Záchranná stanice v Karpatech pečuje o desítky týraných medvědů. Léčí jejich těla i psychiku

Jejich obora lež na prudkém, zalesněném svahu karpatských hor. Je oplocená a střežená. První medvěd obvykle posedává hned za plotem, jako by vyhlížel kumpány do partie mariáše. Když má pocit, že je našel, provází je kolem plotu až nahoru ke klecím, kde žijí jeho vážně nemocní kolegové a kde se o ně stará pan Míša.

Domov pro týrané šelmy

„Jsou to zvířata, která se k nám dostávají od nezodpovědných majitelů restaurací, kde měla sloužit jako lákadlo pro hosty, od různých podivných zbohatlíků nebo z cirkusů. Tady máme oplocenou karanténní zónu, kde se medvědi aklimatizují a léčí. Poté je vypouštíme do dvanáctihektarové obory s elektrickým ohradníkem. Momentálně jich tu máme třicet,“ popisuje.

Čtěte také

Žili v kleci nebo v řetězech, trpěli na těle i na duši. Týraní medvědi našli v ukrajinském Domažyru domov a bezpečí

Z cirkusu pochází i slepá samice Soňa. „Drezírovali ji, ale ona se vzpírala, a nakonec oslepla. Dalšího medvěda drželi patnáct let zavřeného v kleci. Nejstaršímu zvířeti je 39 let. Bohužel žádné z nich už nikdy nebude moci žít v divoké přírodě a zůstanou u nás do konce života. Kdybychom je pustili, šla by k lidem, protože jsou zvyklá na krmení. A to je nebezpečné – přece jen jsou to dravci,“ vysvětluje pan Míša.

Nejen se ale neživí jen potravou. Podobně jako lidé mohou trpět i psychicky, ať už v důsledku války nebo špatného zacházení.

„Někteří medvědi se už ale začali normálně ukládat k zimnímu spánku, což znamená, že se jejich stav zlepšil. Ti, kteří trpí psychickou újmou, na zimu neusínají. U většiny z nich stres pramení ze šikany, tvrdé drezury nebo bití. Léčba vyžaduje čas, ale ve třech současných případech se už zvířata vrátila k přirozenému chování, což znamená, že stres u nich ustoupil.“