Výsadkáři míří do Afghánistánu, politici do Bruselu a Američané na Mars

17. leden 2004
Týden v tahu

Poprvé v novodobé historii České republiky má být vyslána do akce bojové jednotka. Jaká je šance, že se vojáci z Prostějova skutečně zapojí do akcí v Afghánistánu? Jak by měla být tato mise financována? V duelu se na toto téma střetli náčelník generálního štábu Pavel Štefka a předseda sněmovního Výboru pro obranu a bezpečnost Jan Vidím. Pozornost tento týden přitáhl také boj o post evropského komisaře a vesmírný program amerického prezidenta George Bushe.

Přehled příspěvků

Hana Hikelová: Kdo bude prvním českým evropským komisařem stále nevíme. Nejblíže k tomu má ale poslanec Miloš Kužvart. Právě jeho navrhuje nejsilnější politická strana ČSSD.

Vláda rozhodla o tom, že Česká republika vyšle bojovou jednotku do Afghánistánu. Schválit to ale musí Parlament. Na toto téma budeme mluvit za chvíli s náčelníkem Generálního štábu Pavlem Štefkou a poslancem ODS Janem Vidímem.

České firmy získaly v Iráku příslib kontraktů nejméně za 100 milionu dolarů. Jejich šance jel přímo do Iráku podpořit ministr zahraničí Cyril Svoboda.

Prezident George Bush představil plány Spojených států na další výzkum vesmíru a především záměr vyslat v budoucnu expedici na Mars. Jak je tento plán reálný, o tom budu mluvit s publicistou Pavlem Toufarem.

Do Česka si přijeli odpykat zbytek svých trestů Emil Novotný a Radek Hanykovics, odsouzení v Thajsku za pašování heroinu. V thajské věznici strávili více než 7 let.

Takové jsou události třetího týdne roku 2004. Hezký sobotní podvečer vám při poslechu Radiožurnálu přeje Hana Hikalová.

Duel - speciální jednotka z Prostějova pojede do Afghánistánu

Hana Hikelová: Bude to vlastně poprvé od druhé světové války, co se česká bojová jednotka zapojí do skutečné válečné operace. Vláda žádá Parlament o souhlas s vysláním celkem 150 vojáků, z toho zhruba 30 má pomáhat hlavně s odminováváním kábulského letiště. Mnohem těžší práce, při níž půjde i o život, čeká na 120 průzkumníků a výsadkářů z Prostějova. Tato speciální jednotka má pomáhat spojencům s hledáním teroristů v afghánských horách. Podrobnosti od Štěpánky Čechové.

Štěpánka Čechová: Co přesně budou ale čeští vojáci v Afghánistánu dělat nechce zatím prozradit ani ministr obrany Miroslav Kostelka.

Host (Miroslav Kostelka): Je to skutečně bojové nasazení, budou plnit úkoly tak, jak jsou na to cvičeni, samozřejmě v první řadě je to průzkum.

Štěpánka Čechová: Velitel jednotky Ondřej Páleník věří, že vojáci náročnou misi zvládnou. Připravovali se na ni už loni v rakouských Alpách.

Host (Ondřej Páleník): Je to prostě naše práce, takže těšíme se na to že to, co jsme se naučili léty tvrdého výcviku, teď zkusíme si v praxi.

Štěpánka Čechová: Problém je ale v tom, že půlroční mise českých vojáků bude stát 250 milionů korun, přičemž vláda má z této částky ani ne polovinu. To potvrzuje i ministr Kostelka.

Host (Miroslav Kostelka): Z těch finančních prostředků zhruba 120 milionů se najde zatím v prostředcích resortu obrany.

Štěpánka Čechová: O zbývající částce bude Kostelka ještě jednat s ministrem financí. K vyslání vojáků je ovšem také nutný souhlas obou parlamentních komor a zejména v Poslanecké sněmovně vládní návrh narazí na odpor. Proti budou jednoznačně komunisté. Podle všeho nebudou pro ani antimilitaristé z řad ČSSD. Pro vyslání tak budou rozhodující hlasy opoziční ODS. Té ale vadí především to, že vláda dosud neví, jak bude půlroční misi financovat. Občanští demokraté sice naznačují, že jsou připraveni s vládou jednat, jak ale řekl Petr Nečas, bianko šek ji rozhodně dávat nechtějí.

Hana Hikelová: Ve studiu teď vítám náčelníka Generálního štábu Armády České republiky Pavla Štefku. Hezký podvečer.

Host (Pavel Štefka): Dobrý večer.

Hana Hikelová: A předsedu výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, Jana Vidíma z ODS, i vám hezký podvečer.

Host (Jan Vidím): Dobrý večer.

Hana Hikelová: Slyšeli jsme, že bude hodně záležet na ODS, jestli naši vojáci do Afghánistánu odletí na misi nebo neodletí. Jaké šance dáváte tomu, že poslanci ODS schválí tuto misi?

Host (Jan Vidím): Co se týče afghánské mise, my tam máme dvě docela velké výhrady. První je ta, že nevíme, jak bude financovaná, to ostatně jste zmiňovala i vy a my očekáváme, že naše armáda, Ministerstvo obrany i celá naše vláda zaujme nějaký, nějaký postoj k naší další tak silné účasti v jednotkách KFOR v Kosovu.

Hana Hikelová: Já se zeptám pana náčelníka nejprve na tu první část. To financování se zdá, že je vyřešena zhruba polovina, těch financí z těch 250 milionů by se 120 milionů mělo najít v resortu obrany. Jaké máte informace o tom, jak bude vyřešen ten zbytek?

Host (Pavel Štefka): Ano, je to tak, jak říkáte. Měla celá mise by stát přibližně asi 250 milionů. Těch 120 milionů máme v rozpočtu, protože na mise na každý rok se kalkulují prostředky a dalších těch 120 milionů je otázkou jednání pana ministra a s panem ministrem financí.

Hana Hikelová: Z jakých zdrojů by podle ODS měla taková mise být financována?

Host (Jan Vidím): Všechny mise naši armády musejí být financovány z rozpočtu ministerstva, ostatně takový je i závazek Ministerstva obrany. Čili pokud bude posílen rozpočet Ministerstva obrany a tedy Armády České republiky prosím, ale ukažte mi skutečně ty zdroje v situaci, kdy vláda tvrdí, že je a ostatně netvrdí, je to fakt, že jsme v obrovské, v obrovském rozpočtovém schodku a prostě já si myslím, že je zapotřebí najít, pokud skutečně chceme do Afghánistánu, a já si myslím, že to je správný krok, my jsme součástí protiteroristické organizace a v Afghánistánu se jedná čistě o, o protiteroristické operace, pak je ovšem nutné skutečně někde ušetřit a já tady nabízím to, o čem jsem hovořil.

Hana Hikelová: To je to, co jste zmínil, naše mise v Kosovu.

Host (Jan Vidím): My si prostě myslíme, že když i jiné evropské země snižují své počty, dokonce odcházejí z Kosova, že i naše, naše pozice v této oblasti by nemusela být tak silná. My tam prosím máme, v československém praporu je 500 vojáků, to je nejsilnější zahraniční účast. Suverénně nejsilnější zahraniční účast. Domníváme se totiž, že naše armáda má síly a prostředky na účast ve dvou misích a my jsme dneska v této velmi silné misi v Kosovu a pak máme docela velkou účast našich vojenských policistů v Iráku, takže ptáme se, jak s financováním a jak je to s těmi dvěma či třemi misemi.

Hana Hikelová: Pane náčelníku, proč třetí mise? Armáda si může vzhledem ke škrtům v rozpočtu obrany dovolit účast v nejvýše dvou zahraničních misích.

Host (Pavel Štefka): Já bych to řekl trošku jinak. My máme v reformě předpoklad, ale to je ohraničeno až na roky 2007, vyslání jedné mise do tři tisíce osob bez rotace na 6 měsíců nebo dvě mise, jeden tisíc osob s rotací a plus 250 bez rotace, ale to je až od roku 2010. Takže my jsme nikde neřekli, že můžeme mít jenom, jenom dvě mise v současné době, ale je to ohraničeno samozřejmě počtem, počtem osob. Taková hrubá kalkulace je asi 100 vojáků na jeden rok, je asi 100 milionů a to nejsou platy, to je všecko celé, celé zabezpečení.

Hana Hikelová: A jak byste reagoval na tu výhradu pana poslance, že jsme státem, který v Kosovu má největší jednotku a není to už teď zbytečné, mít tam těch 400 až 500 vojáků?

Host (Pavel Štefka): Samozřejmě, v Kosovu před 3 lety, když operace začínala, bylo asi 50 tisíc vojáků. Dnes nebo lépe řečeno v polovině roku 2004 jich tam bude něco přes 6 tisíc, takže je celkem logické, že i naše účast se bude zmenšovat, předpokládáme a tak běží zatím jednání, že tam bude jedna naše rota, jedna slovenská rota plus my budeme mít tedy to zabezpečení, bude to, nebude to už prapor, ale takové bojové uskupení asi o 250 osobách. Takže to je snížení asi o 150 osob a když vezmete ty kalkulace, tak nejsou takové mizivé.

Hana Hikelová: Uspokojuje vás tato odpověď, pane Vidíme?

Host (Jan Vidím): To je, to je pro mě dobrá zpráva a určitě, určitě ovlivní i naše další rozhodování. A mám ještě jednu velkou otázku. A to je otázka směřující k tomu, že tato afghánská mise by měla být bez rotace a já si nejsem tak úplně jistý, zda čtyř, pěti, šestiměsíční jednorázová, bezrotační mise vlastně může splnit svůj, svůj účel. Pane náčelníku?

Hana Hikelová: Může splnit svůj účel, pane náčelníku?

Host (Pavel Štefka): Já si myslím, že může splnit, protože spojenci naši, kteří jsou v Afghánistánu, požadují od, nejen od nás, ale od ostatních států toho, co mají nedostatek. A to jsou v současné době speciální jednotky, protože speciální jednotka je velmi fyzicky a psychicky náročný úkol. A ty jednotky tam nemůžou rotovat neustále pořád ty stejné. Proto tento požadavek a dokonce i rotace kratší asi by byla pro tyto jednotky výhodnější, ale protože nemáme už skutečně další možnost rotace, nemáme tolik takto vycvičených vojáků, jak je tato jednotka z Prostějova proto tedy bez rotace. Největší problém, když se tam neposílají vojáci bez rotace, je velké množství materiálu a doprava jeho. To je finančně náročné, ale tato jednotka ta má v podstatě landrovery a nemá žádnou takovou těžkou techniku, jak byla třeba polní nemocnice, tak si myslím, že ten problém už tady takový není.

Hana Hikelová: Pan náčelník říká, že rotace nejde z důvodu nízkého počtu vojáků. Souhlasíte s tím, pane poslanče?

Host (Jan Vidím): Určitě tenhle velmi úzce specializovaný útvar je prostě svým počtem limitován, omezen, to je nepochybné.

Hana Hikelová: Ta jednotka už měla odjet před rokem, byli jsme požádáni, neodjela. Říkalo se, nebyla dobře připravena. Máme záruku, že teď je dobře připravena?

Host (Pavel Štefka): Já skutečně musím říct, že měla problémy tato jednotka. Měla problémy psychického rázu, protože když došlo k tomu, že by měli být vysláni, tak najednou měli špatnou techniku, neměli dostatečný výcvik, přijala se opatření, některá technika důležitá a velmi moderní se nakoupila, cvičili s jednotkami SAS, cvičili i v horách, ale cvičili i v jiných prostorech a zúčastnili se i při ochraně například polní nemocnice jako klasické jednotky, takže mají zkušenosti z tohoto prostoru.

Hana Hikelová: Máte vy, pane poslanče, informace o tom, jak je tato jednotka připravena pro takovou misi?

Host (Jan Vidím): Mám jaksi obecné informace toho charakteru, jak tady hovořil pan náčelník a příští týden ve čtvrtek celý náš výbor navštíví přímo lokaci, kde ta jednotka je umístěna. Budeme mluvit s těmi vojáky, budeme mluvit samozřejmě s velitelským kádrem, takže chceme se přesvědčit na místě, že skutečně vojáci, kteří po velmi dlouhé době vyrazí do bojové operace prostě jsou na ni dobře vycvičeni a především, že jsou, že jsou v psychické pohodě, což je myslím si pro takový to typ mise nejdůležitější. Taky je možné dobře zdůraznit, že tento typ vojáků, kterými bychom případně do Afghánistánu, pokud s tím vysloví Parlament souhlas, vyslali, není typem vojáků, kteří jsou určeni bezprostředně prostě k zabíjení nepřítele. Oni prostě vyhledávají, pátrají, jsou v týlu nepřítele, dá se to tak formulovat a prostě nejsou primárně cvičení na, na ten přímý konfrontační boj s nepřítelem. Na druhou stranu, pokud by k němu došlo, tak k tomu musejí být připraveni a já bych chtěl vidět na vlastní oči, že tomu tak opravdu, opravdu je.

Hana Hikelová: Vy už jste zmínili, že požádalo NATO o tyto speciální jednotky. Jak se může pozice České republiky právě v rámci Severoatlantické aliance změnit tím, že poprvé v podstatě dáváme k dispozici bojovou jednotku? Předtím to byla ať už polní nemocnice nebo chemici.

Host (Pavel Štefka): Nikdy zatím takováhle bojová jednotka nebyla vyslána, byla to samozřejmě také v situaci, jaká byla a já si myslím, že jedině kladně a ty vojáci, kteří půjdou, pokud budou vysláni tedy, tak získají takové zkušenosti, které jsou nenahraditelné a můžou je potom použít i ve výcviku v celé armádě. Protože oni také, my je přirovnáváme k sportovcům, kteří jsou schopni vydržet tento typ výcviku tak 10 let a potom musí dělat něco jiného, takže ty zkušenosti se neztratí pro armádu a to je strašně důležitý, protože pokud hovoříme o ztrátách, tak právě tyto zkušenosti můžou zabránit tomuto problému.

Host (Jan Vidím): Pochopitelně aliance, alianční státy vždy se díváme s větším respektem na tu zemi, která je schopná vycvičit a připravit vojáky přímo do bojové operace. Podívejte se na Poláky a jejich jednotku, která byla v Iráku a v tu chvíli prestiž polské armády v očích ostatních aliančních spojenců obrovsky stoupla.

Hana Hikelová: Já děkuji za návštěvu náčelníkovi Generálního štábu Armády České republiky, Pavlu Štefkovi. Na slyšenou.

Host (Pavel Štefka): Na slyšenou.

Hana Hikelová: A stejně tak předsedovi výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, Janu Vidímovi. I vám na slyšenou.

Host (Jan Vidím): Na slyšenou.

Kdo bude prvním českým evropským komisařem

Hana Hikelová: Poslanec a bývalý ministr životního prostředí, Miloš Kužvart, by se mohl stát prvním českým evropským komisaře. ODS a KDU-ČSL své kandidáty představily a na tahu byla ČSSD. Kužvarta jako kandidáta nejsilnější vládní strany tento týden prezentoval premiér a šéf ČSSD Vladimír Špidla. Koaličním partnerům se tento návrh příliš nezamlouvá. Špidla je ale přesvědčený o tom, že Kužvart je zatím nejvhodnějším kandidátem na českého zástupce v Evropské komisi.

Host (Vladimír Špidla): Úspěšný ministr je vysoká kvalifikace, Ministerstvo životního prostředí je průřezová agenda, která má mimořádně velkou váhu, pan kolega Miloš Kužvart je mimo jiné velmi činný mezinárodně a i jeho pozice v Parlamentu jasně říká, že má svou politickou váhu a to je důležité.

Hana Hikelová: Výběr kandidáta na evropského komisaře, to je i téma pro Adama Černého z Hospodářských novin. Hezký podvečer.

Host (Adam Černý): Dobrý podvečer.

Hana Hikelová: Splňuje podle vás Miloš Kužvart ty podmínky pro to být evropským komisařem za Českou republiku?

Host (Adam Černý): Kdyby Česká republika byla členem Evropské unie nějakou dobu, tak by ty podmínky asi splňoval, protože jako ministr, odpovědný za nějaký resort, by musel už dlouhou dobu vyjednávat v Bruselu a musel by to znát. Protože ale jde o Českou republiku, která se teprve členem stává, tak si myslím, že ta jeho kvalifikace je přece jenom oslabenější. Protože řeknu srovnání s jinými lidmi, kteří jsou navrhování do komise z jiných, dosud ještě kandidátských zemí, tak tam vidíme, že například paní z Polska byla dámou, která velice intenzivně jednala s Bruselem během celého toho přípravného období, to samé platí pro některé kandidáty z Pobaltí a to je, já si myslím, že základní slabina pro pana Kužvarta, protože ten člověk, který tam bude působit, bude muset především se dobře vyznat v té vnitřní mechanice Evropské komise.

Hana Hikelová: Předseda Evropské komise Romano Prodi vyzval už dříve k co největšímu politickému konsensu co se týká právě té volby navrženého kandidáta v těch nových zemích. Proč podle vás Vladimír Špidla neprojednal tu kandidaturu Miloše Kužvarta nejen se svými koaličními partnery, kteří nakonec ve vládě o tom budou rozhodovat, ale ani s opozicí?

Host (Adam Černý): No, tahle otázka patří asi spíš Vladimíru Špidlovi, ale já se můžu pouze dohadovat. Já bych spíše odhadl, že se Vladimír Špidla pokusil, jak se dneska říká, vygenerovat nějakého kandidáta, který je za tu nejsilnější vládní stranu a to rozhodování teprve nastane. Bohužel to bude zase, to vyjednávání bude oslabené, tak jako v případě před prezidentskou volbou. To znamená, že se ta dohoda utváří před zraky médií během veřejné diskuse a nikoliv důkladné přípravy v zákulisí, to znamená, že z toho se může vyvinout ještě problém a zase to, který ve svých důsledcích může pozici toho našeho kandidáta v Bruselu oslabit.

Hana Hikelová: Výběr prvních komisařů vzrušuje samozřejmě i další země, které se spolu s námi k unii 1. května připojí. Romano Prodi chce znát všechny návrhy do konce ledna. V únoru chce seznam doladit a tečku za schvalovací procedurou udělá v květnu Evropský parlament. Jak sleduje dění kolem hledání komisařů naše mise při Evropské unii, o tom mluvila v Bruselu s diplomatkou Petrou Mašínovou naše zpravodajka Pavla Kvapilová.

Pavla Kvapilová: Které tváře se objeví po boku stávajících komisařů, to samozřejmě politici, diplomaté i korespondenti evropských médií v Bruselu čile probírají. Mluví se nejenom o jménech, ale také o resortech, které by mohli nováčci mít na starost. Všechno ale nasvědčuje tomu, že resort zatím žádný z nových komisařů nedostane, říká Petra Mašínová.

Host (Petra Mašínová): To znamená, že by neměl svoji vlastní agendu. Komisaři z nových členských zemí v podstatě se rozdělí mezi 10 komisařů, kterých 10 to bude, o tom se teď zrovna jedná a budou se u nich řekněme učit nebo se budou seznamovat s tím, jak ta práce komisaře vypadá.

Pavla Kvapilová: Šéf stávající komise, která je jakousi evropskou vládou, Romano Prodi, si dal vlastně jenom jednu zvláštní podmínku. Chce, aby z 10 nových byly alespoň tři ženy. Jak to vypadá, ty by mohly do Bruselu dorazit z Litvy, Lotyšska a Polska. Dá se tak prý předpokládat, že do ostatních jmen, která zvolí vlády jako své jedničky, už Prodi mluvit příliš nebude.

Host (Petra Mašínová): Nevím, muselo by zatím být něco zásadního, že by zásadně nebyl spokojen třeba s minulostí navržené osoby nebo by měl pocit, že se příliš mnoho v médiích hovořilo o nějakých problémech té osoby, já nevím, jaksi finančních nebo jiných. Neumím si to představit. Myslím si, že každá vláda té nové členské země je natolik zodpovědná, aby jaksi navrhla osobnost, která by neměla mít žádný z těch problematických vlastností nebo za sebou nějakou minulost problematickou, že by nakonec ten předseda komise jaksi toho člověka odmítl.

Pavla Kvapilová: Je to o důvěře, ale to neznamená, že by se Prodi o navržené adepty na prestižní post nezajímal, naznačuje Petra Mašínová.

Host (Petra Mašínová): Nemyslím, že by prověřovali ty osoby, ale myslím si, že se Prodi v každém případě radí v rámci komise a určitě přispívají delegace Evropské komise, které jsou v těch nových členských státech napevno a ty samozřejmě to sledují. Oni nejsou hloupí, oni mají své informace a velmi dobře vědí, jakou minulost třeba mají ti navržení lidé za sebou a tak dále, ale nenazvala bych to prověřováním. Myslím si, že je tam skutečná důvěra jaksi předsedy komise, ať už současného nebo budoucího o zodpovědnost vlády, která toho svého člověka navrhne.

Hana Hikelová: Petra Mašínová v tom příspěvku naznačila některé důvody, které by mohly vést Romana Prodiho ke změně těch kandidátů nebo k dalším konzultacím s vládami těch nových států o navržených kandidátech. Souhlasíte s těmi důvody, které naznačila, nebo podle vás Prodi může mít i další, proč například nesouhlasit s některými jmény?

Host (Adam Černý): Já bych začal od toho obecného důvodu a ten spočívá ve skandálech, které vedly v roce 1999 k demisi celé komise s čelem se Jacquesem Santem právě kvůli korupčním skandálům a tady si myslím, že je velký zájem, protože máme teďko problém s evropskou integrací, máme problém kolem ústavy, prostě problémy se kupí, to znamená není zájem vytvářet problémy nové. Proto je také zájem o to, aby za žádným z těch nových komisařů, kteří se objeví, se nevynořil nějaký, jak se říká, kostlivec ve skříni. To se týká jak řekněme politické minulosti, ale spíše v tom ohledu řekněme širším. Neznamená to diskriminaci třeba bývalých členů Komunistické strany, ale třeba už by se to mohlo týkat lidí, u kterých by se ukázalo, že spolupracovali s tajnou policií. To by určitě mohl být problém.

Hana Hikelová: Komisař by měl být obecně nezávislý a z povahy té funkce by měl, dá se říci, hájit především evropské zájmy. Proč naše politická elita vnímá komisaře tak, že bude reprezentovat především Českou republiku?

Host (Adam Černý): Já myslím, že ten důvod je poměrně snadno pochopitelný, ale bohužel těžko vysvětlitelný. Spočívá prostě ve zpožděné evropské debatě na české politické scéně nebo veřejnosti vůbec. A nyní se nám to tak trochu, tak říkajíc, vymstilo.

Hana Hikelová: Jak už jsme říkali, tak ten výběr vrcholí i v dalších devíti kandidátských zemích, někde už je, dá se říci, definitivně rozhodnuto. Vy už jste některé ty důvody naznačil, které vedou k výběru těch osobností. Některé státy k tomu přistupují tak, že se soustřeďují na výběr osobností, které se vyznají v tom bruselském prostředí. Jsou nějaké další znaky, čím se liší ten přístup dalších těch nových členských zemí k tomu výběru kandidáta ve srovnání třeba s námi?

Host (Adam Černý): Já myslím, že o jednom tom prvku jsme mluvili, to znamená, že si myslím, že ten výběr probíhá poměrně pozdě u nás, zatímco jinde už se rozhodlo a řekl bych, že se rozhodlo relativně kvalitně. Teďko nedávno určený kandidát z jedné pobaltské země taky má výbornou kvalifikaci, je to bývalý premiér, bývalý ministr financí a bývalý šéf Centrální banky. To jsou všechno posty, u kterých se předpokládá velká znalost, schopnost zvládnout administrativu a to je myslím jeden z předpokladů, o kterých se tedy málo mluví, protože ten člověk bude stát, řekněme, ne v čele resortu, ale bude pracovat v rámci nějakého resortu, který má rozsah v celé unii a to znamená, že se musí dobře vyznat v tom, jak zpracovávat agendu. Určitě tam by nemohl být člověk například nepořádný, což by v mých očích například diskvalifikovalo bývalého ministra zahraničí Jana Kavana.

Hana Hikelová: Mluví se o tom, že ten kandidát, který bude navržen a schválen na to období šesti měsíců, by měl automaticky pokračovat v té práci za ten daný stát i v tom dalším období. Myslíte si, že je to takto definitivní nejenom, co se týká České republiky nebo můžou ty politické reprezentace sáhnout ještě ke kroku, nemáme to řádně prokonzultováno, tak na 6 měsíců tam někoho dosadíme a máme dalšího půl roku na to prodiskutovat si, jestli přece jenom se neshodnem na lepším kandidátovi?

Host (Adam Černý): Samozřejmě, tady se objevily například spekulace v souvislosti se jménem Miloše Kužvarta, tak se objevily spekulace, jestli to opět není nějaké odsunutí někam jinam, zrovna tak, jako se třeba mluví na Slovensku o tom, že třeba kdyby premiér Dzurinda opustil své místo v zájmu záchrany celé koalice, takže by taky mohl být takříkajíc expedován do Bruselu, tahle možnost tady samozřejmě existuje, ale já si spíš myslím, že to je jednodušší, že opravdu ti lidé jsou tam dáni nyní nikoliv takříkajíc jako komisaři na plný úvazek a že to v uvozovkách přechodné období, které je čeká, je vlastně obdobím, kdy se uvidí, zda jsou schopni ten svůj úřad potom už samostatný naplno zvládat, protože ta automatika tam opravdu není dána, protože bude zvolen nový předseda komise, nebude jím Romano Prodi, to už víme, a ten má právo si samozřejmě sestavit tým podle svého výběru, pochopitelně po konzultaci s členskými státy a s přihlédnutím k tomu, že celou sestavu komise musí schválit Evropský parlament, který se mezitím také změní, protože v červnu budeme tam volit své poslance i my.

Hana Hikelová: Tolik názory Adama Černého z Hospodářských novin, děkuji a někdy na slyšenou.

Host (Adam Černý): Na slyšenou.

Vesmírné plány Ameriky

Hana Hikelová: No a ke zvláštnímu tahu sáhl tento týden americký prezident George Bush. Vyhlásil impozantní program, na jehož základě by první Američané měli přistát na Marsu do roku 2020. Jak připojuje Jan Šmíd, jeho plán však má i politický podtext. Zvláště v roce, kde se volí americký prezident.

Jan Šmíd: Američané budou znovu létat na Měsíc. První posádka by na něm měla přistát nejpozději v roce 2020. Na Měsíci pak vznikne základna, sloužící k dlouhodobému pobytu a také jako startovací místo pro lety na Mars a k dalším vzdáleným cílům. Takové jsou hlavní body nového vesmírného programu Spojených států, který na půdě NASA přednesl George Bush. Podle amerického prezidenta je důležité, aby se do vesmíru vrátil člověk.

Host (George Bush): Sondy, přistávací moduly a další přístroje i nadále ukazují, jak jsou důležité a zásobují nás obrovským množstvím fotografií a dat. Ale ani ty nejkrásnější obrázky či sebepřesnější údaje nemohou uhasit lidskou žízeň po vědění. Potřebujeme sami vidět, zkoumat a dotýkat se.

Jan Šmíd: George Bush není samozřejmě prvním prezidentem, který podobnou iniciativu navrhl. Američanům není dobývání kosmu cizí. S trochou nadsázky lze říci, že možná, i když ne do všech důsledků, připomíná osídlování jejich vlastní země a dobývání Západu. S vesmírným programem přišel už prezident Kennedy, jak potvrzuje bývalý zpravodaj ČTK ve Washingtonu, Stanislav Mundil.

Host (Stanislav Mundil): Vzhledem k množství financí, které takhle tu projekci vyžadují, je naprosto jasné, že mají i vnitropolitický nebo politický rozměr. Byla to pravda i v případě slavného projektu prezidenta Johna Kennedyho, který na začátku 60. let oznámil, že Američané stanou do 10 let na Měsíci. Byla to taková reakce na tehdejší sovětské úspěchy, na Sputnik, na vyslání Gagarina do kosmu a tak dále. Takže si myslím, že i tato Bushova iniciativa má nezbytně rozměr nejen vědecký.

Jan Šmíd: Není bez zajímavosti, že s projektem dobývání vesmíru přišel i Bushův otec, George Bush starší.

Host (Stanislav Mundil): George Bush senior, bylo to tuším v roce 1989, rovněž přišel s iniciativou vyslání Američanů na Mars, ale tehdy byla to iniciativa, řekl bych skromnější, nepočítala s žádným budováním stanic na Měsíci, jako tentokrát, a už tehdy byly odhady asi 400 až 500 miliard dolarů, takže zůstalo vlastně u iniciativy na papíře a vlastně Kongres se tím ani nezabýval.

Jan Šmíd: Žádný z projektů, včetně toho posledního, nelze izolovat od vnitřní politiky. Každý prezident věří, že mu podobné velkolepé plány pomohou i z politického hlediska a že bude viděn vlastními občany jako silný vůdce, který, třeba v případě Busche juniora, dostane Američany na Mars. V tom je právě ten paradox, kterého si všímá Milan Vodička, komentátor Mladé fronty Dnes.

Host (Milan Vodička): Z politického hlediska je na celé věci velmi zajímavé to, že je moment, který zůstal poněkud utajen nebo respektive stranou. Bush přichází s velkou smělou vizí, ale je to vize, za jejíž splnění neponese vůbec žádnou odpovědnost.

Hana Hikelová: Tolik tedy příspěvek Jana Šmída. Příjemný den teď do našeho přenosového vozu přeji spisovateli a novináři Pavlu Toufarovi.

Host (Pavel Toufar): Dobrý den.

Hana Hikelová: Americká média po zveřejnění Bushovy vesmírné iniciativy vyjádřila otevřené pochybnosti. Týkají se zejména financování projektu, jeho náplně, ale i motivace, která hlavu státu ke zveřejnění vedla. Co podle vás vedlo George Bushe ke zveřejnění takového projektu?

Host (Pavel Toufar): Američtí novináři s takovou tou typickou ironií prohlásili, náš prezident už je na Marsu. Tím chtěli naznačit, že Bush lehce nechápe ty současné vnitropolitické a společenské problémy v Americe, ale já si myslím, že ta iniciativa je trochu předvolební boj, ale také trochu obavy Ameriky ze stagnace kosmického výzkumu, což je velmi paradoxní, může se to zdát. Protože teď v této době jsou úspěchy na Marsu, Spirit, sonda Spirit je velmi úspěšná, ale nezapomeňme, že raketoplány jsou již dnes v podstatě zastaralé, jsou s nimi problémy, ty požadavky na zvýšení bezpečnosti oddálily obnovení startu, to všechno ohrozilo i výstavbu mezinárodní kosmické stanice, která už, aniž by byla ještě dostavěna, už je zastaralá svým způsobem, takže je něco potřeba nového vybudovat, něco nového udělat.

Hana Hikelová: A dá se podle vás předpokládat, že se dá vývoj astronautiky po nynější, i když relativní stagnaci, opět do pohybu a třeba ta Měsíční stanice se stane skutečností?

Host (Pavel Toufar): No, já si myslím, že naopak toto je impuls, aby se ten vývoj dal do pohybu. Ta, pokud by to byl jenom předvolební boj nebo předvolební otázka, to by bylo velmi naivní, protože prostý americký volič si uvědomí, že prezident Bush nefandil kosmonautice a že to je takový taktický na něj manévr a obyčejný člověk nemá rád, když si s ním někdo takhle hraje. Naopak to si myslím, že bylo od poradců prezidenta velmi odvážné a proto tady je něco podstatnějšího a to je to, že je potřeba vyvinout zcela novou techniku, techniku nové generace, na to je potřeba uvolnit peníze, k tomu je potřeba schválení Kongresu, no a Kongres schválí tyto věci, když to podpoří americký daňový poplatník. To je to podstatné. Takové ty úvahy, obavy z nástupu Číny, já si myslím, že to je předčasné. Čína je sice velmi progresivní zemí, ale let na Měsíc pro ni je poněkud vzdálený. A nezapomeňme, že George Bush mluví o letu na Měsíc, ten Mars je tam trochu v pozadí, stejně jako ty vzdálené cíle a tady já bych chtěl upozornit, že nejde jenom o vývoj nové techniky pro let na Měsíc. Ta nová technika je potřeba i k dalším jiným věcem, třeba i proto, že vesmír a možná už se budu opakovat, je velmi přátelský, velmi užitečný, ale také musí, může být nebezpečený a tomu se musíme naučit bránit a k tomu je potřeba nové techniky.

Hana Hikelová: Vy jste zmínil už Čínu, hodně se spekulovalo o tom, že právě Američany mohlo vést k tomuto návrhu právě takzvaný souboj s Čínou o Měsíc, o Mars a podobně. Nicméně v pozadí nechce zůstat ani Evropa. Evropský komisař hned po tom oznámení amerického plánu, evropský komisař pro výzkum sice Američanům poblahopřál k zájmu, který věnují právě výzkumu vesmíru, ale hned zdůraznil, že i sama Evropa v současnosti usiluje o posílení své pozice v kosmických výzkumech. Dá se očekávat, že i Evropa by se v budoucnu mohla stát vesmírnou mocností?

Host (Pavel Toufar): Tak Evropa by samostatně vesmírnou mocností, to si musíme uvědomit, nebuďme Popelky, my Evropané proti Američanům nebo Rusům. Evropa je kosmickou velmocí třeba v ekonomickém nebo obchodním využívání kosmické techniky, raketa Ariens je využívána především pro komerční účely, to nemá obdobu v jiné kosmonautice nebo v jiném kosmickém výzkumu nebo kosmickém využívání. Evropa nemá ty ambice, aby vysílala sama své vlastní kosmonauty, to je dáno jednak polohou Evropy, současnou technikou, ale Evropa se může podílet na pilotovaných letech. Číňané mají velké ambice, tam je ovšem podstatné, jak uspíší vývoj své techniky. Ta technika, kterou mají, je skutečně v počátcích, tam je potřeba zahájit ty první kroky, pilotované lety kolem Země, výstavbu nějaké malé orbitální stanice a teprve daleko, daleko potom bude na přetřesu Měsíc. Evropa hovořila o tom, že by se chtěla podílet na přistání na Měsíci, a potom jsou v pozadí Rusové. Nemluvme o tom, že oni jsou v hospodářských potížích. To jsou, ale především mají velké ambice a já osobně si nedokážu stále představit mezinárodní let na Mars a teď to trochu zlehčím, kdo první na ten Mars vystoupí. Kdo z těch prestižních účastníků? Jak se budou hádat o ten milimetr toho prvního kroku? Která vlajka tam zavlaje? Já si myslím, že ta politika i ta velká prestiž jednotlivých států stále ještě bude hrát roli a to dokonce i v tom roce 2015 a to je možná i ten jeden z hlavních momentů, na který sází tvůrci toho plánu prezidenta Geroge Bushe, kde v pozadí je hlavní a jednoznačný cíl, získat prostředky na výstavbu zcela nové kosmické techniky.

Hana Hikelová: Je podle vás tak důležitým aspektem to, že by na Mars vstoupil člověk? Nezastanou přece jenom tu úlohu teď už roboti a nezastanou tu samou práci, co by tam mohl zastat člověk?

Host (Pavel Toufar): Průzkumné sondy nebo roboty, jak můžeme říkat, dálkově ovládané sondy nebo sondy s vloženým programem, s určitou samostatností, ty skutečně zastanou i v nejbližších letech to, co na tom Marsu musíme udělat. Dokonce zastanou i přepravu vzorků, poměrně velký takový široký záběr průzkumu nějakými mobilními létajícími prostředky, to skutečně sondy zastanou, levněji a bezpečněji. Pokud se týká člověka na Marsu, tak já nechci mluvit o tom, že to je vpravdě takový ten kolumbovský cíl a že u toho člověk musí být. To je velmi emotivní. Ale člověk je nezastupitelný, protože zatím stroje nejsou tak dokonalé, aby v některých skutečně důležitých detailech člověka zastoupily. Na druhé straně ale musíme si říct, že pro člověka let na Mars je zatím velmi riskantní a já osobně, i když se mě, mé romantické duši lety do vesmíru, člověka lety do vesmíru velice líbí, tak jsem zatím pro ty průzkumné sondy, které to zvládnou levněji a se stejnou atraktivitou. Podívejme se na ty nádherné záběry, takže i my laici si užijeme, no a odborníci pochopitelně, ty budou mít k dispozici stále ještě mnoho, mnoho užitečných věcí z průzkumných sond.

Hana Hikelová: Vrátím se ještě k Američanům a k problému s financováním. Přece jenom nejsou zrovna nejlepší zkušenosti právě s financováním takových projektů. Připomenu, že v roce 84 prezident Ronald Reagan navrhl vybudování vesmírné stanice na oběžné dráze kolem Země do 10 let za pouhých 8 miliard dolarů. Ta skutečnost je ale úplně jiná. Jak tato skutečnost a tato zkušenost Američanů, jakou může hrát roli v tom rozhodování, zda se bude realizovat něco z toho velmi progresivního plánu George Bushe?

Host (Pavel Toufar): Pochopitelně všechno je o penězích a když je to všechno o penězích, tak často i o těch penězích je to v otázce nepoctivosti nebo velké, já to nechci říkat nepoctivosti, velké obchodní hry zúčastněných firem, konkurence, konkurzy, to se projevilo už v počátcích a přiznejme si jednu věc. Nejenom ve Spojených státech, abychom neříkali, že to dělá takzvaná kapitalistická ekonomika, to bylo v tehdejším Sovětském svazu. Tam byla obrovská rvačka o získání zakázek, o to, kdo bude rozhodovat o milionech rublů a o tom. Ve Spojených státech to bylo trošku průhlednější nebo tam to bylo průhlednější, tím pádem my víme, co bylo za boj kolem zakázky o projekt Apollo, kde ta firma, která vyhrála vlastně, byla odsunuta do pozadí, získala to velká firma North American. Já bych chtěl věřit, že to nepostihne ten současný kosmický program nebo ty kosmické plány, i když na druhé straně zákonitosti obchodu a obchodního podnikání by mě tomu spíše odporovaly. Pokud se týká peněz, no, za Reagana byly jiné finanční možnosti. Po jeho, jeho nástupce George Bush měl také jiné finanční možnosti, ceny se měnily, stanice není dobudována v tak krátké době, jak se původně předpokládalo, jednak k tomu přispěly některé problémy ze spolupráce s Ruskem, pak k tomu přispěly a bohužel, bohužel velmi vážně problémy s raketoplánem a tam si musíme uvědomit a k tomu se ještě vraťme u té stanice, že stanice v současné době není dostavěná, dokonce je ve vážném ohrožení. Ta je na pokraji energetického maxima, tam je potřeba okamžitě dovézt solární články, je tam na pokraji krize zásob vody, to všechno mohly zvládnout jenom raketoplány. Zásobovací lodi Progres, to je na hranici takového minima, co tam můžou dovézt a to je všechno otázka zase peněz, takže financování a já si myslím, že stanice bude dostavěna a bohužel a řeknu to na rovinu, ten projekt tak jen lehce odstoupí do ztracena a přijdou ty nové kosmické prostředky. Ty peníze, o kterých se teď hovoří, to nikdo neodhadne. Hovoří se o 0,8 miliardy až jedné, kolem jedné miliardy ročně, že by mělo být přidáno NASA na rozpočet, to je poměrně málo. Ty peníze nikdo neví, kolik to bude stát, že my totiž přes všechny obrázky a názorné kresby, které se v novinách objevily a přes dokonce takové opět nadšení až naivní představy některých novinářů, kteří už hovoří o kosmické budoucnosti lidstva, my vůbec nevíme, jak se poletí na Měsíc v současné podobě. Těch návrhů a těch projektů je celá řada. Až to bude schváleno, až bude vybrán konkrétní program, konkrétní projekt, pak teprve bude zřejmé, kolik to bude stát.

Hana Hikelová: Tolik tedy názory spisovatele a novináře Pavla Toufara. Já vám za ně děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Pavel Toufar): Na shledanou.

Čeští politici a vesmír

Hana Hikelová: No a vesmírný program přitahuje i mého kolegu Jana Pokorného. Jak ve svém fejetonu upozorní, měl by ale zaujmout i české politiky.

Jan Pokorný: "Velkému člověku sluší velká myšlenka. A tak logicky snaha prezidenta Bushe poslat člověka na Mars vyvolá v Evropské unii tendence být na Marsu dřív než Američané. Což nemohou naši politici před volbami do Evropského parlamentu jen tak pominout. Téma těchto voleb jim tedy nakonec seslalo samo nebe.

Jak se situace pravděpodobně vyvine? Proti proudu půjdou zřejmě jenom zelení, protože jim Mars nevyhovuje barevně. Naopak boj o rudou planetu rozvášní velkou část komunistů, brzy však odpadnou ti, kteří se dozvědí, že Mars není hvězda. Kampaň leží pak zcela na bedrech místopředsedy Ransdorfa, který pracujícím cituje zpaměti dlouhé pasáže z Keplerova díla Astronomia Nova.

Pro unionistické kandidáty do Evropského parlamentu bude diskuse o cestě na Mars těžkou zkouškou. Vedení Unie svobody po mimořádném jednání sděluje veřejnosti své stanovisko. Mars je docela daleko. Jan Ruml se sice pokouší novinářům našeptat, že na rudé planetě je černé konto ODS, těm je to ale už jedno.

Zajímavější situace nastává u lidovců. Cyril Svoboda se myšlenky cesty člověka na Mars chápe jako první, přesvědčen, že jde o bytostně zahraniční problematiku. Miroslav Kalousek však pružně navrhuje premiérovi zřízení ministerstva pro hledání života na Marsu, staví se do jeho čela a v jižních Čechách zřizuje vesmírné městečko.

Občanským demokratům zpočátku toto téma příliš nevoní. Je svatým právem Američanů přistát na Marsu jako první, Evropa ať radši něco dělá se svým HDP, vzkazuje místopředseda Zahradil. Iniciativy se chápe až Petr Nečas. Do boje, volá na volebních mítincích, přestrojen za boha války.

Sociální demokraté srší před voliči optimismem. Jen co bude státní kasa plná, koupíme si raketu a v kráteru Helas Planicia vztyčíme vlajku Evropské unie, slibuje Lubomír Zaorálek. Chceme poznat starosti obyčejných Marťanů, sděluje Vladimír Špidla.

Velkému člověku sluší velká myšlenka, ale nesmí na něm plandat. Vzkazuje z Vysočiny Miloš Zeman, o němž místní říkají, že v posledních týdnech jezdí na běžkách krmit do nedalekého remízku podivné zelené tvory s tykadélky."

Hana Hikelová: Tolik události, které nás zaujaly v tomto týdnu. Už v tom příštím bychom k nim měli vědět mnohem více. Vládní koalice bude vyjednávat o jménu budoucího evropského komisaře a poslanci se pojednou například podívat na to, jak jsou připraveni naši vojáci, kteří by měli odjet do Afghánistánu. K jakým tahům dojde na naší i mezinárodní nejen politické scéně, o tom zase za týden po sedmnácté hodině. Příjemný víkend vám přeje Hana Hikelová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: jšm , pkv , jap , hah , šče
Spustit audio