Začal okurkami, ale stal se kečupovým králem
Jméno Herberta Felixe bylo kdysi nerozlučně spojeno s konzervací znojemských okurek a jejich prodejem do řady evropských zemí. Dnes ho však v České republice zná jen málokdo. Ani ve Švédsku, které se až do jeho smrti v roce 1973 stalo jeho druhým domovem, toto jméno donedávna málokomu něco říkalo, třebaže značka Felix patřila po válce k vůbec nejznámějším švédským výrobcům potravin. Až v poslední době se švédská veřejnost začala o Herbertu Felixovi dozvídat víc, a to díky nové úspěšné knize o jeho životě.
Za první republiky i o něco dřív, kdy se Znojmo ještě jmenovalo Znaim, byla firma Löw & Felix podnikem, který zpracovával tamní okurky a prodával je na evropské trhy. V jeho službách působil i mladý člen zakladatelského rodu Herbert Felix, muž, o jehož pozoruhodném životě měl až donedávna jen málokdo tušení. Kdyby nebyl Žid, a k tomu ještě sudetský Žid, mohl být ve Znojmě i jinde možná už dlouho dobře známý. Za války byl totiž v československé jednotce v Anglii a do Československa se v roce 1945 vracel spolu s americkou armádou jako styčný důstojník mezi generálem Pattonem a londýnskou exilovou vládou. Jenomže on Žid byl, a k tomu ještě sudetský, a tak vyšel ze zapomnění až před několika málo lety, a to ještě v jeho druhé vlasti Švédsku.
Herbert Felix, narozený v roce 1908, emigroval z Československa do Švédska v době podpisu Mnichovské dohody díky své první manželce - Švédce. Znalosti pro nakládání okurek si odvezl s sebou. Do neutrální země ovšem Herbert Felix, jemuž by v okupovaném protektorátu pro jeho původ hrozilo velké nebezpečí, neuprchl proto, aby se tu před válečnou bouří schoval nadobro. Rozjel tu úspěšný podnik, ale v roce 1942 se přihlásil coby dobrovolník československé exilové vládě v Londýně.
"Byl jediným podnikatelem ve Švédsku, který si namísto života v dostatku a bezpečí od svého podniku vyžádal služební volno na to, aby mohl jít bojovat proti Hitlerovi," říká novinář Per T. Ohlsson, autor úspěšné životopisné knihy o Herbertu Felixovi. "Unikátní je i to, že navzdory traumatickým válečným zkušenostem a tomu, že většinu rodiny ztratil při holocaustu, vybudoval po válce jednu z nejznámějších potravinářských firem," dodává.
Pro řadu Čechů byl Felix příliš jiným na to, aby v něm viděli jen hrdinu či osvoboditele. Proto se do Československa po válce vrátil jen nakrátko. Hned poté následoval návrat na sever. Za severskými okurkami, které zpracovával po Znojemsku.
Díky svým válečným kontaktům začal prodávat konzervy s okurkami do vojenských kuchyní, a to jak armádě ve Švédsku, tak i Američanům v západním sektoru okupovaného Německa. Jeho znalostí mohli paradoxně využít i sami Němci, kteří jej za války připravili o jeho nejbližší - v rozpuku studené války se totiž potřeba trvanlivých konzervovaných potravin ukázala jako nejakutnější v západním Berlíně. V roce 1950 měla firma Herberta Felixe v jihošvédském Eslövu 190 zaměstnanců. V roce 1961 už jich bylo dvanáct set. A zdaleka nezůstalo jen u okurek. Potravinářského zboží značky Felix se ve Švédsku prodávalo na 220 druhů. Od roku 1956 byl hlavním triumfem kečup, který se u Felixe začal prodávat nikoli ve skleněných láhvích, odkud šel špatně vymačkat, ale v podstatně přizpůsobivějším plastu. Dodnes kontroluje značka Felix plnou polovinu švédského kečupového trhu.
Snaha být větším a ještě větším se však Herbertu Felixovi stala osudnou. Chtěl expandovat například do Británie a do Rakouska, kde mu zůstal jeden v mála příbuzných, jenž přežil holocaust - bratranec Bruno Kreisky, pozdější rakouský spolkový kancléř. Jenomže ambice se ukázaly o pár čísel větší, než mohla přece jen pouze nevelká firma zvládnout. Felix ji tak vynuceně prodal a v polovině 60. let se odstěhoval ze Švédska do Švýcarska.
Novináře Pera T. Ohlssona však na jeho příběhu zaujal ještě jeden fakt: jak se coby přistěhovalec dokázal ve Švédsku i přes problémy prosadit. Dnes je prý něco podobného mnohem těžší.
"Podíváte-li se na švédskou ekonomickou historii, je až zarážející, kolik tu bylo přistěhovalců, kteří začali z mála a dosáhli skvělých výsledků.To platí i o firmách, jejichž značky jsou dnes již považovány za typicky švédské. Herbertova historie je ze všech nejnapínavější. Ale na tenhle potenciál bychom podle mého určitě neměli zapomenout, zvlášť teď, kdy se Švédsko stává úročištěm stále většího počtu přistěhovalců," dodává na závěr našeho setkání.
Herbert Felix zemřel v roce 1973. Díky knize a zájmu švédského novináře Pera T. Ohlssona se nedávno konečně dostal do obecnějšího povědomí i ve svém rodném městě Znojmě.
