Z bývalé věznice se stal hostel. Každá cela má vlastní symboliku

10. duben 2016
Každá cela má vlastní symboliku

Ve slovinské Lublani stojí hostel, který býval vojenským vězením. Je součástí Metelkova města, dnes vyhlášeného kulturního centra. Vyrostlo v areálu bývalých kasáren po osamostatnění Slovinska v roce 1991. Umělci a anarchisté si ale místo časem předělali po svém a velká kreativita provázela i budování hostelu. Ale pozor, většina pokojů není větší než někdejší cely.

Váš pokoj byl dokončený jako první. Byl vlastně ukázkou toho, jak se dá z maličké cely udělat funkční místnost. Je rozdělená na tři části – my teď stojíme v předsíňce, před sebou máme obývací část a ložnice je nad námi, na patře.

To všechno na ploše nějakých osmi čtverečních metrů. Recepční Mojca mi jde ukázat další pokoje. Na jejich přestavbě se podílelo přes 80 umělců ze Slovinska i ze zahraničí. Každá cela je jedinečná a má vlastní symboliku.

Ideální místo pro početí

V tomhle pokoji se všechno jakoby vznáší. Schody do patra k posteli jsou připevněné na zdi, stejně tak stůl a skříň. Jediné, co se dotýká země, jsou židle.

Aby hosté nezapomněli, že jsou v bývalém vězení, zůstaly na všech dveřích i oknech mříže. Cílem ale nebylo, aby se tu lidé cítili stísněně a nepohodlně. Cely proto dostaly ještě jedno malé okénko, díky kterému jsou příjemně prosvětlené.

Čtěte také

Tohle je pokoj reinkarnace, jako jediný má tři okna. To třetí má tvar ženské vulvy a symbolizuje znovuzrození. Díky tomu má tahle cela pověst ideálního místa pro početí dítěte.

Jedna z nejhezčích cel je podle mě ta s číslem 116. I ona je skvěle vyřešená. Hlavním motivem tu je oko – tmavomodré parkety poskládané do kruhu symbolizují duhovku, kulatá je také postel, i tentokrát umístěná na patře, takže pod ní zbývá dost místa na posezení. Zdi jsou polepené ručně malovaným plátnem s výjevy z Paridova soudu a jednu stěnu zdobí verše Leonrada Cohena.

Restaurace rozdělená na tři části

Náš hostel je plný skrytých významů. Jak s Mojcou procházíme hostelem, je evidentní, že symboliku tady mají nejen cely, ale i společné prostory, včetně chodeb a restaurace v přízemí.

Tady dole u baru je chodba vyboulená po vzoru středomořských uliček. Bývají takhle postavené, aby z nich snadno odtékala voda. Naší vodou jsou lidé – tady se můžou rozhodnout, kam se posadí na kávu a v jakém prostředí se chtějí najíst.

Čtěte také

Umělci rozdělili restauraci na tři části. Napravo je východní kavárna, se svými mozaikami symbolizuje arabský svět. Uprostřed stojí slovinský hostinec, v něm dominuje dřevo a kámen, pro Slovinsko typické materiály. A vzadu je část inspirovaná italskými a německými umělci, říkáme jí západní kavárna.

V hostelu Celica není nouze ani o kulturní vyžití. V restauraci po večerech hrávají různé kapely a návštěvnost těchto malých koncertů bývá veliká. Hluk z přízemí se ale do cel nedostane. To, co mě spolehlivě budilo větší část páteční noci, byl velký mejdan pořádaný v sousedních budovách a dvorech Metelkova města.

Spustit audio
autor: Tea Parkanová