Výzkum tolerance organismu vůči infekci by mohl pomoci třeba v boji s rakovinou, věří imunolog ze Stanfordu

V čem spočívá váš výzkum?

Pracujeme s malárií, která napadá myši. Nikdo z lidí v laboratoři neonemocní. Hodí se proto, že můžeme snadno spočítat počet parazitů, který koluje v krvi zvířat. A také je snadné určit, jak vážným onemocněním zvíře trpí, protože jedna z věcí, která nemoc ničí, jsou červené krvinky.

Čtěte také

Imunologie jako detektivka. „Člověk musí dávat věci do souvislostí, imunitní buňky máme všude,“ popisuje imunoložka Bartůňková

Co jste zatím zjistili?

Naše imunitní odpověď má určitý tvar, když se podíváte na celou populaci. Jsou tři různé cesty, jak se vám během infekce může dařit dobře. Zaprvé imunitní odpověď je tak silná, že zabije mikroby. Zadruhé je malá, ovšem efektivní. A ta třetí je, že vám je lhostejné, že v těle máte mikroba – jste přesto zdraví. A ta mě právě fascinuje, těmto stavům zatím příliš nerozumíme.

Ani nejsou příliš známé – odmalička se učíme o infekčních nemocích jako o bitevním poli, mikrobi proti imunitě...

Myšlenka tolerance mikrobů se objevila asi před stoletím v zemědělství. Lidé šlechtili rostliny, které sice na sobě měly třeba hodně plísně, ale přesto nesly velkou úrodu. Říkali tomu tolerance. Víme, že to funguje, ale nikdy jsme o tom neuvažovali s ohledem na živočichy. Až v roce 2007 o tom vyšla studie – skvělá, jednoduchá – skoro závidím, že jsem na to nepřišel já.

Čtěte také

„Imunitní systém je fantastický orchestr, ale neznáme všechny členy a nástroje,“ říká imunolog Mantovani. Poznání přinese nové terapie

Takže něco, co jsme měli celou dobu před očima?

Přesně tak. Měřili, jak imunitní systém různých myší reaguje na malárii – a podívejte se, mají v sobě stejné množství parazitů, a některé jsou na tom hůř než jiné. Tím pádem živočichové také musí mít toleranci.

Ví se už, co je klíčem k toleranci?

Vypadá to, že každá infekce má svoje vlastní pravidla, podle kterých se řídí růst mikrobů i tolerance. V našich výzkumech jsme zjistili, že když opravdu dobře zvládáte infekci malárií, tak dopadnete strašně, když se setkáte s tuberkulózou.

Použitelný recept zatím neexistuje, ale přesto, dal by se tento výzkum nějak využít v lidské medicíně?

Mohli bychom si stejné otázky položit i u jiných nemocí: mohli bychom například tolerovat rakovinu? Nevyléčit ji, ale zůstat naživu, aniž by vám nádor ubližoval? To by bylo užitečné. Nebo když máte transplantovaný orgán a imunitní systém na něj útočí. Pomohlo by, kdybychom uměli zvýšit toleranci. Není to tolerance vůči infekci, ale ta myšlenka, že máte hledat podobné vlastnosti.

Čtěte také

Jsou malé, nenáročné a rychle se množí. Bez myší by moderní věda nebyla tam, kde je dnes

Teď jste se účastnil setkání biologů a filosofů. V čem je podle vás přínosné diskutovat s lidmi, kteří nejsou z vašeho oboru?

Nutí mě to přemýšlet o věcech jiným způsobem. Jako vědec se dívám na svůj problém. Kliničtí lékaři vidí svůj systém. Nemůžeme si jen tak předávat data, protože se jednoduše řečeno díváme na jinou stranu stejné krabice. A teď se konečně můžeme podívat, jak to vypadá vcelku, místo toho, abychom každý pozorovali tu svou stranu. Odhalili jsme věci, na které bychom možná přišli už před dvaceti lety, kdybychom věnovali pozornost tomu, co našli ti druzí.