Z ruského vězení na frontu. Febiofest ocení ukrajinského režiséra Sencova, který teď bojuje na Donbasu
Mezinárodní filmový festival Febiofest ve čtvrtek večer během slavnostního zahájení ocení ukrajinského režiséra Oleha Sencova. Bývalý politický vězeň ruského režimu dostane Cenu Kristián za přínos světové kinematografii. Oleh Sencov sám se už ale jako filmař necítí, brání totiž svou zemi přímo na bojišti.
„Když jsem byl ve vězení, měl jsem sen, že jsem ve svojí rodné vesnici na Krymu, kde v uniformě a s pistolí jedu na tanku s ukrajinskou vlajkou. Myslel jsem si, že to byl jenom sen. Ale teď se to stává skutečností,“ popisuje pětačtyřicetiletý režisér Sencov.
Má za sebou několik filmů, pět let pobytu ve vězení a teď aktuální zkušenost z bojů na Ukrajině. „Teď jsem jižně od Donbasu, blízko posledních ruských útoků z tohoto týdne. Očekáváme další a snažíme se je zastavit. Putin nechce jenom Krym nebo Donbas, chce celou Ukrajinu. Chce zničit ukrajinský národ.“
Zrod nového národa
Oleha Sencova zatkli v roce 2014 a pak odsoudili k dvaceti rokům vězení za údajné plánování teroristických útoků na Ruskem anektovaném Krymu. Režisér obvinění popíral a hlásil se k hnutí Euromajdan, které stálo za svržením proruského ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče.
„Na Ukrajině se po roce 2014 rodí nový národ. Můžete být čistokrevní Ukrajinci, můžete být jen poloviční, nebo ani nemusíte mít v žilách ukrajinskou krev, ale můžete mít ukrajinskou duši a srdce. Stejně jako etničtí Rusové, krymští Tataři a ostatní, kteří na Ukrajině žijí a kteří se cítí jako Ukrajinci,“ říká Sencov v rozhovoru pro Radiožurnál.
„Ukrajinci se spojili, protože tuhle zemi milují. Znají její jazyk a jsou ochotní pro ni zemřít.“
Krvavá a divoká 90. léta
Na letošním Febiofestu bude mít českou premiéru Sencovův film Nosoroh o drsných devadesátých letech na Ukrajině.
„Je to film o temné stránce naší historie. Devadesátá léta, tedy období po rozpadu Sovětského svazu, tu byla krvavá a divoká. Stát neměl skoro žádnou moc, místo něj ji měli muži, co se se zbraněmi potulovali v ulicích, tedy gansteři,“ přibližuje historický kontext.
„Nikdo o tom zatím film nenatočil, protože všechny vždycky zajímá jen ta perfektní stránka vlastní země nebo historie. Ale mým cílem bylo ukázat, jak hrozně jsme žili, jaké poměry tu vládly, jak špatně jsme na tom byli. A zaplať pánbůh, že se to změnilo – už tu nejsou gangy v ulicích, fungují zákony, policie a armáda. A přibližujeme k Evropské unii.“
