Z jahod, třešní i dýně. Muzeum v Sofii mapuje tradici rakije od středověku po současnost

9 fotografií

Mapa Bulharska na začátku expozice je posetá značkami – je jich více než sto. Podle průvodce a zároveň barmana Viktora Georgieva jde ale jen o továrny, kde se rakije vyrábí průmyslově. Domácích palíren jsou další tisíce. Bez ohlášení si navíc může každý ročně vypálit 30 litrů na osobu v domácnosti.

Domácí destilace je poměrně jednoduchá. „V přístroji se zahřívá drcené ovoce, vzniká pára, která se převádí do kondenzační nádoby, kde opět zkapalní. Během procesu je ještě potřeba odfiltrovat a odvést vzniklý metanol,“ popisuje Georgiev.

Od hroznů po dýni

Zhruba 80 procent rakije se v Bulharsku vyrábí z hroznů. Vypálit ji ale lze z jakéhokoli ovoce, které se dá zkvasit – třeba z jahod, třešní nebo i dýně. Zelenina sice obsahuje méně cukru, ale když se do zeleninové drti cukr dodá, může být i pálenka z bachraté oranžové tykve. To ostatně věděli i středověcí obyvatelé dnešního Bulharska, kteří pálili kořalku pomocí keramických destilačních kolon.

Čtěte také

Kvalita začíná u ovoce, řekli si kdysi v nejstarší švýcarské pálenici a vydali se za ním po kolejích. I s destilérkou

„Dnes se rakija vyrábí v kovových nádobách. Úplně na začátku ale byly destilační přístroje z kameniny,“ doplňuje Georgiev.

Kousek dál od primitivního pět set let starého destilačního zařízení je přehlídka různých bulharských rakijí. Jsou to vzácné, okolkované, neotevřené lahve z období socialismu. Další vitrína pak představuje pálenky z různých koutů světa. Mezi nimi je i jedna mimořádně cenná – slivovice značky Rudolf Jelínek z České republiky, označená českou vlaječkou.