Za tradičním venezuelským nápojem Papelón con Limón je tvrdá práce. Výkupní cena sladidla tomu ale neodpovídá

Práce začíná časně z rána. Pětice mužů seká několikametrová masivní stébla cukrové třtiny ostře nabroušenými mačetami. Každý z nich dokáže během hodiny nasekat až padesát kilo plodiny. Skupinku vede 48letý Domingo Sánchez, majitel zdejší továrničky na výrobu papelónu umístěné v srdci státu Aragua.

S mačetou v ruce už 40 let

Domingo nahnědlou třtinu neúnavně seká a následně sváže provazy, aby si náklad mohl přehodit přes rameno. Poté sestupuje do své 70 let staré výrobny se střechou z palmového listí, kterou zdědil po svém otci.

Domingo se produkci papelónu věnuje už čtyřicet let. I přes své zkušenosti jsou jeho nohy a ruce plné jizev. K výrobě papelónu je totiž vedle mačety zapotřebí i rozpálená pec.

Domingo nad svými šrámy a jizvami jen mávne rukou a zdůrazní, že se za celá ta léta vyhnul vůbec největšímu nebezpečí, tedy hadímu uštknutí. V terénu se totiž skrývají, jak říká, dva hadi – jeden dobrý, který loví hlodavce, a jeden zlý, plný smrtonosného jedu.

Čtěte také

Klimatické změny mění chování zvířat. Obyvatele jihovýchodní Asie začali ohrožovat nebezpeční hadi

Dobrý a zlý had

„Když váš uštkne ten zlý, modlete se, protože do hodiny můžete zemřít. V dnešní Venezuele navíc chybějí doktoři, léky a není tu žádný transport. Musíme se tak o sebe starat a být pozorní, aby k takové tragédii nedošlo,“ říká Domingo, který v továrně začal pracovat už v osmi letech.

Do práce teď občas bere svého čtyřletého vnuka, kterému chce řemeslo ve stáří předat. Učí ho především tomu, aby se jedovatým hadům dokázal vyhnout třeba i tím, že chytne ty dobré a nasadí v místech sklizně. Nejedovaný plaz podle něj prý dokáže toho nebezpečného zabít.

Domingo už má svázaný velký náklad třtiny. Za okamžik už sestupuje do výrobny zvané trapiche, kde mi s pýchou ukazuje starobylý odšťavňovač, soukolí s pásem. Chvíli trvá, než stroj naskočí.

A rovnou do pece

Domingo jednotlivá stébla třtiny vkládá do odšťavňovače, na druhé straně vytéká žlutá šťáva. Tu následně majitel továrničky přelévá do prvního ze tří velkých kovových kotlů ve formě hlubokých pánví, pod nimiž žhne kamenná pec. Za palivo slouží odřezky třtiny nebo suchý bambus.

Čtěte také

Trest horší než pro vraha. Komici můžou ve Venezuele za své vtipy dostat až 20 let ve vězení

Různě vysoká teplota v kotlích postupně odděluje houstnoucí sladidlo od vody, zaměstnanci šťávu přelévají z jednoho kotle do druhého pomocí plechových sběraček připnutých na dlouhých dřevěných násadách, než dojde na ten poslední. Domingo na konci procesu ukládá hmotu do kamenných kuželovitých forem, kde vyschne a ztuhne.

Z onoho padesátikilového nákladu cukrové třtiny dokáže Domingo a jeho zaměstnanci dostat kilo papelónu. Ten prodává za osmdesát centů, tedy zhruba za 15 korun.

Kapitalistické ceny

V restauracích, které v poslední době vyrostly ve vládou povolených kapitalistických zónách, se ale například tradiční drink Papelón con Limón prodává v přepočtu i za sto korun. Drink přitom vedle sladidla obsahuje už jen vodu a citronovou či limetkovou šťávu.

„Ze srdce bych si přál, aby se můj papelón dostal ke spotřebiteli co nejlevněji. Jenže takhle to nechodí, mám příbuzné v Maracay i v Caracasu a ti si mi stěžují na to, že papelón stojí strašné peníze. Ptám se jich: A to jako kde? V supermarketu? To ale přeci není moje vina. Nesouhlasím se spekulanty, příčí se mi to, není to spravedlivé. Vidím celý svět tak, jak vidím sám sebe. Jako člověka s určitými potřebami,“ svěřuje Domingo.

Na současnou situaci si však Domingo nestěžuje. V okolí je svědkem nedostatku jídla, zavřených škol, neexistující veřejné dopravy a častých výpadků elektrického proudu. Venezuelská ekonomická krize pokračuje. On sám ale svůj papelón prodává více než kdy jindy.