Vytáhl řidiče a jeho malého syna z hořícího auta

20. listopad 2008
Pod kůži

Riskoval svůj vlastní život, aby pomohl jinému. To je trochu obecné a nic neříkající označení velkého činu. Nestává se často. A mnohdy ani nevíme, jestli bychom takové reakce byli schopni. Skrývá se pod ním ale hodně hrdinství a odvahy. Rozhodli jsme se proto o hrdinech mluvit. Pravidelně každý čtvrtek vám nabízíme příběh člověka, který je za svou odvahu nominován na Cenu Michala Velíška. Dnes jím je Josef Pešek z Blšan.

Den jako každý jiný. Josef Pešek se vrací po známé silnici domů do Blšan. Silnička mezi obcemi Soběchleby a Malá Černoc na Podbořansku je málo frekventovaná, auto po ní projede jen občas. Zrovna ten březnový den ale bylo všechno jinak. O život na téhle cestě mohli přijít dva lidé. Sedmatřicetiletý řidič a jeho osmiletý syn. Díky Josefu Peškovi ale oba žijí.

S Josefem Peškem jsme se vydali na místo, na které asi v životě nezapomene. "Jezdím tudy docela často, protože je to zkratka na karlovarskou silnici. Často jezdím do Prahy, takže když nepospíchám, tak tudy jezdím," uvedl Josef Pešek, který se pokaždé podívá na místo, kde zachránil dva lidské životy. "Asi jsem rád, že jsem jim pomohl," doplnil.

Ocitli jsme se právě na místě, které bylo svědkem březnových dramatických událostí. "Když jsem vyjel ze zatáčky, viděl jsem auto, které bylo nabourané mezi stromy. Z přední kapoty plápolal oheň. Když jsem dojel na úroveň auta, zastavil jsem a podíval jsem se dovnitř. Uviděl jsem tam člověka, který byl zaklíněný pod sedačkou, tak jsem okamžitě vyběhl a šel jsem nějak pomoct," popsal tehdejší situaci Josef Pešek.

V tu chvíli nemyslel na to, že by vůz mohl explodovat. Když přišel k autu blíž, všiml si, že uvnitř je i dítě. "Řidiče jsem viděl ze silnice. Malého kluka, jeho syna, kterému je osm let, jsem viděl hned, jakmile jsem přišel k autu. Nejhorší bylo, že auto bylo zamčené a nedařilo se mi do něj dostat. Nemohl jsem najít kámen, abych rozbil okno, a větví to nešlo. Proto jsem se snažil navázat kontakt s řidičovým synem, který byl hodně statečný, a posunky jsem mu ukázal, jestli by mi mohl stočit okénko, abych mohl sáhnout do auta a otevřít," přiblížil napjaté okamžiky Josef Pešek.

V tu chvíli ztratil pojem o čase, protože nedokáže říct, jak dlouho celá akce trvala, než je vytáhl mimo nebezpečí na trávu. "Neříkal jsem si s nimi nic. Malý Péťa byl těžce zraněný. Už chodí, ale v noze má ještě nějaké šrouby. V nejbližší době mu to snad budou vyndávat. Jeho otec, kterého znám, byl ve velkém šoku a vůbec nekomunikoval. Z bouračky si nepamatuje vůbec nic ani si nepamatuje cestu, jak se to stalo," vzpomněl na záchrannou operaci Josef Pešek.

Věří, že se najdou lidé, kteří by mu pomohli, kdyby se sám ocitl v podobné situaci. "Nemůže nám být přece lhostejné, když někdo nabourá a něco takového se stane, že by člověk od nehody ujel a nepomohl," dodal.

Neuvědomil si, co by se s hořícím autem mohlo stát

Josef Pešek zastavil a přesto, že měl havarovaný vůz kapotu v plamenech, vytáhl z něj řidiče a jeho osmiletého syna. Když už byli oba v bezpečí, dorazila na místo dopravní policie. Teď se na tento příběh podíváme z její perspektivy.

Řidič havarovaného vozu i jeho syn jsou už zaneseni v policejních statistikách mezi těžce zraněnými oběťmi dopravních nehod. Kdyby ale nebylo dopravních policistů z Loun, kteří Josefa Peška navrhli na cenu Gentleman silnic, o jeho činu by se nevědělo. Na ty, kdo zraněným u nehod pomohli, a než přijela sanitka, je třeba drželi za ruku nebo si s nimi povídali, totiž statistiky nepamatují.

Podle dopravního policisty Radka Kraje z Loun je ale takových lidí hodně. Právě Radek Kraj sloužil ten den, kdy Josef Pešek z Blšan zachránil dva lidské životy. "Když jsme tam přijeli poté, co nás k nehodě vyslal operační důstojník, tak jsme viděli osobní auto, které už bylo kompletně shořelé. Viděli jsme, že auto sjelo ze silnice do příkopu, kde potom narazilo do stromu, začalo hořet a shořelo," přiblížil Radek Kraj.

Přitom doplnil, že je poměrně obvyklé, když lidé u podobně těžkých dopravních nehod pomáhají. "U hodně případů se nám stalo, že lidé, kteří volali od nějakých větších dopravních nehod, na místě pak pomáhali," řekl policista a doplnil, že Josef Pešek si zřejmě neuvědomil, co se mohlo stát a co hrozilo. "Viděl malého chlapce s jeho otcem ve vozidle, tak se snažil co nejvíce pomoct," dodal Radek Kraj.

A to se Josef Pešek rozhodně snažil. Jak řekl po natáčení, nesnáší pohled na krev. Přesto nezaváhal a těžce zraněné z hořícího auta s nasazením vlastního života vyprostil. Jak už jsme zjistili, podařilo se mu to i díky osmiletému pasažérovi nabouraného auta, který podle jeho pokynů stáhl okénko a tím mu umožnil se do hořícího vozu dostat. Podle Josefa Peška byl velmi statečný.

"Jsem rád, že Péťa byl takhle statečný. Chtěl bych jenom říct, že takového syna, jenom o trochu staršího, mám. Kdyby se mu něco stalo, byl bych strašně, strašně rád, kdyby mu takhle někdo pomohl," dodal Josef Pešek.

O letošním vítězi Ceny Michala Velíška můžete rozhodovat i vy. Hlasovat můžete na internetových stránkách Nadace ADRA. A to po odvysílání pěti příběhů. Od 29. listopadu do 7. prosince. Každý občan České republiky tak může dát svůj hlas příběhu, který jej nejvíce oslovil. Vítězem se stane ten z nominovaných, kdo získá nejvíce hlasů. Cena Michala Velíška mu bude předána dne 10. prosince.

James Bond - ideál tajného agenta. Ale jak to vypadá ve skutečnosti? Navštivte s námi v Pod kůži svět tajných služeb a pokusme se posvítit na práci zahraničních agentů v České republice. Nalaďte si v pátek 21. listopadu Radiožurnál po 11. hodině.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.

autor: vma
Spustit audio

Více z pořadu