Zádušní oběť dost vybočuje. Je o situacích, které hýbou životem, říká Milan Kňažko

Při natáčení se sešel štáb téměř ve stejném složení jako v roce 1983 u filmu Zánik samoty Berghof. „Všichni jsme se změnili, ale je pro mě malý zázrak, že se můžeme v tomto složení setkat,“ říká o spolupráci Milan Kňažko.

Ve filmu Zádušní oběť mají postavy často svá tajemství a nedá se odhadnout, jak se zachovají. I komisař Mondl byl podle Kňažka takový. „Je to dar a mistrovství Vladimíra Körnera.“

Film dost vybočuje z rámce akčních filmů a seriálů, kterých je teď strašně moc. Je to film o životě, smrti, násilí, pomstě a spravedlnosti, o pocitech a situacích, které opravdu hýbou životem.Milan Kňažko

Překvapení je podle Kňažka základ dramatické tvorby obecně. „Když jde divák do divadla a dívá se na film a není překvapovaný, když se věci odehrávají tak, jak si to představoval a předvídal, začne se nudit.“

První synopsi k filmu Zádušní oběť četl Kňažko poprvé před patnácti nebo osmnácti lety. Tehdy to ještě nebyl scénář, pouze příběh. „Později jsem se dozvěděl, že byl přepracován na scénář filmový. A má mnoho vrstev. To je dobře.“

Herec nemá nikdy jistotu, vždycky jsou pochybnosti. Vždy se musí o tu jistotu zápasit, na každém představení. Jinak to už nebude. To je možná to, co mě na tomto povolání zajímá, že předem není vůbec nic jisté.Milan Kňažko

Podle Kňažka jsme často překvapováni reakcemi na situace, které se nám zdají být jasné a zjistíme, že to tak není. „Že to, co je vážné, je k smíchu a to, co je k smíchu, je vážné,“ vysvětluje.

„Film je o setkání. Když se lidé sejdou, tak to má šanci,“ uzavírá herec.