Zákazníky mu přetáhl supermarket. Nové hledá na vesnicích
Patříval ke koloritu našeho venkova – starý autobus zvaný erťák přestavěný na pojízdnou prodejnu zajížděl do obcí, v nichž nebyl obchod. I v dnešní době supermarketů můžeme v obcích potkat malou prodejnu na kolech. Většinou už nenabízí kompletní sortiment smíšeného zboží, ale třeba jen masné nebo pekařské výrobky. Pojďme se vydat na cestu s jedním pojízdným pekařstvím.
Je něco před jedenáctou hodinou a pojízdná prodejna dorazila do Němčic u Litomyšle. „Je dobře, že k nám jezdí. To měli zavést už dávno,“ pochvaluje si Ludmila Slavíková.
Ještě před ní si nakoupili lidé v sousedním Vlčkově. I tam stál u pokladny majitel pojízdné prodejny Jaroslav Říha. „Naplánovali jsme obce, kam jezdíme vždy v úterý a čtvrtek, a jiné, kde prodáváme ve středu a pátek,“ popisuje. „V úterý a čtvrtek zajíždíme do dvaceti obcí, ve středu a pátek zatím jen do osmi,“ dodává. K jízdním řádům má pekař Jaroslav Říha blízko. Původně byl totiž strojvedoucím.
Když odejde poslední zákazník, prodejna se zavře a jede k další vesnici. V sousední Zhoři nás už netrpělivě vyhlížejí. Božena Kovářová se těší na speciality, které prodejna přiveze. „Mají dobré pivní rohlíky,“ říká s úsměvem. Se sortimentem je podle svých slov spokojená. „Pro nás důchodce to stačí, ale třeba mladí by uvítali větší výběr,“ zamýšlí se.
S pojízdnou prodejnou hledá nové zákazníky
„Chceme, aby nám sami zákazníci řekli, o co by měli zájem,“ přeje si Jaroslav Říha. „Nabízíme většinou chleba, rohlíky, nějaké koláče,“ vyjmenovává.
Jaroslav Říha má pekařství na náměstí v Litomyšli. Protože mu však zákazníky přetahuje supermarket, musí hledat nové jinde. A tak začal s pojízdnou prodejnou brázdit venkov. Zatím nevydělává ani neprodělává. Všechno ovšem musí uživit jen z tržeb.
Jiní podnikatelé, kteří v pojízdných prodejnách objížděli zastrčené vesnice, dostávali dotace od obcí. Horní Jelení dávalo jedné prodejně na kolečkách 10 tisíc korun ročně. I tak však firma po nějaké době zkrachovala. „Společnost nám přestala odpovídat na dopisy a e-maily, které jsme jí posílali,“ potvrzuje starosta Petr Tupec.
Speciální zboží táhne
Pojízdné prodejny začaly houfně krachovat po změně režimu v roce 1989. Venkované si pořídili auta a začali pracovat ve městech, kde také nakupují. Teď se však karta pomalu obrací. Tvrdá konkurence nutí prodejce hledat nové zákazníky. „Ve čtyři hodiny ráno začínáme s výrobou, abychom měli do deseti hodin napečeno,“ nastiňuje Jaroslav Říha.
Prorazit se dá také se speciálním zbožím. Už několik týdnů například brázdí krajinu pojízdná prodejna s výrobky, které mají značku Regionální potravina. To vše za pomoci ministerstva zemědělství.
O tom si sice obyčejný soukromník může nechat jenom zdát, ale Jaroslav Říha si nestěžuje. „Lidé se pomalu začínají učit, kdy a kam jezdím. Spoléhám se, že si to mezi sebou řeknou,“ přiznává. „Snad se mi obchod podaří rozjet, abych nepotřeboval žádnou dotaci. Musím najít dobré místo, kde zastavit,“ doufá.
S pojízdnými prodejnami to zkouší i větší firmy, které se tak snaží jít naproti svým zákazníkům.
