Žádné odrazy, jen čistý signál. V Ostravě testují antény v bezodrazové komoře

Bezodrazová anténní komora připomíná na první pohled velkou kovovou krabici v místnosti. „Dalo by se říct, že je to takový sejf,“ usmívá se Vadim Závodný z Vysoké škole báňské – Technické univerzity Ostrava.

Čtěte také

Kam signál nemůže? Čeští vědci testují materiály pro odstínění signálu. Implantují se do skel i stavebních materiálů

Dveře s kovovým těsněním nepropouštějí elektromagnetické záření. Uvnitř komory pokrývají stěny, strop i podlahu ostré kužely z molitanu – takzvané absorbery. „Je to podobná pěna jako u míčku na líný tenis. Rozdíl je v tom, že absorbery jsou plněné uhlíkem. Když na ně dopadne elektromagnetická vlna, v jednotlivých vrstvách klínu se mění na teplo. Díky tomu se neodráží od kovových stěn komory,“ vysvětluje Závodný.

Právě absence odrazů je pro měření zásadní. „My chceme zjistit, jak anténa vyzařuje energii do svého okolí,“ doplňuje.

Tentokrát výzkumníci testují zhruba půlmetrovou trychtýřovitou anténu, podobnou těm, které se používají například pro příjem družicového televizního vysílání.

11 fotografií

Nejlepší signál

V komoře jsou umístěné dvě antény – referenční a testovaná. „Obě pracují ve stejném frekvenčním pásmu. Měříme signál, který dopadá z referenční antény na tu testovanou. Z výsledků pak poznáme, ve kterých směrech přijímá dobře a kde naopak přijímá signál slabě nebo vůbec,“ popisuje Závodný.

Taková certifikovaná měření pomáhají určit například nejvhodnější natočení antény pro co nejlepší příjem.

Elektromagnetické rušení přístrojů

Bezodrazová komora ale neslouží jen k testování antén. Měří se v ní také elektromagnetické rušení, které vyzařují samotná elektronická zařízení. To nesmí překročit limity stanovené normami.

„Rušení se měří po síti a také prostorem,“ vysvětluje Radovan Hájovský z Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava.

Čtěte také

Mrtvá komora na ČVUT. Nejtišší místo v Praze se používá k akustickým měřením

V laboratoři ukazuje dvojici měřicích přístrojů. Nejvýraznější z nich je velký hliníkový jehlan. „Je to vlnovod, který umožňuje měřit rušení menších zařízení. Testovaný přístroj umístíme do komory, zavřeme ji, aby dovnitř nepronikalo žádné rušení z okolí, a pak změříme, jaké elektromagnetické záření sám vytváří.“

Přístroj při měření nevydává žádný zvuk. Na monitoru se ale okamžitě objeví řada žlutých čar. „Vidíme spektrum signálů od 30 megahertzů do jednoho gigahertzu. Z něj poznáme intenzitu rušivých signálů, které zařízení vyzařuje.“

Po několika okamžicích je test hotový. „Zařízení, které jsme právě měřili, splňuje limity stanovené normami,“ potvrzuje Hájovský.

Bezodrazové komory slouží nejen k ověřování vlastností elektromagnetických zařízení, ale také k jejich vývoji.

Poslechněte si rozhovor reportérky Evy Kézrové s vedoucím Katedry telekomunikační techniky Miroslavem Vozňákem v záznamu celého Magazínu Experiment.