Z Vysočiny do Káhiry. České filmy z festivalu Ji.hlava oslovily publikum v Egyptě

8 fotografií

Centrum Káhiry bývalo plné biografů, včetně letních kin ukrytých ve dvorech domů. Dnes z nich zůstala jen hrstka. Stále tu fungují stará kina jako Miami, Metro nebo Kosmos. Vedle nich ale stojí také jedno poměrně nové a trochu jiné kino. Jmenuje se Záwíja, arabsky „Roh“, a dějí se v něm pozoruhodné věci.

Právě v těchto dnech je jeho heslem Jihlava. Z rušné káhirské ulice vstupuji do kavárny kina Záwíja. Je plná mladých lidí, což je obrázek, který v egyptských kinech v posledních letech nebývá samozřejmostí.

Kino pro filmové nadšence

„V kině Záwíja promítáme nekomerční filmy, které diváci v běžných kinech neuvidí. Tento měsíc máme na programu filmy jihlavského festivalu. A příští měsíc připomeneme nedožité sté narozeniny Júsufa Šahína.“

Čtěte také

Český obr v srdci Káhiry. Budova české ambasády v Egyptě ukrývá kinosál, tenisový kurt i bývalou školu

Nejslavnějšího egyptského režiséra zmiňuje programová ředitelka kina Nawára Šukríjová. Povídáme si u baru mezi egyptskými filmovými plakáty, které jsou samy o sobě ceněným uměleckým žánrem.

„V Záwíji se scházejí lidé, kteří sledují náš program a zajímají se o nové filmy. Chodí sem také cinefilové, kteří čekají na konkrétní snímky a sami nám navrhují, co bychom měli promítat. Jsou mezi nimi studenti, mladí lidé i starší diváci.“

Podle Nawáry Šukríjové kultura návštěv kin v Egyptě upadá i proto, že vstupné zdražuje a nabídka filmů se zužuje.

„V centru Káhiry tahle kultura ještě přežívá. V ulici Imáduddín je několik kin vedle sebe. Já chodím s kamarády do kina každý týden. O českém festivalu jsem se dozvěděl až teď, tak uvidíme,“ říká Abdalláh, student Filmového institutu v Gíze, který na projekci přišel se dvěma kamarády.

Amířiny děti v Káhiře

Prvním jihlavským filmem uvedeným v Káhiře jsou Amířiny děti. Režisérka Markéta Ekrt Válková v něm od roku 2015, tedy od uprchlické krize, sleduje osud rodiny syrských uprchlíků, která našla nový domov v Praze. Autor této reportáže si přitom uvědomuje zajímavou souvislost: se stejnou rodinou natáčel ve chvíli, kdy z jordánského azylu odlétala vstříc českému neznámu.

Čtěte také

Deset let se syrskými uprchlíky? Byli jsme si navzájem obohacením, říká autorka dokumentu Amiřiny děti Markéta Ekrt Válková

„Ano, je to časosběrný film. Fascinuje mě, že jste je vlastně znal dřív než já. Poznala jsem je asi dva měsíce po příjezdu do Česka. Natáčela jsem je deset let. Když si uvědomíte, že máte deset let za zády kameru a víte, že z vašeho života jednou vznikne film, je to opravdu dlouhá doba.“

Markéta Ekrt Válková říká, že se k rodině Syřanky Amíry dostala přes školu svých dětí, kam začaly chodit i Amíříny děti.

A chtějí se po pádu režimu Bašára Asada vrátit do Sýrie? „Film o tom trochu vypráví. Končí právě ve chvíli, kdy režim padl. Letos v létě už se do Sýrie vypravili. Začínají opravovat svůj dům, který je ve velmi špatném stavu.“

Deset let s jednou rodinou

Markéta Ekrt Válková se netají tím, že pokud by se do Sýrie vrátili, ráda by je sledovala i nadále. „Byla bych moc ráda. Těch deset let natáčení bylo náročných, ale díky dobrým vztahům jsme to zvládli. Dnes jsme si opravdu blízcí. Jenže děti mezitím dospívají a bylo čím dál těžší po nich chtít pravidelný natáčecí režim.“

Těžko říct, jestli padesátitisícová Jihlava dokáže v dvacetimilionové Káhiře udělat velkou stopu. Známý festival dokumentárních filmů ji tu ale alespoň na několik dní zanechal.