Zajíc na rozdíl od Palacha věděl, že zemře, říká o něm autor monografie Branislav Dorko

3. červenec 2020

REPRÍZA | V pátek 3. července by oslavil Jan Zajíc 70. narozeniny. Místo toho se v únoru 1969 v jednom z domů na Václavském náměstí v Praze polil hořlavinou a zapálil. Reagoval tak na rezignaci veřejnosti, kterou pociťoval po okupaci ČSSR v srpnu předchozího roku.

Krnovský archivář Branislav Dorko zmapoval Zajícův čin téměř minutu po minutě. Vyvrátil například verzi o tom, že před sebeupálením vypil kyselinu.

Přesto podle Dorka dodnes existuje spousta otázek, na které nejsou jednoznačné odpovědi. To se týká i vlastního provedení činu.

„Detaily už dnes není možné úplně přesně popsat. Z mého pohledu to ani není podstatné, protože důležité je to, že Zajíc se rozhodl obětovat svůj život. Podstatné je, proč se ho rozhodl obětovat. Důležitý aspekt je i ten, že na rozdíl od Jana Palacha k tomu Zajíc přistupoval s plným vědomím, že zemře,“ řekl v Ranním Plusu archivář, který o Zajícovi napsal monografii.

Materiály hledal v archivech a čerpal třeba z vyšetřovacího spisu Veřejné bezpečnosti.


„Protože se navzdory činu Jana Palacha vrací náš život do starých kolejí, rozhodl jsem se, že vyburcuji Vaše vědomí jako pochodeň č. 2,“ napsal před svým činem Jan Zajíc.

„Zajíc čin naplánoval záměrně na 25. února, a to nejen vzhledem k výročí takzvaného Vítězného února, ale i vzhledem k tomu, že to bylo přesně měsíc po pohřbu Jana Palacha,“ dodává Dorko.

Student železniční průmyslovky v Šumperku se svým záměrem zemřít před spolužáky netajil. Jenže nikdo to nebral vážně: „Došlo k fatálnímu selhání okolí, které nebylo schopno zasáhnout.“

Zajíc si přál, aby byl jeho pohřeb manifestací, podobně jako v případě Jana Palacha, a chtěl být pohřben v Praze.

Nakonec byl pochován ve Vítkově. Na pohřeb přišlo asi 10 000 lidí. Média informovala o Zajícově upálení málo a ve společnosti panovala opatrnost a vystrašenost.

K další lidské pochodni nedošlo. „Zajíc byl domluvený se svou kamarádkou Evou Vavrečkovou, že ho bude následovat. Naštěstí díky zásahu blízkých k tomu nedošlo,“ uzavírá Branislav Dorko.

autoři: Marián Vojtek , Markéta Bartošová
Spustit audio

Související