Yvetta Simonová: Chci zůstat slušným a poctivým člověkem

2. leden 2006

Pěkné první pondělí v novém roce vám přejí Vladimír Kroc a Naděžda Hávová. Český rozhlas 1 - Radiožurnál právě vysílá pořad dva na jednoho. Hosta, který odstartuje letošní maratón rozhovorů dvou moderátorů a jedné osobnosti, snad ani není třeba představovat. Naše pozvání přijala velmi šarmantní dáma, zpěvačka Yvetta Simonová. Dobrý den.

Host (Yvetta Simonová): Dobrý den. A já tedy děkuji za pozvání a je to pro mě čest, že tedy začínám ten rok 2006. Doufám, že to dobře dopadne. Ten rok myslím, 2006.

Moderátor (Vladimír Kroc): My jsme rádi, že jste si udělala čas na ten rozhovor, určitě dobře dopadne, díky vám.

Moderátor (Naděžda Hávová): Někteří se silvestrovským oslavám vyhýbají, někteří je naopak slaví velmi bujaře. Jak Yvetta Simonová?

Host (Yvetta Simonová): No tak teď takových pár let, takových 5-6 let to neslaví skoro nijak. Dívám se na televizi, ale dřív jsem to slavívala ne bujaře, ale prací, poněvadž jsme třeba dělali do dvou a nebo dokonce i do čtyř do rána, takže to bylo strašný a ten Nový rok, jak se říká na Nový rok, po celý rok, jak jsme zase, když jsme hostovali v divadle v Karlíně s Karlem Vlachem v nějakém tom muzikálu, tak jsme dělali. Takže to bylo opravdu náročné. Ale teď už přece jenom mám větší klid a takže se můžu věnovat třeba tomu televiznímu programu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dáváte si novoroční předsevzetí?

Host (Yvetta Simonová): Tak ta předsevzetí, to si každej dává. Já jsem si je nikdy nedávala, ale já si dávám, ono je to spíš moje takový životní krédo, zůstat slušným a poctivým člověkem. To myslím, že je takový předsevzetí tedy na celý život.

Moderátor (Vladimír Kroc): Myslíte, že to člověku činí potíže zůstat slušným?

Host (Yvetta Simonová): No, já teď se s tím setkávám, mám dojem, že opravdu asi to potíže dělat bude.

Moderátor (Naděžda Hávová): Yvetta Simonová se narodila 4. listopadu 1928 v Českém Brodě. Začínala jako operetní zpěvačka. Tvořila nezapomenutelnou pěveckou dvojici s Milanem Chladilem. Za svůj největší úspěch považuje, že mohla zpívat s orchestrem Karla Vlacha.

Moderátor (Vladimír Kroc): Do zlatého fondu naší populární hudby 50. a 60. let rozhodně patří písničky Zhasněte lampiony, O nás dvou, Chviličku spát nebo Pod starou lucernou. Takto bychom mohli dlouho pokračovat. Vydala více než 500 gramofonových snímků. Textař Pavel Vrba o ní napsal knihu s názvem Yvetta a její osudoví muži. Yvetta Simonová je stále velice aktivní a pořád koncertuje.

Moderátor (Naděžda Hávová): Žít naplno za každých okolností a nenechat si vzít svá skromná přání. To je životní moudrost, ke které jsem dospěla během všech těch uplynulých let a doporučuji ji všem. I to říká náš dnešní host. Jaká drobná přání máte pro rok 2006?

Host (Yvetta Simonová): No tak drobná přání, abych, tak samozřejmě hlavně to zdraví, hlavně zdraví a trochu lásky a o to ostatní už se musíme přičinit sami. No a abych to tak nějak všechno zvládala, protože někdy je to vopravdu takový náročnější, já nevím, stačí, když vám třeba ukradnou před dveřma rohožku. Já nevím...

Moderátor (Vladimír Kroc): To se vám stává?

Host (Yvetta Simonová): Ano, to se mi stalo teda už asi dvakrát, ale teď naposledy, takže já tam mám noviny. Vypadá to velice hezky, ty boty se taky daj očistit. No, vopravdu...

Moderátor (Vladimír Kroc): Není to třeba fetiš, že někdo má...

Moderátor (Naděžda Hávová): Já jsem si taky myslela, neodbytný ctitel.

Host (Yvetta Simonová): Snad ne, protože v tom domě taky, já nevím, i ty věnečky nad těmi dveřmi se ztrácejí a takový. No, já myslím, že to je spíš klukovina, ale vona člověka trošku potrápí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Otráví spíš.

Host (Yvetta Simonová): Votráví, ano.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kvůli rodičům jste vystudovala obchodní akademii a zpočátku jste vlastně měla trošku jiné plány. Chtěla jste být učitelkou klavíru. Jaká byla vaše cesta ke kariéře zpěvačky?

Host (Yvetta Simonová): No tak kariéra, tak to snad, já nevím, tak bylo to štěstí, je to shoda náhod. Já jsem zpívala s orchestrem Zdeňka Bartáka a to byl vynikající orchestr, takový styl Billy Maye, Tigli Zanda a takový, já nevím, jestli se na to, měl veliký úspěch, jestli se to ti posluchači pamatují. A potom jsem dostala nabídku a takovou specielní v pátek ráno, vod té doby je pátek můj šťastný den, a ozval se Karel Vlach tím svým strohým způsobem, říkal: Podívala se, dívko, chtěla si s námi udělat jeden malý obchod a zazpívat si na živé rozhlasové nahrávce? A to vlastně nastartovalo takový můj jinej pracovní režim a vlastně na celý život to byla taková nepsaná smlouva s tím Karlem Vlachem.

Moderátor (Vladimír Kroc): Druhý lednový pátek bude pátek 13., často si spojujeme toto datum, 13. den v měsíci s pátkem, jakože to je nešťastné číslo. Pro vás tedy nejenom pátek, ale pátek 13. je šťastné datum?

Host (Yvetta Simonová): Pro mě je to šťastný datum a já dokonce bydlím ve 13. patře. Mimo těch rohožek se mi tam nic nestalo, doufám, že se nestane nic jinýho.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže třináctka je vaše šťastné číslo.

Host (Yvetta Simonová): Třináctka je, no tak ne zrovna, ale je to dobrý, je to dobrý číslo. A ten pátek, ten já miluju. Když mám něco závažného, tak vždycky v pátek.

Moderátor (Naděžda Hávová): Rodiče vás dali na obchodní akademii na studia. Co potom říkala vaše maminka na vaše první angažmá na operetní scéně Karlínského divadla? Fandila nebo ještě z toho byla v rozpacích?

Host (Yvetta Simonová): A no tak maminka, tak na obě strany, protože já třeba, než jsem šla do školy, tak ještě jsem hrála na klavír a chodila jsem zpívat k profesoru Vávrovi. Hilbertu Vávrovi, to byl z Národního divadla barytonista, vynikající člověk a profesor a pak ten Robert Rosner. No, tatínek říkal, musí mít nějakou školu, kdyby aspoň razítkovala dopisy na poště a prostě aby to bylo státní zaměstnání, poněvadž státní zaměstnanec jaksi byl, to bylo něco.

Moderátor (Naděžda Hávová): Byl pod penzí.

Host (Yvetta Simonová): A byl pod penzí, ano přesně. No ale pak prostě maminka s tím byla svolná. No chodila se mnou na ty hodiny a nebo já jsem začala, první představení bylo vlastně v kostele, takže tam poslouchala v kostele, byla, takže maminka mě podporovala, poněvadž sama taky velice krásně zpívala.

Moderátor (Vladimír Kroc): Prý když jste se narodila, tak vám maminka dala jméno Yvetta psáno s Y a dvěma t, po dceři zámecké paní?

Host (Yvetta Simonová): Ano, zámecké paní, to byly Bilany a oni měli svatební cestu ve Francii a tam ta Yvett, Yvetta tedy, to je takový běžný jméno a mamince se to strašně líbilo a já jsem chodila do toho zámku si hrát s tou malou Yvettkou a s tou holčičkou nějak to špatně dopadlo, byla nemocná a tak. Ale ...

Moderátor (Vladimír Kroc): Potom se to jméno hodilo.

Host (Yvetta Simonová): Teď jsem vodešla vod toho kmene, jak říká Jiřinka Bohdalová, nesmí se vodejít vod kmene, poněvadž jak jsem na nějaký věty, tak už zapomenu prostě, co jsem chtěla říct. No ale to jméno potom jaksi nějak

Moderátor (Vladimír Kroc): V kariéře zpěvačky určitě...

Host (Yvetta Simonová): Se líbilo.

Moderátor (Vladimír Kroc): To bylo dobré.

Host (Yvetta Simonová): Takže těch Yvettek je hodně.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ještě abychom u těch jmen zůstali. Příjmení Simonová jste přijala vlastně po připomínce Jana Wericha. Z počátku jste zpívala pod jménem Yvetta Roubalová, pak Spurná a Simonovou, tu vám vybral Jan Werich?

Host (Yvetta Simonová): Simonovou vybral Jan Werich, poněvadž on mě napsal, já jsem ten lísteček měla schovanej dlouho a pak jsem ho nějak ztratila. Protože ten Werich říkal, Františku, Františkovi Spurnýmu, to byl manžel, říkal, prosím tebe, ta tvoje žena se nemůže jmenovat Yvetta Spurná, no to je strašný a tak. A teď mě vypsal jména, který jako by se hodilo, protože ten František Spurný chtěl, abych měla stejný monogram, IS. No to mě potom stejně, jaksi jsme se rozvedli a tak, ale tam bylo Sajmon, Sajmon, tak jsme říkali, no tak tedy Simonová, no.

Moderátor (Vladimír Kroc): Říkala jste, že jste se rozvedli, nakonec vaším partnerem nejenom v profesi ale i v životě byl Karel Vlach.

Host (Yvetta Simonová): Karel Vlach jako poslední.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak na něj vzpomínáte?

Host (Yvetta Simonová): No tak samozřejmě vzpomínám na něj s úctou a v tom všem nejlepším, protože vopravdu to byl takový nejklidnější úsek mého života. Ovšem zase netrval dlouho. Nic netrvá dlouho, co je krásné.

Moderátor (Naděžda Hávová): A kdy se váš vztah v orchestru začal rodit? Jak se na to dívali ostatní muzikanti?

Host (Yvetta Simonová): Tak to nevím, ale Milan měl strašně rád muzikanty, zajedno to byl Brňák, tam vůbec ta, taková ta jazzová líheň byla v tom Brně, a Milan měl strašně rád muzikanty, protože taky u nich třeba bydlívali, ty studenti, poněvadž měli veliký byt a tak, takže Milan mě vlastně naučil lásku k těm muzikantům a já si jich nesmírně vážím, poněvadž to jsou vopravdu inteligentní lidi a nesmírně pilný, protože jako pan Timich, vždycky říkával, já musím napsat knihu, bohužel ji nenapsal, Zaživa přikován k saxofonu, protože vono se musí neustále cvičit a to nemluvím třeba o houslích a o klavíru.

Moderátor (Vladimír Kroc): My jsme to trošku teď předběhli vlastně v čase, protože vy jste se poprvé objevila v rozhlasovém vysílání v duetu Příběh naší lásky s Richardem Adamem.

Host (Yvetta Simonová): Ano, ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): Několik let jste potom nosila kousek nahrávacího pásku z natáčení jako talisman. Máte ještě dneska nějaké amulety nebo talismany?

Host (Yvetta Simonová): Tak ten pásek mám pořád a to se tenkrát stříhalo, no to bylo strašný, když tam něco chybělo, nějaká ta nota, no to bylo děsný. A my jsme taky natáčeli živě, takže jako v rozhlase, takže když udělala chybu, třeba někdo v tý kapele nebo, a tedy málo, a nebo my, tak jsme se omlouvali strašně a, no ale bylo to krásný, vzpomínám na tu práci strašně ráda.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak tahle nahrávka se datuje rokem 1979, tehdy vznikla v České televizi, tedy vlastně Československé televizi. Karel Vlach byl společně s Vladimírem Dvořákem jakýmsi kmotrem toho tandemu, který jste vytvořila s Milanem Chladilem.

Host (Yvetta Simonová): Ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vzpomněla byste si na první setkání s mužem, se kterým jste během 28 let, to zní neuvěřitelně, natočila opravdu hodně populárních písniček?

Host (Yvetta Simonová): No tak to setkání bylo vlastně ve Slovanském domě, kde já jsem zpívala s orchestrem Zdeňka Bartáka a Milan tam končil a šel na lepší, šel do orchestru Karla Vlacha. A já jsem mu to záviděla. Ovšem v dobrém, ale říkala jsem si, ježíš, von tam jde zpívat, no ta nádhera. A já jsem tam se dostala taky. No a s Milanem, v tom studiu byl už Vladimír Dvořák, kterýho jsem vlastně znala, tak jako z divadla a tak, ale tam jsme dělali spolu a já jsem to přezpívala, no měla jsem příšernou trému a ten Vladimír Dvořák i Milan říkali, tak co, dyť tak se zeptej Vlacha, dyť je to dobrý a to. Já jsem se vůbec neodvážila a potom pan Vlach už vodcházel a říkal, jo dívko, abych nezapomněla, za 14 zase tady a noty jí dodáme. To byla ta smlouva na celý život.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ještě napadlo tedy Vladimíra Dvořáka a Karla Vlacha vás dát dohromady s Milanem Chladilem. Jak on se na to tvářil? Že se Simonovou vytvoří duet?

Host (Yvetta Simonová): No tak to už ani nevím, ale my jsme zpívali každý jednu sólovou skladbu a něco hrál orchestr, mezitím měl Vladimír Dvořák nějaký povídání a pak říkali, tak aby to bylo takový pestřejší, zkusíme dát ty zpěváčky dohromady, říkal Vlach. No a vono docela nám to znělo. A říkal, jo, jo, je to dobrý a docela vám to ladilo. Takže tím jsme takhle začali spolu. A pak jsme třeba nechtěli některý věci zpívat, a Karel Vlach říkal, ale jo, proč byste to těm lidem nedali, když se jim to líbí a dá se to poslouchat.

Moderátor (Vladimír Kroc): V 60. letech měla každá písnička svého skladatele, textaře, aranžéra, zpěváka a doprovodný orchestr. Jen výjimečně si autor svou hudbu zároveň zaranžoval. To píše Jiří Černý v knize Zlatý fond české populární hudby. Podle vás, byla to výhoda písničky nebo nevýhoda?

Host (Yvetta Simonová): Já myslím, že to byla výhoda, protože ten skladatel jako, no tak my jsme měli aranžéra Jaroslava Dřevíkovského, kterej je teď nynějším dirigentem Orchestru Karla Vlacha, ale myslím si, že jako třeba Jaromír Vomáčka měl specifický ty písničky, takže zase to aranžmá bylo taky přizpůsobený k tomu. Myslím si, že to mělo přece jenom větší úspěch. Nebo i ten Bayerle nebo já nevím, kteří, nebo Jiří Baur, takže vopravdu myslím, že to byla výhoda. Já nevím, jestli teď se to dělá jinak nebo...

Moderátor (Naděžda Hávová): Když se ještě vrátím k duu Simonová-Chladil, v historii české populární hudby nebylo příliš takových podobných dvojic. Není to škoda, že v současnosti nikdo na scéně nefunguje ve dvojici?

Host (Yvetta Simonová): Já nevím, tak občas nějaké dvojice se utvoří, no ale tak třeba na jednu skladbu nebo já nevím, na jednu, na dvě sezóny a pak od toho upustí, poněvadž každej hledá tu sólovou cestu. Ale my jsme tak nějak se snášeli, takže sólový věci jsme zpívali a těmi duety jsme končili vždycky představení a mělo to úspěch. Takže jsme vod toho neustoupili.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pavel Vrba v úvodu knihy Yvetta a její osudoví muži kritizuje, že si současná česká společnost neváží svých velkých postav populární hudby, těch dřívějších časů. Jako pozitivní protipříklad uvádí Ameriku a její vztah k Franku Sinatrovi. Jsou podle vás Češi v tomto směru opravdu nevděční nebo nevěrní?

Host (Yvetta Simonová): Ale no tak já myslím, že ne, protože včera zrovna jsem byla v Táboře, je to krásný divadlo, nádherný město a bylo vyprodáno, což dneska je vzácnost. Ovšem byl tam Vladimír Hron, ale dělali jsme sami dva, divadlo vyprodaný a to publikum bylo tak vstřícný, že vopravdu mě potěšili na celý rok, jak jsem jim říkala.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže Vladimír Hron, další partner do duetu?

Host (Yvetta Simonová): Ne, ne, to ne, ale ...

Moderátor (Vladimír Kroc): Zpívali jste spolu nějaký duet?

Host (Yvetta Simonová): Zpívali jsme spolu pět duetů, protože režisér František Polák, který dělá s Vladimírem Hronem ty programy, takže vždycky tam nějaké to dueto nám dá, tak tím pádem...

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak on zpívá podle vás, podle vašich uší, Vladimír Hron, protože on vlastně se prosadil původně jako moderátor.

Host (Yvetta Simonová): No tak já myslím, že vynikající zpěvák, protože včera zpíval nějakou písničku Bocelliho a vopravdu ty vejšky, já jsem úplně nadšená. Já sedím celý představení za jevištěm a dívám se a poslouchám, samozřejmě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Paní Simonová, vy jste kariéru odstartovala na Slovensku v bratislavské Malé scéně...

Host (Yvetta Simonová): Ano, ano...

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak jste se vlastně dostala tam?

Host (Yvetta Simonová): To zase byl režisér Munk, který šel režírovat do bratislavskýho divadla Malá scéna, to byla taková odnož od Národního divadla dokonce. A tam byla zhudebněná Ženitba Gogola a já jsem tam hrála Agafiu, ale to bylo zhudebněný, takže to byla jako hudební komedie nebo, jo? Takhle nějak se tomu tenkrát říkalo. Nebyly to muzikály. Mě třeba dneska vadí někdy, že říkají ten muzikál, když byly Bídníci nebo já nevím, muzikál už byl dávno a českem muzikál právě byl...

Moderátor (Naděžda Hávová): Není to žádná novinka.

Host (Yvetta Simonová): Gentlemani, to nebyla novinka, no. A tohleto byl zhudebněnej Gogol, ta Ženitba a já myslím, že to bylo dobrý. A dokonce tam jsme se alternovali s jednou dívkou a já jsem tam hrála premiéru, takže jsem si to jaksi považovala. Jenomže zase maminka mě nenechala v tý Bratislavě, jela jsem do Prahy a tím jsem ukončila tam to angažmá. Ale bylo to fajn.

Moderátor (Naděžda Hávová): Paní Simonová, určitě jste zvyklá to slýchat, vypadáte velmi svěže, dobře, stále každé ráno...

Host (Yvetta Simonová): Hned se musím upravit...

Moderátor (Vladimír Kroc): Každé ráno před snídaní cvičíte?

Host (Yvetta Simonová): Já cvičím, já totiž, tenhleten rok jsem měla ale opravdu úspěšný, protože jsem úspěšně prodělala operaci páteře, takže já musím cvičit, ale já jsem cvičila od 40 let a jak říká Pavlínka Filipovská, no tak cvičíš pět let, to já mám ještě čas. Takže cvičím těch pět let.

Moderátor (Naděžda Hávová): Chystáte se do Kanady zpívat českým krajanům, alespoň tato nabídka i přišla. Stále si vás žádají v cizině. Baví vás cestování?

Host (Yvetta Simonová): No baví mě cestování, teď už bych se trošičku víc toho obávala, poněvadž to je vopravdu hrozně daleko všechno, ale to je takový asi na tý bázi přivezte je živá, jak říkal Jaroslav Štercl, poněvadž jsme tam byli spolu a potom jsem tam byla s Milanem Drobným. Já jsem tam byla dvakrát a bylo to moc krásný a všichni chtěli slyšet Já jsem zamilovaná, Lampiony a takový. Já jsem říkala, proboha, co budu zpívat, a takže tímhletím jsem je docela uspokojila, takže jsme dostali znovu nabídku, ale tak eště opravdu zvažuji.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ale z té cesty nemáte strach, nějak vás to neděsí, ono je to přece jenom pár hodin v letadle.

Host (Yvetta Simonová): No, mám strach, abych třeba vůbec z toho letadla vyšla jaksi po svých.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kdybyste mohla udělit nějakou radu mladým zpěvákům a zpěvačkám, čeho by se měli třeba vyvarovat?

Host (Yvetta Simonová): Já nevím, vyvarovat, no tak mě vždycky vadilo třeba takový ty rodinný šarvátky, když to řeknu velice slušně, protože to strašně unaví hlasivky a psychicky vás to úplně vyřídí. Takže to je taková první věc. Za druhý se člověk nesmí vzdávat a musí jít neustále dopředu, že jo, dokud jsou ty síly a dokud je člověk mladej, protože vopravdu jaksi to mládí musím uznat, že to je jedinečný.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já myslím, že vy jste příklad toho, že člověk může zůstat mlád do vysokého věku. Jak na to, když už jsme u těch rad, jak se udržet svěží, tedy fyzicky pokud možno, i duševně?

Host (Yvetta Simonová): Já nevím, tak jestli jsem duševně svěží, ale já mám dojem, že mě drží to publikum. Já přijdu na jeviště a já jsem šťastná a mě to okamžitě nabije takovou energií, kterou třeba ani tak nevy-, poněvadž já netančím a tak, takže, no jsem nesmírně šťastná, myslím, že tohleto mě tak jako drží, poněvadž i když těch představení není mnoho, tak přece jenom něco občas dělám a to je snad ta moje výdrž a ta energie.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ať vám to štěstí, ta energie, kterou vám vlastně, kterou si navzájem předáváte s publikem, ať vám dlouho ještě vydrží. Děkujeme za to, že jste přišla do našeho vysílání.

Host (Yvetta Simonová): Já taky děkuji a přeji posluchačům hodně lásky, hodně zdraví a to ostatní už všichni si musíme vydobýt sami.

Moderátor (Vladimír Kroc): To byla Yvetta Simonová, první letošní host pořadu Dva na jednoho. Na shledanou.

Host (Yvetta Simonová): Na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na shledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: vlk , nah
Spustit audio

Více z pořadu