Výroba kvalitního hudebního nástroje začíná výběrem stromu. Někdejšímu polskému flétnistovi prochází rukama i světové unikáty

Jeden z úkolů dokončil výrobce a restaurátor historických hudebních nástrojů Grzegorz Tomaszewicz nedávno: „Je to tahle drobounká flétna zvaná fajf. Její originál našli v Baltském moři v Gdaňské zátoce ve vraku ztroskotané lodi. Ta se potopila v 18. století při bouřce a potápěči z ní vyzvedli spoustu věcí. Mezi nimi tuhle malinkou příčnou flétnu vyrobenou ze zimostrázu,“ vypráví ve své dílně u lesa na kraji Varšavy.

„Tady pracuju, poslouchám hudbu a občas si po práci i zahraju barokní sonáty. Na stojáncích mám instrumenty, které vyrábím na zakázku. Ještě zrají, potřebují svůj čas,“ popisuje první část své dílny, kde hudební nástroje získávají svůj konečný zvuk. 

Hudba minulosti

Ty stojany s těly a nožkami nástrojů mi připomínají jehelníky, jen o dost větší. Tomaszewicz má ve své nabídce kolem padesáti různých nástrojů, převážně příčných fléten. Jsou to kopie středověkých, renesančních, barokních a raně klasicistních nástrojů.

Čtěte také

Už jen na jednom místě v Polsku se v dnešní době vyrábějí dýmky. U zrodu tradice byl Přemyšli i český řemeslník

Popisuje je, pak chvíli přemýšlí a nakonec po jednom sahá. Je to první barokní klarinet, který se v mnohém od toho současného liší.

„Dnešní klarinety mají spoustu klapek, ale ten původní měl pouze dvě. Originál sestavil výrobce Johann Christopher Denner, který žil na přelomu 17. a 18. století. A tohle je moje kopie toho nástroje. Ještě nemá hubičku, takže na něj nemůžu zahrát.“

Což je voda na můj mlýn. Když si nemůžeme poslechnout Dennerův klarinet, tak aspoň jiný nástroj. Po chvíli přemlouvání Grzegorz Tomaszewicz souhlasí, i když není rozcvičený a možná ani ve správném rozpoložení. Přeci jen ještě nemá po práci.

Už to není ono

A že co kousek, to jiný zvuk, dokazuje, když do ruky bere další nástroj, kopii renesanční flétny z 16. století z Verony. Po pár tónech ale přestává a usmívá se: „Nejsem rozcvičený. Víte, když chcete hrát dobře, musíte hodně cvičit. Dneska říkávám, že už jen vydávám zvuky.“

Hrát na dávné flétny je navíc technicky náročné. Hudebník se musí pořádně rozehřát a soustředit.

Proces výroby nástrojů je dlouhý a komplikovaný. Začíná už v lese při výběru stromů a dřeva. Tomaszewicz už roky spolupracuje s člověkem, který ví přesně, jaké dřevo potřebuje. V jakých podmínkách strom musí růst a kdy strom porazit. Dřevo opracované do desek pak musí několik let přírodně zrát. Na to má Tomaszewicz celý sklad.

„A tady ve vedlejší místnosti nástroje vyrábím. Je tam hned několik strojů, na kterých všechny ty flétny, cinky, šalmaje a kornamusy dělám,“ ukazuje.

Nesplést se

Přecházíme vedle. Hned u dveří jsou pod stolem nařezané kvádry z různých druhů dřeva. Pod oknem stojí soustruh na dřevo. Pan Grzegorz mi ukazuje, jak se kvádr připevňuje a pak se zastaví u jeho podoby.

„Podívejte, jakou má nádhernou kresbu. To je nejlepší dřevo na nástroje, protože je hned vidět, že bude dobře rezonovat. Bude z něj renesanční příčná flétna.“

Dřevěný kvádr na mašině obrobí do válce. Pak následuje práce s výstružníky, kterými vyrábí sloupce uvnitř fléten. Každý z nich je jinak velký a je určený pro jiný nástroj. Tomaszewicz má takových výstružníků celkem asi dvě stě. Některé si přitom kvůli specifickým potřebám musel vyrobit sám.

Ale jak pozná, kdy který musí použít? „No právě. Když použiju špatný, tak nástroj hrát nebude. Nemůžu se zmýlit. A tak je mám popsané. Třeba tady, cink 415 herzů. Tady je třeba výstružník do barokní pikoly," ukazuje a vrací je zpět na magnet na stěně.

Čtěte také

Naučit se hrát na alpský roh trvá asi tři roky. Jak zní nástroj, který Švýcaři považují za svůj národní symbol?

Potom většinou polotovar musí nějaký čas – až několik týdnů – odpočívat a pracovat, než může podstoupit další úpravy. Na velmi hlučných strojích: „Vlastně skoro celou dobu pracuju s ochrannými sluchátky, v masce a v plášti," pouští Grzegorz stroj, abych měla představu, o čem mluví.

Špinavá práce

Když pracuje, zpravidla musí mít puštěnou odsávačku, která vede k filtru vzduchu v temném kumbálku za zdí. Bez ní by vzduch byl plný drobných pilin a prachu. Její provoz ale taky není nejtišší.

Později získává nástroj svou vnější podobu, vznikají tónové otvory. Potřeba je taky impregnace různými speciálními oleji, které taky můžou ovlivnit zvuk. Po celou dobu musí bývalý hudebník postupovat podle podrobných a pečlivých výkresů. Visí všude po dílně a nesou jeho rukopis. Kreslí je totiž sám.

I když je to práce zdlouhavá, komplikovaná a zabírá skoro veškerý jeho čas, snaží se Grzegorz najít volné chvíle i pro pouze vlastní projekty. Jeden takový mi ukazuje na stojanu s rozdělanými flétnami.

„Tohle je fagot z osmnáctého století. Dostal jsem ho od přítele jako dárek. Budu ho restaurovat a doufám, že začnu už brzy. Snad už si na něj najdu čas,“ dodává výrobce historických hudebních nástrojů, který pracuje nejen pro hudebníky z celého Polska, ale i z celého světa.