Zahradu není potřeba zalévat studenou a pitnou vodou, radí Pavel Maurer
Pokud na zahrádce pěstujete zeleninu, bylinky nebo vám na ní rostou jen květiny, musíte ji v letních dnech samozřejmě zalévat. Používáte k tomu děšťovou nebo pitnou vodu? Pavel Maurer si v dnešní glose zavzpomínal, jak se o zahradu staral jeho děda.
Můj děda byl asfaltér v Olomouci a co si pamatuji, tak dřel každý den jako kůň a měl rád pivo. Že měl žízeň je celkem dost pochopitelné, u jeho práce s let-lampou bylo vždycky strašlivé horko!
Nicméně, v létě, každý den, když se vrátil z práce, tak šel na naší velikánskou zahradu a ručně pumpoval několik hodin vodu do starých barelů zakopaných v zemi. Tu vodu, co ji děda pumpoval, tak tu pak nechal odpočinout celou noc a celý další den a pak ji v konvích roznášel s babičkou po zahradě a zalévali spolu zeleninu, stromy, rybíz a všechno, co jsme pak společně jedli.
Plevel jako zdroj vitamínů a neobvyklé chuti? Ano!
Pavel Maurer vynáší na světlo zapomenuté bylinky, které zahrádkáři vnímají jako plevel: bršlici kozí nohu a ptačinec žabinec. Vitamin C a výrazná chuť se často skrývá v zatracovaných rostlinách.
Voda už nebyla tak čerstvá, byla, jak se říká, odstátá, odražená a navíc měla teplotu takovou, jaká byla teplota dne. To mi připadá nesmírně důležité, že plodiny na zahradě děda nekropil hadicí se studenou, chlorovanou vodou z kohoutku, ale tou, co si napumpoval předešlý den a nechal natemperovat podle okamžitého počasí.
To už se dnes většinou nestává. Nedělám to ani já, protože prostě nemám pumpu, ale kohoutek a hadici. Teď si uvědomuji, že si nepamatuji, že bych u dědy nějakou hadici kdy viděl.
Abychom se dostali do reality, moje vzpomínky na tu nejlepší vodní zálivku na naší moravské zahradě se datuji zhruba do doby, kdy ve světě už naplno frčelo hnutí hippies, nosily se čelenky, přestaly se nosit podprsenky a začala doba dlouhých vlasů a v módě byla batiková barevná, hodně volná trička.
Sezona rajčat právě začíná. V obchodech je potřeba vybírat pozorně
Sezona rajčat začala. V obchodech jsou dostupná celoročně a lákají na krásnou červenou barvu a čerstvý vzhled. To ale nemusí být vždy tolik dílem přírody, jako spíš chemie. Expert na gastronomii Pavel Maurer se ve své glose zamýšlí taky nad tím, proč je někdy lepší sáhnout po rajčeti na první pohled nenápadném, možná i trochu špinavém.
Když můj děda ručně pumpoval zdravou vodu pro svoji zahradu, v té době Beatles dobývali svět a nejslavnější francouzský šéfkuchař Paul Bocus získával jedno prestižní ocenění za druhým a vařil pro nejnáročnější gurmány i prezidenty. Jak jsem řekl na začátku, můj děda byl asfaltér, prostý muž bez vzdělání, stejně jako moje babička, ovšem to, jak se starali o svou zahradu, jak intuitivně používali nejjednodušší a nejdostupnější metody, to by si zasloužilo doktorát.
Takhle ale oni nepřemýšleli, oni prostě jen využívali daných možností a cítili, co příroda kolem nich potřebuje! Když dnes kropím svůj malý záhonek, zbytečně studenou a zbytečně pitnou vodou, vzpomínám na dědu, jak pumpoval, a nebo zachytával dešťovku. Nevím, nevím, ale myslím, že dnes se nám to zavlažování a vůbec zacházení s vodou už tak šikovně vymyslet nedaří…
