v podstatě hypotetická.

Host (Miloslav Kala): Já jestli mohu do toho vstoupit, já s tím hodnocením nesouhlasím. Současná praxe u zákonodárců, senátorů je taková, že v okamžiku, kdy se zahajuje řízení, které běží na návrh prakticky automaticky, tak se novináři samozřejmě pídí po informacích. A to je ten největší trest. Nikoliv ta finanční pokuta, ale to, aby se veřejnost dozvěděla, že příslušný politik nejedná naprosto korektně nebo naprosto transparentně.

Host (David Ondračka): Moje reakce je jediná. Souhlasím s tím, že pokuta rozhodně není účelem toho zákona. Účelem je maximální otevřenost, ale podle mě ta právě chybí v tom návrhu, protože místo toho, aby ta přiznání nebo jejich část byly volně přístupné na internetu, maximálně se otevřely veřejnosti či novinářům, tak se tam staví podle mě naprosto zbytečné administrativní překážky. Lidé budou muset podávat žádosti, chodit na ty úřady, aby se ta přiznání dozvěděli.

Host (Miloslav Kala): Pan Ondračka nemluví pravdu, nezlobte se, ale ve vládním návrhu žádný přístup na internet není a my jsme se ho pokusili prosadit v rámci projednávání ve výboru a narazil na ochranu osobních údajů. A my jsme opsali z toho vládního návrhu v příslušném výboru to řešení a to řešení spočívá v tom, že každý má právo bezplatně osobně navštívit a získat informace a nebo za druhé se zaručeným elektronickým podpisem. Ale je to přesně to, co je v tom vládním návrhu, o kterém pan Ondračka mluví.

Barbora Kroužková: Dobře, pane poslanče, ale v době, kdy se naopak snažíme vše přenést na internet a zjednodušovat, tak pokud jde o nahlédnutí do těchto dokumentů, tak vlastně nutíte občany jezdit do Prahy, jezdit na ty konkrétní úřady a jen v této době to tak platí, jednou měsíčně do nich nahlédnout. Proč? Proč to nemůže být na internetu? Vždyť tam samozřejmě to lze vymyslet tak, aby nedocházelo k porušování zákona o ochraně osobních údajů.

Host (Miloslav Kala): Zatím bohužel ani Ministerstvo informatiky nepředložilo žádný takový návrh, ačkoliv jsme s nimi o tom jednali.

Barbora Kroužková: Pane Ondračko, můžeme se inspirovat někde venku? Jde to?

Host (David Ondračka): Samozřejmě, že to jde. Tady se musí hledat způsob. My jsme v tom úplně prvním našem návrhu navrhovali, aby ta přiznání byla rozdělena na veřejnou a neveřejnou část a pouze ta část, která by nemohla ohrozit nějak soukromí nebo ten zákon o ochraně osobních údajů, tak ta by byla zveřejněna na internetu. Ale je jasné, že v mnoha zemích v západní Evropě fungují tady tyto věci a radnice například zveřejňují tato přiznání úplně běžně. Proto si myslím, že tady je třeba hledat tento způsob, který by veřejnosti maximálně ulehčil přístup k těmto informacím.

Host (Miloslav Kala): Já naprosto souhlasím s panem Ondračkou, že je třeba hledat. Zatím ho nikdo nenašel. Já budu první, kdo podpoří nebo přednese tento pozměňovací návrh.

Barbora Kroužková: Ještě je tam jedna věc. Zájemci musejí podat žádost a v ní uvést, proč chtějí do oznámení nahlédnout. To znamená, že když mě to jenom bude zajímat, tak tam napíši, protože mě to zajímá? Zajímá mě, kolik si politik přivydělává? Bude to stačit k tomu, abych se mohla podívat?

Host (Miloslav Kala): Bude to nepochybně stačit, ale právě bude to bránit tomu, aby někdo nekopíroval ta přiznání a nedal je třeba na ten internet a neporušil zákon o osobních údajích.

Barbora Kroužková: Jak se díváte na to odůvodňování? Myslíte si, že přece jenom kdyby někdo chtěl získat citlivé informace, tak je do žádosti napíše? Není to zbytečné?

Host (David Ondračka): Já si myslím, že to je zbytečné. Nerozumím, proč tam je tato podmínka, ale je to detail v podstatě.

Barbora Kroužková: Pane poslanče, myslíte si tedy, že je to tedy kvůli tomu zneužívání a nebo spíš krok, jak se také někteří vyjádřili, k tomu, aby nakonec lidé nešli k těm úřadům a nevypisovali ty žádosti a nedívali se do dokumentů?

Host (Miloslav Kala): No, bohužel tento pozměňovací návrh vyšel z požadavků legislativy. Já jsem ho nepředkládal, neměl jsem z něho žádnou radost a je to stejná záležitost, o které jsme hovořili před chvílí. V okamžiku, kdy se najde režim, který umožní, aby na tom internetu viselo, kolik má který politik jakého majetku, tak já se tomu nebudu bránit a budu to podporovat.

Barbora Kroužková: Problematické také je, že když někdo skončí s politikou a pak jde do soukromé sféry a konkrétně třeba do firmy, které se nějak pomohlo nebo se o ní rozhodovalo, tak to tím není zakázáno. Proč?

Host (David Ondračka): Jestli můžu, my jsme vlastně navrhovali jakousi podobu konkurenční doložky, která by fungovala i pro politickou sféru a navrhovali jsme samozřejmě to omezit pouze na exekutivní pozice, čili ministry, případně radní na úrovni krajů a obcí, aby v přesně vymezených situacích, kdy rozhodovali přímo o nějaké firmě, o veřejné zakázce, případně o privatizaci či jiné podpoře, tak neměli možnost po dobu jednoho roku s ní uzavřít pracovně-právní vztah nebo jinou formu dohody. Myslím si, že by to byl poměrně běžný akceptovatelný princip. Ono to nakonec vypadlo i z toho vládního návrhu, když se připravoval, ale principiálně si myslím, že toto je věc, která by platit měla.

Barbora Kroužková: Pane poslanče, nemyslíte si, že to zavání takovou spekulací, že si politik připravuje půdu a zaměstnání?

Host (Miloslav Kala): Já souhlasím s tím, že v tom zákoně by být tato záležitost měla. My jsme ji na podvýboru příslušném projednávali a bavili jsme se o ní. Ty důvody, proč se tam nakonec neobjevila, byly i v tom, že samozřejmě tu záležitost lze obcházet.

Barbora Kroužková: My bychom si měli říct, jaká je vůbec u nás situace, kam až si politici dovolí dojít, pokud jde o střet zájmů a jaký dopad to má na společnost jako celek?

Host (David Ondračka): Samozřejmě jedna věc je jaksi aktuální míra korupce nebo počet případů, ke kterým dochází a tam samozřejmě ten stav není příliš radostný a je poměrně vážný. Nicméně ty střety zájmů jsou něco, co je trošičku méně černobílé, je to šedá zóna vztahů, kdy člověk sedí na dvou a více židlích a rozhoduje o veřejných penězích a těmto věcem by měl ten zákon, nějakým způsobem by měl více regulovat a hlavně více otevřít. A myslím si, že téměř každý, kdo trošku sleduje svoji politiku komunální, krajskou či celostátní, tak najde celou řadu případů tohoto sezení na více židlích. Takže tato věc se nějakým způsobem řešit musí. Já si myslím, že tohlecto řešení, které bylo přijato, není dostatečné a musíme dál pracovat na tom, aby se ta situace řešila komplexněji.

Barbora Kroužková: Jak už jsme si řekli, tak to vypadá, že ministr spravedlnosti, Pavel Němec, vrátí normu do legislativního procesu někdy v prosinci. Pane poslanče, váš odhad, kdy bychom se konečně mohli dočkat zcela nového zákona?

Host (Miloslav Kala): Tak mě tam trošku vadilo to vaše slovo konečně. Já si myslím, že teď jsme se po 12 letech konečně dočkali první novelizaci a to ještě je před námi Senát a pravděpodobně vrácení do Sněmovny a potom pan prezident, takže ten běh je skutečně na dlouhou trať a já jsem přesvědčen o tom, že ten poslanecký návrh velmi výrazně posunul otázku střetu zájmů o velký kus dál. Co se týče té normy vládní, ta já jsem slíbil veřejně a zopakuji to i pro vaše posluchače, že budu maximálně podporovat a budu maximálně nápomocen tomu, aby ta norma byla přijata, aby byla pokud možno přijata už v příštím roce tak, aby začala platit od 1. 1. 2006. Dřív se to bohužel stihnout nedá.

Barbora Kroužková: Vadí i vám slovo konečně?

Host (David Ondračka): Ne. Nepochybně, měla být dřív. Protikorupční vládní program, který byl přijat v roce 99, tu normu zmiňuje každoročně. Od té doby jsme 5 let dále a teď byla přijata první novela, která podle mě není úplně dostatečná, takže konečně je na místě.

Barbora Kroužková: Říká David Ondračka z organizace Transparency International, já vám děkuji za účast v této debatě. A děkuji také Miloslavu Kalovi, poslanci Sociální demokracie. Díky, pánové, na slyšenou.

Host (Miloslav Kala): Děkuji, na slyšenou.

Host (David Ondračka): Na shledanou.

Ukrajina je na rozcestí

Barbora Kroužková: Ukrajina je na rozcestí. Ukrajinský parlament prohlásil prezidentské volby za neplatné a vyjádřil nedůvěru ústřední volební komisi. Rozhodnutí ale není právě závazné a demonstrace pokračují. Ve studiu teď vítám zahraničního pozorovatele, analytika Ondřeje Soukupa, dobrý večer.

Host (Ondřej Soukup): Dobrý večer.

Barbora Kroužková: Řekněte, jaký vliv na dění na Ukrajině teď bude mít to rozhodnutí parlamentu?

Host (Ondřej Soukup): Tak ono není právně závazné, ale samozřejmě ukazuje to, že ten provládní tábor se rozpadá. Prezident Kučma celý rok bojoval o to aby měl parlamentní většinu, zastrašoval opoziční poslance a v zásadě ji držel. Tato většina se dnes rozpadla.

Barbora Kroužková: Co se bude dál dít? Myslíte si, že budou nové prezidentské volby tak, jak to požaduje opozice a v podstatě i diplomaté za zahraničí?

Host (Ondřej Soukup): Ono ani provládní kandidát Janukovyč by proti novým volbám v zásadě nebyl a to je jedna z variant. Druhá věc je, že může dojít k přepočítání všech odevzdaných lístků. Ale to je prostě otázka budoucích jednání a teď se to nedá asi moc odhadnout.

Barbora Kroužková: Protože upřesněme, že včera se oba rivalové sešli, navíc jednali pod dohledem zástupce Evropské unie, Javiera Solany, a taky polského prezidenta Aleksandra Kwasniewského a samozřejmě odcházejícího prezidenta Leonida Kučmy, ale k ničemu nedošli. Oni se domluvili, že vznikne pracovní skupina pro další jednání. Tak to je chabý výsledek, ne?

Host (Ondřej Soukup): Tak ono se v zásadě nedalo nic jiného čekat. Na jednu stranu opozice potřebuje udržet tu mobilizaci všech těch lidí, protože v tom 15stupňovém mrazu stanovat už od pondělka na Kreščatiku uprostřed Kyjeva, to potřebujete mít určitou motivaci a to, že probíhají nějaká zákulisní jednání vaši morálku patrně nepozvedne. Takže já bych to neviděl nijak dramaticky. Podle některých zpráv ty jednání už probíhají, dokonce před druhým kolem došlo k určitým kontaktům a necháme se překvapit, jak to dopadne.

Barbora Kroužková: Často se taky mluvilo o možné hrozbě občanské války a o možném krveprolití. Myslíte si, že hrozí násilnosti a nebo už ne, když teď je Ukrajina v situaci, kdy se k demonstrantům přidávají lidé taky ze silových složek?

Host (Ondřej Soukup): Tak to je věc, kterou já jsem nesmírně příjemně překvapen, protože ta hrozba pouličních nepokojů byla skutečně velká. Události, řekněme, z obecních voleb v Mukačevu na jaře, kdy se v zásadě tohleto malé město změnilo jako v bojiště mezi kriminálními skupinami a policií, ukazovaly, že to by mohlo být nesmírně nebezpečné. Ale je třeba říct, že ti demonstranti jsou neuvěřitelně ukáznění. Oni se nedopustili žádné podstatné provokace, nějakého násilí a naopak ti horníci, kteří přijeli do Kyjeva s tím, budou bojovat s těmi nějakými fašisty a nacionalisty, tak najednou jsou velice překvapený a taky nemají chuť do nějakých násilností.

Barbora Kroužková: Situace se proměňuje i v tom, že se víc a víc taky demonstruje za premiéra Janukovyče a na Ukrajině jsou centra, která uznávají jeho za prezidenta, to znamená uznávají ty oficiální výsledky a dokonce pokud by Janukovyč nebyl prezidentem, tak hrozí odtržením, hrozí separativními tendencemi. Pokud budeme mluvit konkrétně, tak jde o Doněckou oblast, jde o Charkov, Krym, taky Oděsa nepodporuje opozičního lídra Juščenka. Myslíte si, že hrozí rozpad země?

Host (Ondřej Soukup): Já bych to neviděl tak dramaticky. Jako skutečným problémem není Oděsa nebo Charkov, kde se v posledních dnech kromě projanukovyčské demonstrace konaly mnohem větší demonstrace opozičního kandidáta Juščenka. Problém je Doněck a Lugaňsk, tedy ty nejvýhodněji, a Krym řekněme, ty nejvýchodnější části, kde skutečně Janukovyč má velkou podporu. Ostatně byl gubernátorem Doněcké oblasti. Tam bude muset prostě dojít k nějakému vyrovnání v rámci toho i volebního uspořádání. Bude muset podle mého názoru být posílena, řekněme, úloha regionů a v takovém případě může dojít, řekněme, k nějaké ústavní reformě, kdy by Ukrajina přešla z republiky prezidentské do stavu republiky parlamentní a v tady tom okamžik podle mého názoru ani těmto lidem z východu by nevadil Juščenko coby prezident.

Barbora Kroužková: Proč jsou tato místa ta strategická? Hraje hlavní roli ta geopolitická otázka a nebo to, že například Janukovyč pochází z Doněcké oblasti?

Host (Ondřej Soukup): Tak tam je to, především to je strategická oblast kvůli svému nerostnému bohatství. Tam je drtivá většina zásob uhlí na Ukrajině a ty města jsou nová. Tam lidé přicházeli v průběhu 20. století. Doněck sám měl prostě 5 tisíc lidí na začátku 20. století, teďka je to prostě milionové město. A tito lidé většinou nepřicházeli z Ukrajiny, ale přicházeli z Ruska a tady to území je zcela zrusifikované a je tam určité pnutí mezi tady těmi velkými centry, bohatými centry a Kyjevem a řekněme západní Ukrajinou.

Barbora Kroužková: Do jaké míry podle vašeho odhadu byly celé ty prezidentské volby zmanipulované a jakým způsobem? Myslíte si, na počet hlasů nebo ovlivňování voličů? Co byly ty nejhorší prohřešky proti demokratickým postupům?

Host (Ondřej Soukup): Tak i z toho, co my jsme viděli, tak jednoznačně se dá odsoudit předvolební kampaň, kdy opozice neměla prakticky žádný přístup do médií. Měla jednu jedinou televizní stanici, ten pátý kanál, který nicméně se dá chytit pouze na 30 procentech území Ukrajiny. Všechny ostatní televize nasadily skutečně ten model, co my jsme tady měli, řekněme, v říjnu roku 89, naprostá manipulace. Druhá věc je, že docházelo i k manipulacím s volebními lístky. Já osobně jsem viděl autobusy, které převážely voliče z jedné místnosti volební do druhé. Další problémy nastaly při sčítání, kdy se záhadným způsobem prostě ztrácely hlasy a naopak objevovaly další. Teďka se objevily na ukrajinském internetu přepisy telefonních rozhovorů vysoce postavených činovníků z administrace prezidenta, kde se domlouvají, jakým způsobem tato centrální hlavní komise zmanipuluje. Jako je samozřejmě možné, že to není pravdivé, ale k manipulacím docházelo prakticky na všech úrovních toho rozhodovacího procesu.

Barbora Kroužková: Ať je další vývoje na Ukrajině jakýkoliv, jak bude podle vás reagovat Moskva? Bude respektovat, řekněme, ty prodemokratické tendence?

Host (Ondřej Soukup): Tak já si myslím, že ta otázka, jestli teď Ukrajina prostě se vrhne do náruče Ruska nebo Evropské unie, tak tohle je otázka, která je úplně bez významu, protože Ukrajina je prostě tam, kde je a ať už bude prezidentem Juščenko, tak on se bude muset domluvit s lidmi z Doněcku a jestliže to bude Janukovyč, Janukovyč se bude muset domluvit s lidmi ze západu. Ostatně Leonid Kučma byl kdysi zvolen coby velmi proruský kandidát. Dneska mu ruská oficiální politika prakticky nemůže přijít na jméno. Takže ta, neviděl bych to jako prostě nějaký soudný den pro Ukrajinu.

Barbora Kroužková: Říká analytik Ondřej Soukup. Díky za návštěvu v Radiožurnálu. Na shledanou.

Host (Ondřej Soukup): Na shledanou.

Vysoké Tatry se pomalu vzpamatovávají z ničivé vichřice

Barbora Kroužková: Vysoké Tatry se pomalu vzpamatovávají z ničivé vichřice. Musely být následky tak katastrofické a nehrozí něco podobného u nás? O tom teď víc s Aloisem Pavlíčkem, šéfem Národního parku Šumava. Dobrý večer.

Host (Alois Pavlíčko): Dobrý večer.

Barbora Kroužková: Odborníci se přou, jestli se dala katastrofa zmírnit. Jaký je váš názor?

Host (Alois Pavlíčko): Tak zmírnit by se dala, ale potřebovali bysme na to více času. Pokud pracujeme nebo jako v Tatrách, kde jsou monokultury a smrkové zvláště, tak tam vždycky ten problém může nastat.

Barbora Kroužková: A kde se stala konkrétně chyba? Jak se mělo v Tatrách postupovat? Jak staré a jaké stromy se měly sázet podle vás?

Host (Alois Pavlíčko): Tak sázet se nemusely, ale v průběhu třeba těch posledních 50 let bylo možné část porostů postupně nahrazovat některými třeba listnáči. Šumava tímto vývojem prošla zhruba před 130 lety a pochopitelně ty chyby se opakují až dodneška.

Barbora Kroužková: A co byste radil teď? Jak a čím zalesňovat? Ono se debatuje právě o různých sestavách dřevin a také o tom, do jaké míry nechat prostor jen přírodním silám.

Host (Alois Pavlíčko): Tak je třeba rozlišovat vždycky dvě místa nebo dvě skutečnosti. Jedna ta skutečnost je o tom, že když necháme působit přírodní procesy na určité části, tak můžeme cosi zlepšit, ale potřebujeme na to strašně času. Je to spíš taková laboratoř přírody. Ta druhá věc nebo ta druhá skutečnost, kterou může člověk ovlivnit, tak to je upravit jednak věkovou a jedna druhovou skladbu. To je více listnáčů a více diversifikovaný les.

Barbora Kroužková: A myslíte si, že by se mělo stavět, já jsem našla zajímavý názor ve slovenských novinách Pravda. Ty píší, že Tatry potřebují nový územní plán. Ochránci přírody by při jeho tvorbě prý neměli být tvrdohlaví a nějaký ten metr by měli pustit na případnou výstavbu. Co si o tom myslíte? Nehrozí teď naopak, že Tatry ovládne byznys?

Host (Alois Pavlíčko): Tak je třeba se podívat potom na to konkrétně, protože já třeba konkrétní věci okolo ploch neznám. Ale vím jedno, že podle těch leteckých snímků, když jsem se na to díval, byly tam místa, která se použila a nebo byla zalesňována přímo jenom smrkem, který pro Tatry je typický. Ale byla to místa, která byla bývalými pastvinami a tam rozhodně by se třeba ten les vyvíjel jinak. A pokud jde o to někde pustit něco nebo ponechat přírodě, já si myslím, že si to tam musí na Slovensku rozhodnout sami. Ale zároveň se domnívám, že pokud je to Tatranským národním parkem a bude to v těch nejcennějších územích, kde je třeba nechat přírodní procesy působit, tak ať tam působí, ale zmenšit spíš nebo zvětšit okolí okolo vlastně sídel, kde by ten les byl připravován a by se mohl bránit i těmto větším třeba větrným poryvům.

Barbora Kroužková: Může něco srovnatelného potkat Českou republiku?

Host (Alois Pavlíčko): Pochopitelně. Katastrofy dříve nebo později, ať jsou větrné nebo třeba i průletem meteorů, se vždycky opakují. Je to vždycky jenom otázka času. Nedomnívám se, že příroda, podobně jako my lidé, jejíž jsme součástí, jsme na to vždycky připraveni a vítr třeba do 130 km může ještě ten přirozenější les eliminovat, ale nad 150 km je to vždycky o jenom jednotlivých místech, která zůstanou, protože ten důsledek té ničivé síly je vždycky jako katastrofální nebo strašný, ale příroda i s těmito disturbancemi nebo s těmito katastrofami počítá, protože řada společenstev rostlin nebo živočichů je právě na to uzpůsobena a potřebuje to k vlastnímu přežití.

Barbora Kroužková: Když jste mluvil o Tatrách, tak jste řekl, že se tam některé lidské chyby opakovaly. Proto se zeptám, jestli se dělaly i chyby u nás a v tomto smyslu která jsou ta citlivá místa v České republice, pokud jde o hrozbu těchto katastrof?

Host (Alois Pavlíčko): Tak pochopitelně pokud máme vždy hospodářský les, tak tam je třeba úplně jiný cíl a ten cíl se projevuje v těch staletích eště zpátky. Takže i na Šumavě před těmi 130 lety nebo i před 50 lety vždy se obnovoval les za účelem vyššího hospodářského výnosu. To znamená, ta druhová skladba byla uzpůsobena k těm jehličnatým a rychleji rostoucím dřevinám. To je právě smrk. Takže máme dneska stejnověké porosty na řadě míst v celé České republice a zároveň hodně smrkových monokultur. Takže následky v případě působení nějaké katastrofy, kterou můžeme považovat už ten vítr nad 150 km, můžou být značné i tady.

Barbora Kroužková: Když to teď víme, máme nějak zasáhnout? Myslíte si, že by se mělo reagovat?

Host (Alois Pavlíčko): No, tak u nás určitě se začínalo reagovat po roce 90. Reagovalo se tím, že do lesů se přidávalo větší procento takzvaných melioračních nebo zpevňujících dřevin a je třeba se podívat, kde jsou zvláště chráněná území, velkoplošná, jako chráněné oblasti nebo národní parky. Tak tam využít prostě sílu přírody, to je první věc, to v těch nejcennějších územích, a v těch dalších jít na přirozenější les, jak jsem již říkal, na přirozenější skladbu a větší diversifikaci ve vztahu k věkovitosti.

Barbora Kroužková: Ještě k vám, na Šumavu. Pokud jde o ní, tak se léta vede spor o kácení stromů, napadených kůrovcem. Teď se objevily názory, že kdyby přišel vichr, tak například napadené stromy nevydrží a navíc by mohly s sebou strhnout i ty zdravé. Co si o tom myslíte?

Host (Alois Pavlíčko): No tak těch napadených stromů je vždycky nějaké procento. Já nechci spekulovat nad tím, kolik to je, ale v současné době třeba na Šumavě v letošním roce bylo kůrovcem napadeno 8 tisíc kubíků. Což zase není tak mnoho ve srovnání s Českou republikou. Takže těch stromů by vždycky narůstalo nějakou geometrickou řadou. Ale to nechci spekulovat.

Barbora Kroužková: To byl ředitel Šumavského národního parku, Alois Pavlíčko. Díky a na slyšenou.

Host (Alois Pavlíčko): Na slyšenou.

Fejeton Jana Pokorného

Barbora Kroužková: Závěrem ještě fejeton Jana Pokorného. Toho tento týden nejvíc zaujala zpráva o manželích, kteří spolu byli 65 let a spolu si taky vzali život.

Host (Jan Pokorný): "Každý týden končí nedělí. V případě tohoto týdne jde o neděli adventní. Křesťansky vzato adventní čas vrcholí slavnostním narozením Páně 25. prosince. Stále křesťansky vzato, pár měsíců na to, o velikonocích, zase přemýšlíme o smrti a zmrtvýchvstání. Proč ne? Narození a umírání, není v životě lidském silnějších témat. I když, kromě toho, že narozením člověka začíná vlastně jeho umírání, nemají tyto dva mezníky moc společného.

Zrození člověka bývá zpravidla dílem lásky dvou lidí. Možná se o tom obecně málo ví, protože média o narození lidí moc neinformují. Tedy pokud to nejsou siamská dvojčata, k světu se mající paterčata nebo novorozeně známé herečky, zpěvačky či televizní moderátorky.

Smrt, ta už to má v médiích lepší. Jak kdysi říkal snad v nadsázce jeden politik, kdyby televize platily státu daň z mrtvoly, byl by to zajímavý příjem do státního rozpočtu. Stačí namátkou zapátrat v paměti a vybavit si názvy některých filmů. I občasný divák si vzpomene na Smrt na Nilu, ale i v Benátkách, v Gibraltaru či v Libeku. Kolik jen bylo natočeno Smrtonosných zbraní, Smrtonosných pastí?

Smrt, o které denně čteme, slýcháme, kterou vidíme ve zprávách, nebývá dílem lásky dvou lidí. Vychází většinou z nenávisti, možná ze zoufalství. Až na tu jednu z tohoto týdne. Dva staří lidé v Praze se v 90 letech na sebe podívali, napsali dětem a vnoučatům dopis na rozloučenu a ruku v ruce se vydali z tohoto na onen svět. Ukázali nám, že ze světa se dá taky odejít z lásky. Nechci nikterak snižovat důležitost ukrajinských voleb, 13. a 14. platů či herní projev Jaromíra Jágra v Omsku, ale tento týden vím naprosto jistě, co bylo tou nejpodstatnější zprávou."

Barbora Kroužková: Jan Pokorný uzavírá Týden v tahu.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.