Za milovníkem České republiky do Marseille
Zamíříme do francouzského města Marseille, které vzhledem ke své poloze určitě nenavštíví tolik turistů jako Paříž. Je to však město pozoruhodné. Při té příležitosti navštívíme i našeho honorárního konzula v tomto města - osobu velmi zajímavou, která navíc fandí Slavii.
Co vlastně víme o Marseille? Snad jen to, že píseň, kterou složil Rouget de l'Isle jako pochod pro francouzské jednotky hájící východní hranice proti Rakušanům, se poté, co dorazily vojenské posily dobrovolníků do Paříže právě z Marseille, začala nazývat Marseillesou - a je dnes francouzskou hymnou.
Že tady najdete krásný starý přístav, kde každý den ráno prodávají rybáři své úlovky, že to bývalo město zločinu a v tomto směru proslul bulvár Canibiere, který začíná právě kousek od přístavu - ostatně podívejte se na film Borsalino s Delonem a Belmondem. Také je tu ovšem zajímavá stavba slavného architekta Corbusiera nazvanou Unité d´Habitation. Všimnete si jí, pokud chcete vyjet ven z centra třeba směrem na Cassis. Zvenčí máte dojem vzhledem k její velikosti dojem, že budova je opuštěná, ale opak je pravdou.
"Je tam opravdový život, jesle, kino, restaurace, různé obchody, řada lidí tu přímo bydlí. Je to hodně živé místo a také tu najdete hotel se zajímavým interiérem, takže určitě je to místo, kvůli němuž řada lidí do Marseille jezdí. Řekla bych dokonce více a více," vysvětluje Rabiha Benaissa, která v dlouhá léta bydlela nedaleko.
Marseille známe asi také díky fotbalu. Hrávali tu Vachoušek, Skácel a také současná hvězda Chelsey Drogba. Publikum je tu zvláštní - zdá se, že často protifrancouzsky naladěné. "Co se týče národního mužstva, je tady často vypískáno. Jedním z důvodů může být i trenér, který ignoruje hráče z Marseille. Ale tady převládají pocity, že je to mužstvo sestavené z Paříže a navíc, pokud hraje Francie proti někomu, jako je Argentina, kterou tady lidé milují, pak jako by vůbec nehrála doma," vysvětluje mi novinář z jednoho z místních listů.
Já mířím tentokrát do jiné části města, do čtvrti Vauban. Dojedete tam z přístavu autobusem, vystoupíte asi na osmé či deváté zastávce. Půjdete chvilku do kopečka a v jedné z malých uliček uvidíte krásnou vilu. Česká vlajka by vás tady neměla překvapit.
"Toto je konzulát - tato velká místnost - ostatně ve druhé polovině května ho slavnostně otevře velvyslanec Pavel Fischer. Pojďte dál, jistě si dáte kávu," vítá mě honorární konzul Dr. Pierre Robin, který má mezinárodní původ. Jeho tetička pochází z Rakouska-Uherska, další část rodiny z Norska a jiná z východní Francie. On sám, jak říká, je blázen do České republiky.
"Jezdím často do Prahy, takže když tam něco zajímavého vidím, musím to mít. Proto vidíte kolem sebe ty cedule, symboly, hasičskou helmu, vlajku Slavie a toto je bible z roku 1630," ukazuje mi nadšeně cenné předměty a občas mi dá nějakou kontrolní otázku z naší historie.
Na kávu se přesuneme do jeho ordinace. Pan Robin je totiž lékař a přijme mě navzdory tomu, že v čekárně už sedí několik pacientů, což je na páteční pozdní odpoledne trochu nezvyklé. Nejprve si chvilku povídáme o Marseille
"Je to město zvláštní, město, které bylo vždy tak trochu na straně rebelů proti Paříži, proti Napoleonovi, město, kde se zrodila Marseilleisa, je to město univerzit, zejména v oblasti vědy. Je to místo otevřené světu, jak je typické pro všechny přístavy, město žoviální, ale zároveň diskrétní. A konečně je to i město, kam se chodilo na důchod, a také je to místo s velkým kulturním potenciálem," vysvětluje mi pan Robin, ale brzy stáčí řeč na Českou republiku. Sám sestavil dokonce informační brožurku o naší zemi a je na něm vidět, že svou práci dělá opravdu s nadšením.
"Role konzula je především pomoci českým občanům, kteří se ve Francií ocitnou v obtížné situaci nebo potřebují poradit. To je hlavní poslání. Ale pomáhám také francouzům, kteří chtějí do Čech, třeba na stálo nebo jen na dovolenou. Ptají se mě, jestli je tam euro, zda-li potřebují pas a podobně."
Ne že bych vás k návštěvě konzulátu přímo naváděl. Je vždy lepší, když pomoc nebudete potřebovat, ale na druhou stranu stojí za to se s takovým nadšencem, jako je Pierre Robin, určitě setkat. Jednak vás potěší ten maličký ostrůvek České republiky uvnitř velkého města a také ho uvidíte z jiné perspektivy.
Běžte touto cestou, pořád nahoru, těch pár schodů zvládnete a nebudete litovat, loučí se se mnou náš honorární konzul. Dám na jeho radu, chvíli stoupám vzhůru a najednou si všimnu, že jsem jen kousek od katedrály Notre Dame de la Garde. Marseille máte před sebou jako na dlani.
