Zahraniční filmové štáby utrácí v Česku až 12 miliard ročně, pobídky jsou důležité pro české filmaře i stát, tvrdí filmový producent

Senát potvrdil rozhodnutí sněmovny, že žadatelé o filmovou pobídku získají nejvýše 150 milionů korun na projekt a rok. Stát v rámci pobídek vrací filmařům pětinu z peněz, které zanechají u tuzemských dodavatelů odvádějících v Česku daně. Vy to vítáte. Kde se to pozitivně odrazí?

V tom, že se systém opět zprovozní. Od 1.1. letošního roku je zavřený, nové projekty se nemohou hlásit. Kvůli tomu odchází do jiných zemí. To je hlavní plus pro všechny filmaře v Čechách i pro zahraniční projekty, které chtěly do Čech přijít a natáčet tu.

To znamená, že pobídky byly pozastaveny hned na začátku roku, protože byly vyčerpány?

Čtěte také

iROZHLAS

Zájem zahraničních filmařů o české destinace stále roste. Pomáhají tomu i státní pobídky

Přesně tak. Rozpočet pro filmové pobídky, což je cirka 800 milionů ročně, byl vyčerpán ještě předtím, než rok začal. V loňském roce byl po covidu obrovský nárůst. S covidem jsme se rychle vyrovnali a přijali opatření tak, abychom mohli pracovat i během všech možných lockdownů. A díky tomu projekty přišly, chtěly tu utrácet velké peníze a tím pádem ta vratka, která je 20 %, převýšila alokaci, kterou fond měl. Proto fond pobídky uzavřel.

Projekty, které se stihly registrovat v loňském roce, mohly v letošním roce natáčet, ale nové projekty přicházet nemohly. To je nebezpečí příštího roku, celé by se to zastavilo. To, že vláda přistoupila k navýšení dotace do Státního fondu kinematografie a tím pádem navýšila prostředky na vratky, umožní to, že fond zase začne fungovat.

Proč by nás měly zajímat starosti filmařů?

Je to vratka, investiční pobídka. Stojíme o to, aby do České republiky někdo přišel utrácet peníze, to je základní premisa pobídek. Vratky fungují ve všech zemích Evropy, v Americe, Austrálii. Jsme díky tomu v konkurenčním prostředí. Bez pobídek by sem zahraniční projekty nepřišly.

Propagace České republiky má několik úrovní. To, že se Česká republika jako Česká republika objeví přímo na plátně, je ta nejlepší z nich. Ale už to, že se Mission Impossible natáčí v Praze, o tom se píše spousta článků, fanoušci o tom vědí a to, že v Praze točí Tom Cruise, je všeobecně známo. I tahle propagace funguje.

Jak se odhaduje efektivita vynaložených prostředků na pobídky?

Podle analýzy fondu kinematografie před pár lety se ukazuje, že každá koruna, kterou stát do pobídek vloží, se vrátí a přinese ještě jednou tolik. Pro státní a veřejné rozpočty jsou výnosy z pobídek dvojnásobné.

40 % utracených nákladů filmařů v České republice jde do státních a veřejných rozpočtů, z toho se 20 % vrátí na pobídku a 20 % v rozpočtech zůstane. A je to ještě předtím, než je pobídka vyplacena. To znamená, že stát nemá s pobídkou vlastní výdaje.

Kam všude peníze tečou?

Pouze 40 % skončí ve filmovém průmyslu – filmových a štábových profesích, firmách, které poskytují služby pro výrobu filmů jako jsou půjčovny kamer a podobně. 60 % peněz, které se tady utratí, což je okolo 10-12 miliard ročně, jde mimo filmový průmysl – ať je to ubytování, stavební služby, doprava, nájem lokací a prostor, kde se natáčí.

V čem spočívá konkurenceschopnost České republiky, i když má nejnižší filmové pobídky v Evropě? Poslechněte si celý rozhovor.