Vysokohorská treková trasa v okolí egyptské Hurghády zahájila svou první sezónu. Připravili ji místní beduíni

Život beduínů je exotický i pro ostatní Egypťany
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Život beduínů je exotický i pro ostatní Egypťany
0:00
/
0:00

Nejvyšší hora Egypta, pokud nepočítáme Sinaj, se jmenuje Džabal Šájib al-Banát. Měří skoro 2200 metrů, tyčí se přímo nad letoviskem Hurgháda a skoro nikdo ji nezná. Neznají ji dokonce ani sami Egypťané. Změnit se to snaží místní beduínský klan Chušmán, který po horách a vádích v blízkosti Hurghády připravil vysokohorskou trekovou trasu. Po roce příprav zahájili beduíni úvodní sezónu a zpravodaj Štěpán Macháček se zúčastnil jedné z prvních výprav.

Z Hurghády vyrazila skupinka patnácti lidí, tentokrát jsou to vesměs egyptští horalové a horalky, kteří přijeli z Káhiry. Na pouštní pistě lítáme na lavicích terénní toyoty ze strany na stranu. K úpatím hor se musíme přepravit auty. Je to asi hodina cesty rovinatou pouští.

S auty na chvíli zastavujeme uprostřed pláně, odkud je celý horský hřeben vidět jako na dlani

S auty jsme teď na chvíli zastavili uprostřed pláně, odkud je celý horský hřeben vidět jako na dlani. Beduínští průvodci nám ukazují jednotlivé vrcholy a přímo před námi masiv džabal Šájib al-Banát, nejvyšší vrchol vnitrozemského Egypta.

Do hor může vyrazit každý

„Zatím děláme výpravy jen jako jednodenní, bez přespání v přírodě. Čekáme totiž na povolení od úřadů,“ vysvětluje Mustafa Abú Fadl, geolog z Káhiry, který treky koordinuje. Odskočit si do hor můžou i turisté z letovisek v Hurghádě. „Na každý měsíc plánujeme jednu až dvě výpravy. Zúčastnit se může kdokoliv, o termínech se dozví na našem facebookovém profilu.“

Beduínští průvodci nám ještě před výšlapem dělají čaj na improvizovaném ohníčku a káhirští horalové a horalky v kvalitním sportovním oblečení se v tomhle autentickém arabském pouštním prostředí náhle paradoxně ocitají v roli cizích turistů.

Cizincem ve vlastní zemi

Dneska docela fouká, a dokonce i na jihu Egypta může být vítr poměrně studený, takže oblékáme bundy, kapuce a vyrážíme jedním z místních vádí.

„Chození po horách není mezi Egypťany zrovna moc rozšířené, součástí naší kultury to zrovna není. Teď se to ale s mladou generací začíná trošku měnit. A popravdě, dneska poprvé jsem slyšela, jak se jmenuje nejvyšší hora Egypta,“ přiznává Malak.

Náš hlavní průvodce Muhammad al-Muthír, beduín z klanu Chušmán, po kamenech skáče jako koza

V Káhiře působí jako instruktorka jógy a do dnešní party se přidala se dvěma dalšími kamarádkami. „Egypťané toho moc o takovýchto pokladech své země nevědí, cizinci znají Egypt mnohem lépe,“ dodává.

Až na vrchol Egypta

Zájemci se mohou vyšplhat do výšky 2200 metrů na nejvyšší vrchol egyptského vnitrozemí

Dostáváme se do závětří mezi skalami, tady už sluníčko naopak dává znát svou egyptskou sílu. Jdeme po kamenité cestě mezi vysokými skalami, všechno kolem je v pískových, okrových a šedých barvách, nikde ani rostlinka. Napravo míjíme nejvyšší horu Egypta – džabal Šájib al-Banát.

Špičatý vrchol leží ve výšce 2200 metrů, jen kousek od moře, takže převýšení je veliké. Je to velmi ostrý vrchol, kam vede jen jedna nehorolezecká stezka a dvě přístupové cesty pro horolezce. Kroky naší výpravy tam dnes ale nevedou, výstup na džabal Šájib al-Banát je prý velice náročný.

O čem sní egyptští bankéři?

„Tohle jsou jediné okamžiky, kdy můžu být úplně sám. Nikdo po mně nic nechce, ani manželka ani děti. Vrací se mi tak energie,“ svěřuje se Íháb Sálih, investiční bankéř, který je také součástí pestrého složení dnešní výpravy. A navíc se, jak se dozvídám, shodou okolností narodil v Brně.

Ve svých pětačtyřiceti už přemýšlí, kam by se z káhirských stresů na důchod uklidil. „Chci si na nějakém hezkém místě zřídit stánek se zmrzlinou. Někde tady u moře, blízko k přírodě. Chci lidem rozdávat radost a zmrzlina dělá lidi šťastnými,“ zasní se.

Beduínská exotika

Náš hlavní průvodce Muhammad al-Muthír, beduín z klanu Chušmán, po kamenech skáče jako koza. Na sobě má pískově žlutou galabíji, přes ní flísovou bundu a přes beduínský šátek kapuci. Vede nás do jeskyně s přírodní nádrží dešťové vody, nabírá ji do PET lahve a dává nám napít. Uprostřed pouště je to příjemné osvěžení.

Pro Malak a ostatní káhirské účastníky treku je zdejší beduínský život naprostou exotikou: „Jsme životem beduínů úplně fascinovaní. A to jejich nářečí je úplně jiné než naše v Káhiře. Když nebudou chtít, abychom jim rozuměli, tak se jim to lehce podaří. Strašně ráda zmlknu a jen poslouchám, když spolu dva beduíni mluví.“

Pro někoho může být takováto výprava jen lezením mezi hromadami kamenů, pro jiné zase zajímavá zkušenost z úplně jiných velehor.

Spustit audio
autoři: Štěpán Macháček, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas

Související