Z deníku Zdeňka Svěráka. Poslechněte si exkluzivní nahrávky přímo od autora

Lijavec – hra, kterou soudruzi zakázali. Měla pravidelný dohled StB i samostatný svazek s krycím názvem

Hra s opravdovým deštěm. To je podtitul hry Lijavec, klidně by ale mohl znít: zakázaná hra. Komedie původně nazvaná Herberk se stala jedinou, jejíž uvádění komunističtí cenzoři zatrhli. Působila totiž jako alegorie na tehdejší režim. Její složitý zrod i vyškrtnutí z repertoáru si zaznamenal do deníku Zdeněk Svěrák.

„Pražské kulturní středisko, pod které teď patříme, si přeje, abychom napsali novou hru, a to hned,“ píše principál Divadla Járy Cimrmana. „Napsali jsme ji přes prázdniny na chalupě a nazvali Herberk. Odevzdali jsme ji v září 1979 a dlouho, dlouho čekali, až ji orgány schválí.“

Čtěte také

První úmrtí v souboru

Psal se rok 1980 a poklidné časy měly souboru skončit. „Koncem roku hrajeme v Břeclavi Hospodu Na mýtince, pak jsme s Miloněm Čepelkou na návštěvě u spolužáka Kaněry, vracíme se do hotelu příjemně povzneseni a netušíme, že toho dnes umřel Franta Petiška.“

Herec Divadla Járy Cimrmana, povoláním obvodní lékař v Brandýse nad Labem, jinak ale významný básník známý pod pseudonymem František Vinant, zemřel 14. prosince 1980. Jako silný kuřák podlehl infarktu. Bylo to první úmrtí v souboru.

Jen Láďa Smoljak lyžoval. Bože, jak mě tím naštval! Na pohřby bychom si měli chodit.

„Franta měl pohřeb ve Strašnicích. Z divadla přišli skoro všichni. Jen Láďa Smoljak lyžoval. Bože, jak mě tím naštval! Byl to doktor jeho dětí, on ho do souboru přivedl. Na pohřby bychom si měli chodit,“ líčí své rozhořčení nad reakcí nejbližšího přítele v deníku Zdeněk Svěrák.

Zákaz smíchu

Společně pak pokračovali v práci na hře Herberk, kterou mezitím museli přejmenovat na Lijavec. Původní název totiž znamená „velký nepořádek“, což by mohlo v publiku evokovat, v jakém stavu je společnost v normalizovaném Československu.

„Kulturní středisko si přeje novou předváděčku. Předvádět komedie úředníkům je vůbec neradostná činnost, ale to, co jsme zažili 7. ledna 1982, bylo tristní.“ Ředitel Pražského kulturního střediska Maršík udělal přísný výběr soudruhů, kteří smějí přijít, a těm výslovně zakázal se smát. „Soudruzi zákaz poctivě respektovali.“

Nakonec hru cenzoři povolili. „Přesto si při pohledu na ředitele Maršíka kladu naivní otázku, proč musí o kultuře a zábavě rozhodovat právě člověk bez jakéhokoli kulturního chování a beze stopy smyslu pro humor. Asi jiného nemají.“

Krycí název Sprcha

Lijavec měl premiéru 22. ledna 1982. Na žádné repríze ale nechyběli diváci z řad Státní bezpečnosti. Na hru dokonce vznikl samostatný svazek s krycím názvem Sprcha.

Čtěte také

„Od nového ředitele Pražského kulturního střediska Richarda Němce jsme si hodně slibovali. Projevil přání, abychom napsali další hru a vzápětí dodal, že se nic nestane, když tu poslední – Lijavec – přestaneme hrát. Došel k závěru, že vtipy na esenbáky si můžeme vyprávět soukromě, ale na jeviště nepatří.“

Hlavní postavou komedie je totiž poručík rakousko-uherské tajné policie Pihrt, který až příliš připomíná agenta StB. Celá hra působí jako alegorie na Československo počátku osmdesátých let.

Derniéra Lijavce

„Sezona 1983/84 je památná derniérou Lijavce. Konala se 23. října 1983 v brněnské Redutě,“ říká poslední záznam o hře Lijavec deník Zdeňka Svěráka. Na jeviště se zakázaná hra mohla vrátit až po třech sezónách.

autoři: Tomáš Maleček , vma
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová