Vyprazdňují se limity zadlužování, upozorňuje Jiří Rusnok. Přilévání poptávky z veřejných peněz vyvolá inflační tlaky

Dvacítka známých ekonomů minulý týden apelovala na poslance, aby se zabývali věcnými důvody, kvůli kterým prezident Petr Pavel vetoval novelu rozpočtových zákonů. Vy jste jedním z těch, kdo je podepsaný pod tím otevřeným dopisem. Co si od něj slibujete?

Podívejte, já jsem se k tomu připojil poté, co se na mě obrátili kolegové z Centra veřejných financí při Univerzitě Karlově, že takový dopis připravují. Vlastně jsem si uvědomil, že kdybych se pod to nepodepsal, tak si to budu vyčítat do budoucna, protože to je opravdu klíčová věc – to, jak si tady nastavíme podmínky fungování veřejných financí s ohledem na jejich dlouhodobou udržitelnost.

Čtěte také

Nechceme podvázat hospodářský růst, tvrdí SPD. Investujeme hodně, ale neefektivně, poukazuje Rusnok

A já bych vlastně řekl, že pro mě je to i otázka mezigenerační a morální, protože přece není možné, aby stávající aktivní generace tady takříkajíc vybraly všechno do posledního zbytku a nadcházejícím generacím nechaly jenom dluhy. To je prostě špatně a nelze to odůvodnit žádnými krásnými řečmi typu, že musíme investovat do toho či onoho.

Ano, investovat musíme, ale je to jako v rodině, že jo – nemůžete investovat tak, že rodinu přivedete do insolvence. Takže já myslím, že ten postoj je principiálně jasný. A co si od toho slibujeme, to je druhá věc. Asi naděje na to, že se to změní, je malá vzhledem k politické konfiguraci, ale ten názor vyjádřit, to pro mě je důležité.

Vy jste před chvílí v tom příměru s domácností použil slova, že nemůže rodinu ta investice přivést do insolvence. Máte pocit, že ten projednávaný návrh přivede Česko do insolvence?

Samozřejmě je trošku něco jiného rodina, firma a stát. To já si samozřejmě uvědomuji, ale pro zjednodušení a pro vysvětlení jsem ten příměr použil.

Asi určitě máme daleko k tomu, abychom se stali novým Řeckem, ale nastavení systému, kdy se v podstatě vyprázdnily limity pro sestavování rozpočtu z hlediska míry zadlužování, kdy ve výjimkách jsou věci, které mají hodnoty 100 miliard nebo stovek miliard, nebo jsou tam takové věci, jako že při opakovaném návrhu, který se vrátí ze sněmovny, žádné limity neplatí – tak to vytváří prostředí, které by k tomu teoreticky mohlo vést, a to je prostě špatně.

Čtěte také

I výdaje na obranu bude třeba držet přiměřené. Česká dluhová brzda je velmi přísná, upozorňuje Hampl z Národní rozpočtové rady

Vy jste řekl, když jste vysvětloval, proč jste ten dopis podepsal, že to je klíčová věc. Na postoj obyvatel k té novele se ptala v bleskovém průzkumu pro ČRo v minulých dnech agentura MEDIAN. Z tisícovky respondentů s novelou souhlasilo 28 % lidí, proti bylo 38 %. Víc než třetina, tedy 34 % lidí, odpovědělo, že na to vlastně nemá názor, že neví. O čem to svědčí?

Já myslím, že to není vůbec špatný výsledek. Já tomu rozumím, že pro spoustu lidí je to trochu nesrozumitelné a vzdálené, protože míra ekonomické nebo dokonce makroekonomické gramotnosti je prostě omezená. V tom se asi nelišíme ani od jiných zemí.

Takže to, že více než třetina nebo skoro 40 % lidí říká, že to je špatně, to mi spíš naopak přináší určitý optimismus. Já chápu, že to je téma, které je složité vysvětlit občanům a je navíc zneužíváno komunikací vlády typu, že když toto nebude, tak nebudeme investovat do nemocnic a já nevím, na co všechno nebude, což vůbec spolu nesouvisí.

Klidně si tam mohli dát rámec, který by znamenal příští rok schodek stejný jako letos
Jiří Rusnok

To je tak, že některé věci, které rozhoduje parlament, jsou dost technicky složitější – a také asi je to o tom, že ne vždy ti politici poctivě komunikují s obyvatelstvem, aby jim vysvětlovali: tyto peníze, které my tady rozdělujeme, to jsou vaše peníze, to jsou peníze vás, daňových poplatníků, a my, daňoví poplatníci, je budeme splácet – ať už ti současní, nebo budoucí. Aby to nebylo něco odtažitého, něco éterického, co se odehrává někde v Praze na Malé Straně, ale co se nás týká všech.

Čtěte také

Změna fiskálního plánu? Alena Schillerová si chce rozvolnit ruce k většímu utrácení, kritizuje Skopeček

Jaký by byl maximální deficit rozpočtu pro příští rok, kdyby parlament nezměnil současné rozpočtové zákony?

Odvolávání se na to, že podle současných zákonů by to muselo být 150 miliard, je podle mě falešné. Tak zaprvé, už v letošním roce těch 310 miliard neodpovídá zákonu, který máme.

Pardon, že do toho skáču, ale to přesně bylo předmětem kritiky, že vláda porušuje zákony.

Ano. Takže vláda, když připravovala novelu rozpočtových pravidel, protože ji už převzala od minulé vlády, že je to nějaká harmonizační norma, mohla tam klidně nastavit nějaký odpovídající rámec, který by považovala za přijatelný.

To znamená, třeba – já nevím, ona se všude chlubí, že bude snižovat schodky a nakonec ekonomika slušně roste, tak by asi schodky růst neměly – klidně si tam mohli dát rámec, který by znamenal, já nevím, příští rok schodek stejný jako letos nebo něco takového, plus minus 300 miliard.

Čtěte také

Prezident myslí na udržitelnost veřejných financí, říká STAN. Záměrně vládě komplikuje život, oponuje ANO

A ostatní věci mohli udělat tak, aby nevyvolávaly tuto kritiku a nakonec veto prezidenta, že jo, protože on nevetoval to, že tam je ten rámec vyšší, než byl dosavadní, ale on vetoval prvky, o kterých jsem mluvil, které teoreticky úplně ten rámec nafukují skoro donekonečna. Takže ta výmluva na 150 miliard je falešná, podle mě nedává smysl.

Nemůže přece jenom větší schodek rozpočtu nastartovat, nebo pomoci nastartovat českou ekonomiku?

Myslím si, že v podmínkách, kdy máme vyčerpaný trh práce, podle ČNB jsme na tzv. potenciálu; čili zase zjednodušeně, jedeme konstrukční rychlostí vozidla – což je naše ekonomika – a každé přilévání poptávky do ekonomiky bude znamenat do značné míry jen zvyšování inflace, protože ekonomika nemá lidi, kteří by to naplnili. Nemá ani jiné kapacity, kterými by to bezinflačně mohla naplnit, takže v tuto chvíli to makroekonomicky žádný smysl nedává.

A také, jak vidno z včerejší nové prognózy ČNB, ona ani nepředpokládá žádné velké zrychlení růstu. Ona říká, že růst bude možná příští rok 2,7 % HDP a potom, pokud se nepletu, v dalším roce 2028 už zase klesne někam ke 2,5 %. Teď si to nepamatuji, ale rozhodně tam není nějaká akcelerace růstu. Takže tady prostě nejsou podmínky, není tady potenciál na to, aby ekonomika rostla rychleji, když se bude do ní lít víc poptávky z veřejného sektoru nebo z veřejných financí – spíše to vyvolá větší proinflační tlaky.

Souhlasí bývalý guvernér České národní banky Jiří Rusnok s kroky svého nástupce Aleše Michla? A jak se mění přístup šéfů vlád k centrálním bankéřům? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.