Zachraňuje lidské osudy. Středisku výchovné péče v Hostinném děti věří

12. červen 2016

Když na podzim otevírali v Hostinném na Trutnovsku Středisko výchovné péče jako součást tamního Výchovného ústavu, málokdo předpokládal tak velký zájem, jaký o služby střediska je. Především ambulantní psychologická pomoc je vítaná, rodiče problémových dětí ale nezřídka volí i pomoc ve formě internátního pobytu. Ten je dobrovolný, není nařízen soudem a coby určité varování dítěti před umístěním do ústavu funguje velmi dobře.

Myslí si to aspoň vedoucí Střediska výchovné péče Petr Javůrek: „Kluci, kteří nebyli zvyklí na pravidelnost, nedocházeli do školy, měli záškoláctví a experimentování s návykovými látkami, tak jsem překvapen, jak se jim daří. Když se jim člověk opravdu věnuje, tak prostě fungují a fungují zdárně."

Ředitel ústavu Petr Chlumák měl důvodů ke zřízení Střediska výchovné péče hned několik. Jedním z nich bylo to, že chtěl zabránit propuštění některých pedagogů a vychovatelů - a tak pro ně našel jiné uplatnění.

Čtěte také

Tenhle důvod ředitel přiznává i s odstupem a může mít oprávněný pocit, že i v tomhle směru uspěl: „Prošli jsme Českou školní inspekcí. Dnes jsem dostal zprávu, která je veměs velmi pozitivní. Akorát je tam zmíněna část, že další fungování a rozvoj střediska výchovné péče by bylo dobré podpořit i posílením personálního stavu. Díky této inspeční zprávě máme trochu v ruce něco, abychom vyvolali další jednání a snažili se naše požadavky zdůvodnit a přesvědčit zřizovatele, že práci kterou děláme, děláme dobře. Ale dělali bychom ji možná i lépe, pokud by se nám podařilo rozšířit náš stávající pedagogický sbor."

Rozpité pastelky (ilustrační foto)

I ředitel Petr Chlumák vnímá znatelný posun v chování problémových dětí neboli klientů Střediska: „Do této doby jsme uskutečnili kolem 10 případů kdy zde byl uskutečněn dobrovolný pobyt. Děti, které k nám přišly a posléze po dvouměsíčním dobrovolném pobytu odcházeli, tak byl vesměs velmi zřetelný posun jak v oblasti vzdělávání, tak v oblasti chování."

Středisku výchovné péče i Výchovnému ústavu se daří formovat dětskou duši i chování, vedoucí Střediska, zástupce ředitele ústavu a vychovatel v jednom Petr Javůrek ale ví, že vyhráno ješt není.

Postava s balónkem (dětská kresba)

„Záleží na tom, jak se znova budou adaptovat v rodině a v té situaci dál ve školách. Jestli ta forma, která se jim nastavila, mohu říct opravdu dobrovolná forma, že ti klienti, respektive děti, jsou vděční, že se jim věnujeme. Akceptují naše požadavky. Nemáme sebemenší problém, že bychom nebyli schopni s nimi pracovat. Tak ty dvouměsíční pobyty jedou komplet," říká Petr Javůrek.

Problém je v původním prostředí dítěte a také v minimální následné péči. I proto se vychovatelé dál snaží komunikovat s rodinou, školou nebo různými institucemi jako jsou Domy na půli cesty tak, aby péče nevyšla vniveč.

Úspěšnost je prý různá, ale každý zachráněný lidský osud za to prý stojí.

autor: lcz
Spustit audio