Z Antarktidy se vrátila další česká vědecká expedice. Zkoumala lišejníky i sekret z tuleních nozder

03334568.jpeg
03334568.jpeg

Obě letošní české vědecké výpravy na Antarktidu jsou už zpátky doma. Z ledového kontinentu odvezly například deset metrů krychlových odpadu, který předali v Chile k ekologické likvidaci. Až do Brna s nimi pokračovaly vzorky lišejníků, rozsivek nebo třeba sekretů z nozder tuleňů.

Vědci Masarykovy univerzity vysílají na Antarktidu letos už druhou expedici. Tentokrát bude ovšem hlavně uklízet

Česká vědecká stanice Johanna Gregora Mendela na ostrově Jamese Rosse v Antarktidě krátce po základním odzimování. V pozadí zamrzlý průliv Prince Gustav Channel a pohoří Antarktického poloostrova

Tým českých vědců je na stanici Johanna Gregora Mendela na ostrově Jamese Rosse u východního pobřeží Antarktidy už od začátku roku. V pondělí z Brna na Antarktidu vyráží další speciální expedice. Tentokrát je cílem expertů z Masarykovy univerzity dříve soukromé zařízení Eco-Nelson.

Společně s výzkumnicí Michaelou Marečkovou se probíráme fotografiemi s nádhernými přírodními scenériemi, které pořídila na expedici na ostrově Jamese Rosse.

Nachází se tam jedno z největších odledněných území v celé Antarktidě. Přes léto ostrov hraje barvami, rostou lišejníky, zářivě oranžové pruhy xantorií, zelené pole mechů… Rozhodně to není jenom šeď a sníh,“ popisuje reportérce Experimentu Martině Pouchlé.

Česká vědkyně měla štěstí, na Antarktidu se letos vydala už podruhé, a tak se její sbírka fotografií rozšiřuje. Na jih ale nejela kvůli dechberoucím záběrům. Jako bioložka se zabývá především lišejníky a sběr jejich vzorků pro pozdější zkoumání doma jí zabral většinu pobytu.

Co udělá s lišejníky stres?

Vzorky jsme vysušili a zamrazili, aby se co nejvíc zachovaly fyziologické vlastnosti lišejníku. V laboratořích Masarykovy univerzity se rozmrazí, znovu se rehydratují a budou se na nich zkoumat reakce na působící stres,“ přibližuje Michaela Marečková, co vzorky dál čeká.

03334566.jpeg

Spolu s kolegy teď bude studovat, za jakých podmínek přestávají rostliny fotosyntetizovat. Tyto poznatky pak můžou napovědět, jaké mechanismy pomáhají i našim rostlinám, aby byly odolnější vůči extrémním podmínkám. Metody analýzy, které brněnský tým postupně vylepšuje, pak třeba budou moci využít i zemědělci pro zkoumání vlastních plodin.

Globální oteplování ve skleníku

Kromě pozorování vzácných druhů v extrémních podmínkách se vědci zaměřili i na změny klimatu, které sledují v několika malých sklenících s odkrytou střechou. Ty zvyšují teplotu přibližně o jeden až jeden a půl stupně a my v nich zkoumáme, jak by taková změna ovlivnila ekosystém v Antarktidě.

Obří ledová kra u Antarktidy se dala do pohybu. Vědci to zatím neumějí vysvětlit

Trhlina mezi ledovcem Larsen C a obří krou, která dostala název A-68. Vědci jsou mimo jiné nadšení z náhle možnosti odkrýt, jaké formy života jsou schopny přežít v mrazivé vodě pod stovky metrů tlustou vrstvou ledu.

Vědci sledují, kam se vydá obří kra A-68. Ta se loni v červenci odtrhla od antarktického ledovce Larsen-C. Má rozlohu šest tisíc kilometrů čtverečních a je šestou největší zaznamenanou krou v historii měření. Skoro rok byla gigantická ledová plocha v klidu a jen velice pomalu se vzdalovala od mateřského ledového příkrovu. Před několika týdny se ale začala hýbat a možná se vydala na svou poslední cestu.

A během expedice došlo i na hledání čajových sáčků zakopaných v zemi. Jde o pokus, který je součástí globálního zkoumání vlastností půdy. Najít, kde je před rokem jejich kolegové schovali, bylo obzvlášť zapeklité. Byla to trochu antarktická detektivka, usmívá se Michaela Marečková a doplňuje, že určit přesně místo vědcům pomáhaly kromě fotografií také sošky z kamenů nebo tyčky zaražené v zemi.

Ráj pro výzkumníky

Expedice se kromě antarktického výzkumného programu fauny a flóry věnovala také odběru mikrobiologických vzorků z tuleních nozder. A ani tím výčet výzkumných aktivit expedice brněnské Masarykovy univerzity zdaleka nekončí. Z hlediska přírodních podmínek nabízí ostrov Jamese Rosse mimořádně pestré území.

Do jednoho místa jsme dostali geologii, glaciologii, geomorfologii, meteorologii, klimatologii a celý balík biologických disciplín,“ vyjmenovává Pavel Prošek, který vědeckou stanici Johana Georgaa Mendela na ostrově zakládal a dnes vede Český antarktický fond. „Než toto území vědecky vyčerpáme, bude to ještě pěkných pár let trvat,“ dodává.

Pro Michaelu Marečkovou to znamená naději, že se na Antarktidu do třetice ještě vrátí.

Spustit audio
autoři: Martina Pouchlá, Anna Duchková|zdroj: Český rozhas

Související