Za tenhle nápoj může naše uspěchanost. Také se těšíte na první burčák?
Každý rok se těšíme na první burčák. Může za to lahodnost tohoto nápoje, nebo naše netrpělivost, která nám nedovoluje počkat si na mladé víno? I nad tím se zamýšlí milovník dobrého vína Bogdan Trojak.
Praha pije víno. Ale ještě dříve, než je víno vínem, prochází stádiem burčáku. A burčák je tak populární nápoj, že se přímo nabízí jako téma vinařské glosy.
Slovo burčák dost možná souvisí se slovem bouřka, kdy mošt v sudu bouřlivě kvasí. Kdo to nezažil, neuvěří, jakou energii a teplo dokážou kvasinky pojídající hroznový cukr vyrobit. Během studených podzimních dnů sálají sudy jako kamínka.
V té době není radno zdržovat se ve sklepě. Unikající kysličník uhličitý je velmi nebezpečný a stal se osudným nejednomu vinaři. Prý je to příjemná, bezbolestná smrt. Přesto si hospodáři, kteří v době burčáku sestupují dolů k bečkám, berou s sebou raději svíčku. Když svíčka zhasne, je to signál, že ve sklepě chybí kyslík a je nejvyšší čas utíkat nahoru.
Burčák, jemuž se na Moravě říká podle silného šumění šuškavec, pijí s oblibou i v jiných okolních zemích. Na Slovensku se burčáku někdy říká mletí pavúci. Důvod jsem nezjistil. V Rakousku pijí jednoduše Sturm a jeden můj kamarád z české vinařské oblasti burčáku neřekne jinak než urychlovač částic.
Naopak v zemích vinařského jihu, v Itálii nebo ve Španělsku, kde čas plyne tak nějak poklidněji, bouřící burčák nepijí. Je to středoevropská specialita a souvisí možná s naší netrpělivostí a uspěchaností. Takže pijeme zakalený burčák, protože se nemůžeme dočkat, až budeme pít mladé, jiskrné víno.
