Vyspělejší Evropa nás teď bere jako černé pasažéry, posouvá nás to na Balkán, hodnotí Pojar

Velkým tématem na české politické scéně jsou v posledních dvou dnech SMS, které poslal ministr zahraničí prezidentovu poradci. Jak velkou pozornost ten aktuální spor prezidenta a ministra zahraničí vyvolává v diplomatických a politických kruzích v zahraničí?

Myslím, že zatím žádnou velkou pozornost nevyvolává. Samozřejmě zdejší diplomaté a velvyslanci o tom píší domů, ale to píší na svá ústředí. Myslím si, že ne všichni ráno vstávají a chtějí se zeptat, co nového se stalo v České republice. A dost často sami dobře znají, že podobné problémy mají doma, že to není nic ojedinělého.

Čtěte také

Politolog: Macinka to chce dohrát do konce, Babišovi komplikuje život. Část viny nese i prezident

Na druhou stranu je to nešťastné, protože dlouhodobě, pokud by to mělo přetrvávat, tak to samozřejmě českou pozici neposiluje, naši čitelnost to nezjednodušuje. A relevanci na základě takových sporů nepochybně budeme ztrácet.

Byl jste velvyslancem, byl jste náměstkem ministra, poradcem vlády pro národní bezpečnost. S těmito bohatými zkušenostmi, když jste četl ty zveřejněné zprávy, považujete to za běžnou politickou komunikaci?

Nikdy jsem nebyl přímo v politice, takže jsem si s nikým takto přímo nepsal v těchto rolích.

Ale mohlo vám to chodit, protože adresátem byl poradce prezidenta…

Jasně, ale myslím, že to není nic úplně neběžného. Ale já to opravdu těžko můžu posoudit. Musím říct, že já sám bych zprávy tohoto typu nezveřejňoval, ale na druhou stranu nejsem aktérem toho dění. Skončil jsem před šesti týdny a od té doby jsem mimo a nechci soudit. Nevím, co se stalo, nevím, o čem se jednalo atd.

Diplomat, bezpečnostní expert a vládní poradce pro národní bezpečnost, který sehrál důležitou roli v kritickém období po zahájení ruské invaze na Ukrajinu, Tomáš Pojar (vpravo) převzal medaili Za zásluhy za zásluhy o stát v oblasti obrany|foto:Zuzana Jarolímková, iROZHLAS.cz

Byl bych rád, kdyby došlo k uklidnění té situace, ke kompromisu. Vzpomněl jsem si několikrát na Karla Schwarzenberga, který říkal, že „někdy je potřeba tu ropuchu sežrat a jet dál“. A ten kompromis je strašně zásadní a strašně důležitý.

Vždycky jsem byl zastáncem toho, že se mají i znesvářené politické strany dohadovat, že musíme usilovat o širší konsensus na zahraniční, bezpečnostní a obranné politice. A myslím si, že je to v tuto chvíli pravda dvojnásob.

Na summit NATO hlavně jednotně

Petr Macinka včera řekl, že pokud se podle něj nejmenováním Filipa Turka ministrem pohybuje prezident mimo ústavní rámec, tak že by neměl být v čele české delegace na summitu Severoatlantické aliance a v čele té delegace by ho měl nahradit premiér Andrej Babiš. Je pro taková jednání typu summitu NATO důležité, kdo vede delegaci, jestli je to prezident, nebo premiér?

Je to důležité. Hlavně je důležité, aby se tam nepřetahovali na místě. To už nám několikrát v minulosti hrozilo, ale nakonec se to vyřešilo. Dokonce nedávno se to vyřešilo. Na online summitu ještě v době covidu při začátku ukrajinské války byl jak prezident Zeman, tak premiér Fiala.

To, že jezdí prezidenti na summity NATO a premiéři na Evropskou radu, má svoji logiku i s ohledem na ústavní funkce, ale zároveň prezident ví, že se musí chovat podle mandátu vlády. Nemůže slíbit něco, co vláda nechce splnit, protože je to na vládách, aby potom exekutivně plnily a naplňovaly ty dohody. A proto tam vždycky jezdil prezident, pokud byl zdravý a pokud jet mohl. Ale zároveň tam byl ministr zahraničí, ministr nebo ministryně obrany a ta exekuce tam byla takovým způsobem zastoupena. Bylo to na základě vládního mandátu.

Slabost ukážete tím, když perete špinavé prádlo před zahraničními partnery. To si vás opravdu nikdo neváží.
Tomáš Pojar

Nejhorší je situace, a to se třeba stávalo dost často v Polsku, že nebylo jasné, kdo tam jede. Docházelo tam k třenicím a tím potom před ostatními opravdu důvěryhodně nevypadáte, a nakonec je to ztráta relevance a prestiže pro všechny, pro celou zemi a pro všechny zúčastněné. Nemůžete nic vyhrát.

Z hlediska prestiže, ale i toho, co ten účastník dokáže na místě vyjednat, může prezident Petr Pavel na tom summitu reálně fungovat lépe než Andrej Babiš?

Ale já si nemyslím, že to je o tom, kdo funguje lépe. Nakonec tam jeden i druhý zastupuje Českou republiku a zastupuje ji i s ohledem na to, co jsme schopni slíbit, co jsme schopni splnit. Jestli jsme splnili sliby, které jsme dali, závazky, které jsme na sebe vzali, nebo jsme je nesplnili a nějakým způsobem formulovat představu o tom, kde jsme a kam směřujeme.

Čtěte také

iROZHLAS

Pavel nepojede na summit NATO, hrozil Macinka. Poslední slovo má ale vláda v čele s Babišem

V dílčích detailech se možná ta shoda někdy nenajde, ale celkově se nám v minulosti v naprosté většině podařilo tu shodu najít a tímto způsobem reprezentovat Českou republiku navenek. A ve chvíli, kdy ta elementární shoda tady byla, tak jsme vždycky byli v silnější pozici, než když byla kakofonie a rozkol. To jsme byli vždycky ve slabší pozici.

Takže i u tohoto bych vždycky hledal to, co nás spojuje, a to bych vypichoval. A pokud je něco, na čem se shodnout nemůžeme, tak se to snažme nějakým způsobem překlenout a neperme špinavé prádlo v zahraničí. Já bych ho nepral moc ani doma, ale to ještě je pochopitelné, to ostatní znají. Ale slabost ukážete tím, když perete špinavé prádlo v zahraničí, před zahraničními partnery. To si vás opravdu nikdo neváží. Takže bych byl rád, kdybychom se tam nedostali.

Česko jako černý pasažér

Když odhlédneme od té aktuální esemeskové kauzy i od sporu o velvyslance, máte pocit, že po nástupu nové vlády se reálně mění česká zahraniční a bezpečnostní politika?

Tak to je samozřejmě relativní. Určitě se změnila s ohledem na Ukrajinu, ale zároveň se nezměnila úplně totálně, protože muniční iniciativa v určitých obrysech pokračuje, byť tedy ne s příspěvky českých daňových poplatníků. Byť v minulosti jsme peníze do těch dodávek dávali, ale daleko více peněz jsme pak přinesli zpátky do české ekonomiky. A i to byl jeden z důvodů, proč jsme to dělali. Ale tato vláda se rozhodla jinak. Nicméně ty dodávky dále pokračují, pokud jsou to tedy dodávky placené třetí stranou nebo samotnými Ukrajinci.

Čtěte také

Babiš je byznysmen, Fico ideový politik. Oba ale potřebují ukazovat na nepřítele, srovnává Kosatík

Ale určitě nebyla změněna jenom rétorika, ale i obsah té politiky vůči Ukrajině. Když se na to podíváte z celkového pohledu, tak zase k tak dramatické změně nedošlo v těch reálných krocích, byť ta vláda je skutečně na začátku a ještě je předčasné soudit.

To, že nás vidí zejména Evropa – ta vyspělejší, bohatší Evropa, která dává více na Ukrajinu a více na zbrojení – v tuto chvíli asi více jako černé pasažéry, než tomu bylo v minulosti, to je fakt. A to si myslím, že se nám nevyplatí.

A i když tato vláda nemá úplně stejnou politiku jako Slovensko a Maďarsko, tak přesto se může jednoduše stát, a určitě se to částečně stalo, že jsme hození do stejného balíku jako Slovensko a Maďarsko. A to nás bohužel posouvá spíše směrem na Balkán – směrem k Evropě, která není tak bohatá a tak konkurenceschopná –, než kdybychom to vyvažovali i směrem druhým.

Co si Tomáš Pojar myslí o postoji Andreje Babiše ke sporu o Grónsko? A mělo by se podle něj Česko připojit k Trumpově projektu Rady míru? Poslechněte si celý rozhovor.