Začínáme být světoví: O místní kulinární ruch se starají různé národnosti

3. listopad 2019
Glosa Pavla Maurera

Buřty s cibulí od somálských kuchařů, maďarské langoše po slovensku nebo pravý štrúdl od Vietnamců. Praha je plná cizinců, kteří nabízejí turistům pravé české pochoutky. Pavel Maurer prozkoumal Malou Stranu a přichází s otázkou: podaří se zachovat lokální atmosféru?

Nedávno jsem se byl projít po jedné z našich nejkrásnějších turistických tras: přes Karlův most do uliček Malé Strany a pak schůdky z mostu na Kampu. Jsem lokální patriot a v těchto místech na mne vždy padá romantická nálada, též trocha sentimentu a zároveň hrdost na tím, jak krásné máme naše hlavní město.

Čtěte také

Současně ale vidím, jak se rozvíjíme nejen gastronomicky, ale i globálně. Začínáme být skutečně světoví. Už to nejsou pouze domácí obyvatelé, kdo poskytuje servis záplavám turistů, ale čím dál tím víc potkávám i jiné národnosti, které se starají o místní společenský a kulinární ruch. Třeba u slavné zdi Johna Lennona sedí nějaký mladý americký chlapec a brnká poměrně falešné tóny ve stylu Beatles.

Přímo pod obloukem Karlova mostu, kde scházíte po schůdcích na malebnou Kampu, se upíchl stánek nabízející pravé maďarské langoše, které smaží několik slovenských kuchtíků. Proti nim, hned na začátku poetické říčky Čertovka, stojí tři černí chlapci ze Somálska, oblečeni do bílo-modrých námořnických uniforem, krmí labutě rohlíkem a nabízejí návštěvníkům Prahy, aby se propluli na malých motorových člunech. Naservírují jim tam třeba buřty s cibulí a pivo.

Čtěte také

Vedle, za rohem, si můžete u Vietnamců objednat do ubrousku na stojáka pravý štrúdl nebo i jablečný závin, jak říká Felix Holzmann. „Jabka v županu“ naštěstí nepečou.

A tak to jde dál a dál. Mně se z té procházky trochu točí hlava, protože naše hlavní město se rychle mění v čase a já se jen malinko bojím, aby neztratila svůj původní charakter. Italské těstoviny vaří Češi a české speciality zase Ukrajinci.

Vše chutná docela dobře, stojí to trochu víc peněz než obvykle, ale to se nemůžeme divit. V srdci historické Prahy jsou ceny pochopitelně vyšší, tak jako všude na světě. Jen se modlím, aby ta lokální, krásná a jedinečná atmosféra, byla zachována. Na to nesmíme zapomenout.

Ještě, že nám tu zbyly na každém druhém rohu ty zaručeně pravé staročeské trdelníky, které vám naplní zmrzlinou, čokoládou, ale i kysaným zelíčkem, tolik typickým pro naši malou středoevropskou kotlinu.

autor: Pavel Maurer
Spustit audio