Z odvážného experimentu technickou památkou. Rakouská lanovka na horu Rax vozí turisty už sto let

13 fotografií

Dveře se zavírají, kabina se lehce zhoupne – a už stoupáme k vrcholu Raxalpe. Pod nohama mizí alpské údolí, nad hlavou přibývá nebe. Po cestě míjíme ocelové zeleně natřené brány. Jsou to původní podpěry lanovky, postavené v letech 1925 a 1926.

Před sto lety znamenal výstup na Rax několik hodin chůze v náročném terénu. Hory tak zůstávaly cílem hlavně zkušenějších turistů. Zájem o pobyt v nich ale rostl.

Hora myslitelů

Pohoří Rax bylo už tehdy eldorádem letních pobytů a horské turistiky. Alpské spolky tu rozvíjely cestovní ruch a jeden z místních chatařů pak díky svým kontaktům prosadil výstavbu lanovky,“ popisuje majitel lanovky Bernd Scharfegger.

Původní podpěry lanovky, postavené v letech 1925 a 1926|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

Moji spolucestující si teď prohazují místa – někteří chtějí sedět čelem do kopce, aby neviděli, co je pod nimi. Rax je totiž strmý masiv s prudkými skalními stěnami. Právě proto tu zubačka, tehdejší královna horské dopravy, neměla šanci. Inženýři tak museli přijít s jiným způsobem dopravy.

„Vsadili na revoluční systém Bleichert-Zuegg. Kyvadlová dráha využívala velmi dlouhé nosné lano a na celé trase si vystačila s pouhými pěti podpěrami. Tehdy se dokonce soutěžilo o to, kdo něco takového zprovozní jako první. Nakonec zvítězila právě Rax-Seilbahn.“

Rakušané považují Raxalpe za rodné místo vídeňské alpské školy. Vznikla tu například první horská záchranná služba v zemi. Už na přelomu 19. a 20. století patřilo pohoří k nejoblíbenějším výletním cílům obyvatel Vídně. Na Rax pravidelně vyrážel i lékař a zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud.

„Freud ještě před vznikem lanovky pravidelně chodil na túry až k chatě Ottohaus. A nebyl jediný. Rax navštěvoval třeba i neurolog Viktor Frankl, různí spisovatelé a filozofové. Hledali tu inspiraci a nadhled. Proto říkáme, že je to pohoří průkopníků a lidí s otevřenou myslí.“

Záchrana ze světa zvonáčů a lakýrek

Od prvního spuštění přežila lanovka hospodářské krize i druhou světovou válku. Na konci sedmdesátých let ale stála na pokraji krachu. Záchrana nakonec přišla z místa, kam lidé vyráželi spíš ve zvonáčích a lakýrkách než v pohorkách – z diskotéky rodičů dnešního majitele Bernda Scharfeggera.

„Jezdili sem lidé od Vídně až po Graz, protože to byla opravdu výjimečná diskotéka. Vystupovaly na ní různé hvězdy a vydělávala velmi dobré peníze. Zároveň jsme měli nahoře hostinec. Táta proto nakonec do lanovky investoval, a protože to bylo opravdu hodně, tak ji rovnou převzal.“

V kondici i po sto letech

Záchrana před krachem byla jen jednou z mnoha zkoušek. Po sto letech provozu totiž musí být Rax-Seilbahn zároveň historickou památkou i moderním dopravním prostředkem.

Čtěte také

Nejstrmější lanovka na světě, futuristická visutá dráha nebo dračí skok: vydejte se za adrenalinem na švýcarskou Dračí horu

„Krásné na této lanovce je, že všechno zvenku je původní. Dolní i horní stanice jsou památkově chráněné. Naším úkolem je být uvnitř technicky na nejvyšší úrovni, ale zvenku zachovat podobu z roku 1926.“

Na Rax se dnes jezdí za výhledy, turistikou nebo jen na oběd na horské chatě. Více než tisíc metrů převýšení kabina překoná za pár minut. V roce 1926 přitom nikdo nevěděl, jestli tenhle odvážný experiment bude fungovat.

O sto let později naše kabina bez problémů zastavuje v horní stanici. Dveře se otevírají a na nástupišti už čekají další cestující. Lanovka pokračuje v cestě, kterou začala před stoletím.