Vzpomínka na letecké neštěstí fotbalistů Manchester United

6. únor 2008
Zblízka

Přesně před patnácti lety, 6. února 1958, došlo k jedné z největších sportovních tragédií historie, při leteckém neštěstí v Mnichově zahynul v troskách letadla téměř celý tým Manchesteru United. Na palubě letounu bylo čtyřiačtyřicet lidí a z toho třiadvacet našlo v jeho troskách smrt. Z toho osm hráčů slavného klubu, kterým se podle jejich manažera přezdívalo Busbyho děti. Tento týden si tragédii připomínají v celé Anglii, nejvíc samozřejmě v Manchesteru, kam se vypravil Jan Šmíd, aby natočil následující reportáž.

Jan ŠMÍD:
"Podíval jsem se z okna a viděl všude kolem sebe sníh a jak jsme nabírali rychlost, tak jsem zakřičel na Bobyho Charltona, který seděl vedle mě proč se už konečně neodlepíme? Byli jsme na zemi nekonečně dlouho a pak jsem zahlédl budovu, byla celá pod sněhem. A tehdy mi došlo, že to nezvládneme," vzpomíná Bill Foulkes. To bylo všechno, co si tento hráč pamatoval, ale dopadl nejlépe ze všech. "Můj otec, který je stejně jako já fanouškem Tottenhamu, mi vyprávěl, jak skvělé mužstvo to bylo, zejména mladičký Duncan Edwards, který už ve svých dvaadvaceti letech byl nejlepším hráčem Anglie a nikdo nepochyboval, že se stane nejlepším anglickým fotbalistou všech dob," říká Stuart a dodává, "tehdy zemřelo hodně lidí, mezi nimi spousta skvělých fotbalistů." "Čekáme letos hodně lidí, kteří si tragédii připomenou návštěvou našeho muzea. Máme k Mnichovu zvláštní expozici a také jeden z tunelů vedoucí na hřiště bude připomínat mnichovskou událost. V Manchesteru se také budou konat vzpomínkové akce a jistě víte, že v zápase proti místnímu rivalu Manchesteru City nastoupíme bez reklam, v dresech z té doby," říká ředitel fotbalového muzea Manchesteru United Steve Whitacker. Pojďme se teď do muzea podívat. Tak tato místnost je celá ve znamení mnichovské tragédie, uprostřed je obrazovka, pak je tu tabule popisující celou událost. Kolem sebe vidím několik vitrín. Dále jsou tu osobní věci fotbalistů, kteří byli na palubě, a také dresy, v nichž se fotbalisté objevili naposled. A uprostřed je tato jednoduchá, prostá zeď. "V kolik se hraje v sobotu proti /nesrozumitelné/? Nesmím ten zápas zmeškat." Ptal se Duncan Edwards, když se probudil v nemocnici. Jeho slova je možné si přečíst právě na této zdi. Edwards zemřel několik dní poté. "Hrál jsem na ulici fotbal a pak jsme šli domů. Když jsme vešli dovnitř, slyšeli jsme v rádiu, co se stalo. Nikdo tomu tehdy nevěřil. Nenapadlo nás, že by to mohla být pravda. Všechno se změnilo během jedné chvíle, budu si ji navždy pamatovat," říká tento pamětník z Manchesteru. Když jsem byl malý kluk, dočetl jsem se poprvé o tom tragickém startu letadla v Zlaté knize kopané. Hltal jsem doslova každý řádek, když jsem četl, jak Matt Busby stavěl od základů úplně nové mužstvo s novými mladými hráči. Mnozí při návštěvě muzea budou s dojetím sledovat tragické osudy fotbalistů i doprovodného týmu, ale stejně neuvěřitelné je to, co následovalo poté. Přesně deset let po mnichovské tragédii se dostal Matt Busby se svým novým týmem do finále Evropských pohárů. Manchester United tehdy ve Wembley porazil Benficu Lisabon 4:1 a stal se nejlepším evropským mužstvem. Znovu a znovu jsem četl, jak se hráči radovali, jak se objímali, skákali po trávníku, když od postranní čáry vstoupil do hřiště Matt Busby. Celý stadion ztichl. Uprostřed radujícího se hloučku si Busbyho všimli Bobby Charlton i Bill Foulkes. Ihned se odpojili a vydali se mu pomalu naproti. Všichni sledovali Busbyho a oba hráče, jak se k sobě vzájemně blíží, všichni tři se potkali uprostřed hřiště, chvíli proti sobě stáli, dívali se na sebe a pak se beze slova objali.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: jšm
Spustit audio