Z Antarktidy se vrátila další česká vědecká expedice. Zkoumala lišejníky i sekret z tuleních nozder

Společně s výzkumnicí Michaelou Marečkovou se probíráme fotografiemi s nádhernými přírodními scenériemi, které pořídila na expedici na ostrově Jamese Rosse.

„Nachází se tam jedno z největších odledněných území v celé Antarktidě. Přes léto ostrov hraje barvami, rostou lišejníky, zářivě oranžové pruhy xantorií, zelené pole mechů… Rozhodně to není jenom šeď a sníh,“ popisuje reportérce Experimentu Martině Pouchlé.

Česká vědkyně měla štěstí, na Antarktidu se letos vydala už podruhé, a tak se její sbírka fotografií rozšiřuje. Na jih ale nejela kvůli dechberoucím záběrům. Jako bioložka se zabývá především lišejníky a sběr jejich vzorků pro pozdější zkoumání doma jí zabral většinu pobytu.

Co udělá s lišejníky stres?

„Vzorky jsme vysušili a zamrazili, aby se co nejvíc zachovaly fyziologické vlastnosti lišejníku. V laboratořích Masarykovy univerzity se rozmrazí, znovu se rehydratují a budou se na nich zkoumat reakce na působící stres,“ přibližuje Michaela Marečková, co vzorky dál čeká.

Malé skleníky simulují podmínky globálního oteplování tím, že zvyšují teplotu o jeden až jeden a půl stupně|foto: Masarykova univerzita

Spolu s kolegy teď bude studovat, za jakých podmínek přestávají rostliny fotosyntetizovat. Tyto poznatky pak můžou napovědět, jaké mechanismy pomáhají i našim rostlinám, aby byly odolnější vůči extrémním podmínkám. Metody analýzy, které brněnský tým postupně vylepšuje, pak třeba budou moci využít i zemědělci pro zkoumání vlastních plodin.

Globální oteplování ve skleníku

Kromě pozorování vzácných druhů v extrémních podmínkách se vědci zaměřili i na změny klimatu, které sledují v několika malých sklenících s odkrytou střechou. Ty zvyšují teplotu přibližně o jeden až jeden a půl stupně a my v nich zkoumáme, jak by taková změna ovlivnila ekosystém v Antarktidě.

Obří ledová kra u Antarktidy se dala do pohybu. Vědci to zatím neumějí vysvětlit

• Upravit
• Smazat

Vědci sledují, kam se vydá obří kra A-68. Ta se loni v červenci odtrhla od antarktického ledovce Larsen-C. Má rozlohu šest tisíc kilometrů čtverečních a je šestou největší zaznamenanou krou v historii měření. Skoro rok byla gigantická ledová plocha v klidu a jen velice pomalu se vzdalovala od mateřského ledového příkrovu. Před několika týdny se ale začala hýbat a možná se vydala na svou poslední cestu.

A během expedice došlo i na hledání čajových sáčků zakopaných v zemi. Jde o pokus, který je součástí globálního zkoumání vlastností půdy. Najít, kde je před rokem jejich kolegové schovali, bylo obzvlášť zapeklité. Byla to trochu antarktická detektivka, usmívá se Michaela Marečková a doplňuje, že určit přesně místo vědcům pomáhaly kromě fotografií také sošky z kamenů nebo tyčky zaražené v zemi.

Ráj pro výzkumníky

Expedice se kromě antarktického výzkumného programu fauny a flóry věnovala také odběru mikrobiologických vzorků z tuleních nozder. A ani tím výčet výzkumných aktivit expedice brněnské Masarykovy univerzity zdaleka nekončí. Z hlediska přírodních podmínek nabízí ostrov Jamese Rosse mimořádně pestré území.

Čtěte také

Vědci Masarykovy univerzity vysílají na Antarktidu letos už druhou expedici. Tentokrát bude ovšem hlavně uklízet

„Do jednoho místa jsme dostali geologii, glaciologii, geomorfologii, meteorologii, klimatologii a celý balík biologických disciplín,“ vyjmenovává Pavel Prošek, který vědeckou stanici Johana Georgaa Mendela na ostrově zakládal a dnes vede Český antarktický fond. „Než toto území vědecky vyčerpáme, bude to ještě pěkných pár let trvat,“ dodává.

Pro Michaelu Marečkovou to znamená naději, že se na Antarktidu do třetice ještě vrátí.