Z válkou zmítaného Iráku na Karlovu univerzitu. Kurdský ortoped to dotáhl až do české reprezentace
Málokdo v Česku ví o válce tolik jako ortoped z benešovské nemocnice Jakub Nabi. Do války se nedostal jako lékař – do válek se narodil. Vyrůstal v severním Iráku, jako mladík byl členem Kurdské povstalecké armády, která bojovala proti Saddámu Husajnovi. Šťastnou shodou okolností se mu podařilo dostat na medicínu na Univerzitě Karlově, získal tu azyl, poté občanství a dnes je mimo jiné lékařem fotbalové reprezentace žen do 17 let.
S hřívou kudrnatých vlasů vypadá jako Ital. Moře nebo pizza je ale to poslední, co by ho při vzpomínce na rodný Kurdistán napadlo. Jakub Nabi prožil dětství v severním Iráku, jako mladík bojoval proti armádě Saddáma Hussaina, před dalšími boji zběhl na zdravotní školu a šťastnou náhodou se dostal na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy.
Azyl získal ještě jako student. Dnes operuje v benešovské nemocnici a ambulanci má v Benešově a v Praze. Je lékařem ženského národního fotbalového družstva do 17 let.
Volá Kurdistán
Každý čtvrtek přijímá černovlasý čtyřicátník pacienty v ordinaci v Benešově, kde se před mnoha lety usadil. Je krátce před třetí hodinou, sestra razítkuje další recept a Jakub Nabi počítá dnešní porci: „Tohle byl 33. pacient.“
Zazvoní mobil, lékař se významně podívá. „Volá bratr. Z Kurdistánu.“ Jakub Nabi přechází rychle do kurdštiny, a když ukončí krátký hovor, trochu posmutní. „Mám šest sourozenců, až na sestru zůstali všichni v Kurdistánu. Bratr potřebuje nějaké peníze, aby uživil rodinu.“
Pro naši generaci byla válka vlastně normální. Kolikrát jsme při obědě vtipkovali stylem: tak schválně, kolik se nás sejde k večeři...
První válku zažil Jakub Nabi, když Irán začal válku s Irákem. Trvala osm let, a protože jeho rodná vesnice u města Soran leží blízko hranic, zažil i letecké bombardování.
„Pro naši generaci byla válka vlastně normální. Kolikrát jsme při obědě vtipkovali stylem: tak schválně, kolik se nás sejde k večeři.“ Se zbraní bojoval i proti vládním vojskům Saddáma Hussaina při kurdském povstání na začátku 90. let minulého století. Jako student Vyšší zdravotní školy ještě v Kurdistánu se ale dalšímu válčení vyhnul.
Azyl na medicíně
Na lékařskou fakultu Univerzity Karlovy se mu podařilo dostat díky francouzské humanitární organizaci, která mu zařídila stipendium v roce 1993. V Praze už zůstal. „Medicína byla můj sen,“ říká.
Azyl získal Jakub Nabi bizarním způsobem. Přestože měl povolení k pobytu, bydlel na koleji a studoval medicínu, musel odjet do záchytného tábora v Bílině a požádal o azyl. Zpátky už se ale nedostal a musel tam zůstat několik týdnů, dokud ho policisté jako ostatní žadatele neprošetřili.
„Dělal jsem aspoň překladatele, kvůli tomu by si mě tam rádi nechali déle,“ směje se po letech benešovský ortoped.
Humor léčí
Jako lékař je oblíbený mimo jiné z toho důvodu, že s pacienty hodně mluví a všechno jim důkladně vysvětluje. „Myslím, že v tom hraje i jeho svérázný smysl pro humor,“ říká zdravotní sestra Milana Barešová, která doktorovi vede agendu v ordinaci a zná se s ním přes dvacet let.
Lékařský kolega Jakuba Nabiho z benešovské kliniky pracuje jako lékař pro národní ženský fotbalový tým, a tak se k tomu dostal i sám Nabi, mimochodem fanoušek pražské Slavie. „Když mám práci, kde se protíná medicína, fotbal a ženy, tak to je prostě ideální kombinace,“ pochvaluje si.