„Začali jsme naplno žít.“ Rozhlasová legenda Karel Tejkal vzpomíná na 1. máj 1968

1. květen 2018

„Praha, hlavní město socialistického Československa!“ I to, byť sporadicky, znělo Prahou přesně před 50 lety, tedy na 1. máje 1968. Tenhle Svátek práce byl úplně jiný než všechny, které dosud obyvatelé komunistického Československa zažili – a také úplně jiný než všechny, které následovaly. A není divu. Pražské jaro bylo v plném proudu. A nic nebylo jako dřív.

„V dubnu vznikla nová Černíkova vláda, místopředsedy byli Štrougal a Husák. Na politickém poli byla řada nových figur,“ vzpomíná reportér Karel Tejkal, který přesně před 50 lety živě vysílal o průběhu 1. máje.

„V průvodu se objevily figury, které jsme tam nikdy předtím neviděli – třeba legionáři. Kdybych chtěl o rok dřív natočit pořad o legionářích, vyhodil by mě šéfredaktor oknem. Tentokrát nás přišel kritizovat, že musíme poznat, o které legionáře jde,“ usmívá se legenda rozhlasové žurnalistiky. „Zorientovat se v průvodu bylo malé obrodružství. Šlo o spontánní nadšení lidí a byla radost to popisovat.“

Tím, co přijde, jsme se nezatěžovali

To, že Karla Tejkala ke komentování oslav 1. máje v roce 1968 vůbec pustili, dnes působí jako malý zázrak. Cenzura totiž oficiálně skončila až o měsíc později, tedy v červnu.

Vizitky na dveřích zůstávaly stejné, lidé ale byli jiní, revoltovali totiž už předtím.
Karel Tejkal

„S cenzurou to bylo jednoduché. Cenzura formálně skončila už na jaře 1968, vždyť sami cenzoři žádali o své zrušení!“ dodává. „Cenzura v rádiu zahynula na úbytě. Například pořad Svět dnes večer s cenzurou dělat nešel: Jirka Dienstbier přišel večer, složil to a připravil brilantní relaci. A co s tím měla cenzura dělat?“

„Přestali jsme se rozhlížet a začali jsme naplno žít. Starší kolegové, kteří zažili 50. léta, předpovídali, že to dopadne špatně. Pro nás to ale byla nádherná doba, budoucností jsme se nezatěžovali,“ vzpomíná Karel Tejkal.

Karel Tejkal v rozhovoru s Lucií Výbornou
autoři: Lucie Výborná , als
Spustit audio