Výstava Amaro jilo marel / Naše srdce bije mapuje 35 let existence Muzea romské kultury v Brně

Výstavní prostor propojuje červená linka, která symbolizuje časovou osu. „Zvolili jsme ji jednak proto, že červená je barvou muzea, jednak proto, že odkazuje k motivu srdce, který je součástí názvu výstavy Naše srdce bije / Amaro jilo marel. Vyjadřuje, že práce zde vyžaduje osobní nasazení – něco, co do ní člověk musí skutečně vložit. Během let tu působila řada schopných lidí, kteří do své práce dali srdce, a právě díky nim je dnes muzeum tam, kde je,“ říká kurátorka Simona Šreková.

Vybudované z nadšení

Jednou z osobností, které stály u založení Muzea romské kultury, je historička Nina Pavelčiková. Na tehdejší dobu vzpomíná s respektem. „To byli výborní lidé. Lidé, kteří měli obrovskou chuť do práce a dokázali muzeum vybudovat úplně z ničeho – Karel Holomek a další pracovníci z té doby. Vždy jsem obdivovala jejich houževnatost a schopnost prosadit se.“

Čtěte také

Edukační programy Muzea romské kultury o stereotypech, holocaustu a kultuře se Romů se těší velkému zájmu škol

Margita Lázoková, která dlouhá léta pracovala jako servírka, se už při zrodu muzea angažovala v oblasti vzdělávání romských dětí.

„V muzeu jsem se věnovala hlavně dětem a rodinám, protože jsem věděla, že děti jsou budoucností naší i celé společnosti. Nedostatečná znalost češtiny byla pro romské děti překážkou ve vzdělávání. Proto jsem vytvořila nultý ročník pro předškolní děti a prvňáčky, kteří ještě nezvládali učení a měli zůstat doma. Děti nebyly klasifikované, chodily se především učit česky.“

Spanilá jízda za sbírkami

Pro každé muzeum jsou důležité také sbírkové předměty. Muzeum bylo registrováno v dubnu roku 1991 a mělo původně jen jednu kancelář, od začátku ale jeho zaměstnanci vyráželi do terénu.

„Hlavně na Slovensko, odkud pocházela většina našich Romů. Peněz bylo málo, fungovali jsme spíše jako spanilá jízda. Přesvědčovali jsme lidi, kteří sami neměli mnoho, aby nám věci darovali. Dnes se za to až stydím a říkám si, že bychom to dnes už takto dělat nechtěli,“ vzpomíná na dobu těsně po revoluci ředitelka muzea Jana Horváthová.

Po 35 letech existence má Muzeum romské kultury nejen vlastní budovu v Brně, ale spravuje také památníky holokaustu Romů a Sintů v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu.