Za hraběte Šporka se z prostého zabíjení zvěře stala společenská událost, vysvětluje velmistr Řádu svatého Huberta

9. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jan František Votava, velmistr Řádu sv. Huberta

Lovecký roh zavěšený na dvou řetízcích, uprostřed je medailon se zjevením svatého Huberta. Tak vypadá insignie Řádu svatého Huberta, který založil hrabě Václav Špork. „Posláním řádu je profesní a duchovní rozvoj vlastní osobnosti a svým příkladem dávat pozitivní vzor ostatním myslivcům,“ přibližuje velmistr řádu Jan František Votava, který se chystá na tradiční svatohubertské slavnosti v Lysé nad Labem.

V čem spočívá takzvaná ušlechtilá honba?

Dneska spousta lidí má problém zvíře zabít, a je to jedno, jestli domácí nebo divoké. Já osobně se přiznám, že jsem měl štěstí, že jsem vyrůstal na venkovně a setkával jsem se od raného dětství s tím, že babička musela useknout slepici hlavu, nebo děda podřezával jehňata. Zdá se to drsné, ale člověk má typický chrup všežravce, takže nejen bylinky, ale i masíčko. A neznám etičtější způsob získání bílkoviny, to znamená masa, než je právě v myslivosti.

Čtěte také

A jak jde dohromady myslivost s vírou?

Je to poslání dané Stvořitelem. Takže v Bibli je několikrát zopakováno, že člověk má spravovat tuto zemi a být moudrým hospodářem svěřeného ráje.

Zakladatelem Řádu svatého Huberta byl hrabě František Antonín Špork. Co ho k tomu před více než 300 lety vedlo?

Přiznám se, že nevím. Možná to byla touha zviditelnění se, protože to byla exkluzivní společnost, řádová pravidla stvořil zřejmě na základě inspirace u dvora krále Ludvíka. Když začal provozovat v Čechách parforsní způsob lovu, byla to naprostá novinka, a on to dělal s náležitou noblesou. Nechal vyškolit trubače na lesní rohy přímo ve Francii, a když se vrátili, začal praktikovat tento způsob honby. Tím zaujal ostatní šlechtu a postupně, jak si získával tento způsob lovu věhlas, tak z prostého zabíjení se stala společenská událost, dal tomu přesná pravidla. Už to nebylo pobíjení zvěře uprostřed ohrazeného malého prostoru, ale vybral se jeden jediný kus a praktikovala se takzvaná štvanice. Dnes už jsem dál, tento způsob lovu je nepřijatelný, ale to je historický vývoj.

autoři: Vladimír Kroc , prh
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová