‚Výkony jsme předběhli progres klubu.‘ Český obránce Petrášek oslavuje s Čenstochovou polský titul

Tomáši, byly oslavy premiérového mistrovského titulu v Čenstochové bohaté?

Ano, byly bohaté, mám skvělou náladu. Písnička, kterou jsem slyšel ve sluchátkách, mě tady roztancovala na balkoně. Vypadá to, že volání Lopéze, který nás svolává do svého domu, přijmu a za chvíli zase pojedu slavit.

Sociálními sítěmi se šíří videa stovek a tisíců fanoušků, kteří vítali autobus, v němž jste se s týmem vraceli z Kielce, dále rachejtle, oslavné chorály a podobně. Jak na vás atmosféra ve městě v posledních hodinách zapůsobila?

Už jsem to tady párkrát zažil, ale samozřejmě oslavy mistrovského titulu jsou tady nejvíc, co jsme dokázali. I přes to, že byla neděle a naše město je takové svaté město tím, že tady je Jasná Hora, tak nás naši fanoušci přivítali v hojném počtu a moc jsme si to užili.

Už minulé úterý jste mohli získat první trofej v sezoně. Ve finále domácího poháru jste ale na penalty nestačili na Legii Varšava. Mrzí to stále, nebo historicky první ligový titul tenhle zápas vymaže z vaší paměti?

Určitě přebije. Vzhledem k tomu, že jsme v posledních třech sezonách dominovali v polském poháru a vyhráli 15 zápasů v řadě, což je úžasná série, vyhráli dvakrát polský pohár, tak teď jsme bohužel museli přijmout bolestnou porážku od našeho rivala. Hned za týden jsme jim to vrátili a sebrali ten nejcennější titul, co v Polsku je, a to je úžasná věc.

Další zápas čeká Čenstochovou v neděli, doma proti Lechu Poznaň, se kterým jste se loni do předposledního kola prali o titul. Budete to mít nějak v hlavách? Užijete si mistrovské oslavy o to víc?

Je to takové symbolické, že bývalý mistr Polska přijede k nám a pomyslnou korunu nám budou předávat. Je v tom velká symbolika. Samozřejmě Lech Poznaň je velkoklub, v letošní sezoně to dotáhl daleko v Konferenční lize a my se na to budeme muset samozřejmě připravit. Dnes jsme dostali od trenéra volno a zítra také, ale už od čtvrtka se musíme soustředit na naší práci a na další zápas.

Jak se vlastně hraje na domácím stadionu, který má kapacitu 5500 diváků, a pak třeba ve Vratislavi nebo Poznani, kam se vejde ke 45 tisícům?

Rozdíl je obrovský. My jsme si z našeho maličkého stadionu udělali neuvěřitelnou tvrz, protože jsme tady v letošní sezoně neprohráli. Hraje se nám tu dobře, ale potřebovali bychom opravdový fotbalový stadion, protože tohle není fotbalový stadion.

Sám jsem se nechal unést a musel jsem to panu prezidentovi Čenstochové vysvětlit na sociálních sítích v komentáři, že tenhle klub si zaslouží opravdový stánek a věřím, že někdy v budoucnu se tak stane. Bohužel, trochu jsme předběhli progres celého klubu sportovními výkony a ta infrastruktura za námi nestíhá progres dohánět.

V Rakowu právě dokončujete sedmou sezonu. Co vám na jihu Polska tak učarovalo?

Je to moje práce, je to fotbal. Klub mi dal obrovskou šanci, já ji využil a před sedmi lety jsem určitě nedoufal, že dnes budu mistr Polska. Přijel jsem sem, abychom postoupili ze třetí ligy do nejvyšší soutěže, to se splnilo, stal se ze mě reprezentant a brzy budu mít na krku medaili za mistrovský titul.

Je to neuvěřitelná cesta a doufám, že to bude i inspirace pro mladé hráče, že se nemají nikdy vzdávat svých snů a jít si za nimi tvrdě, jako jsem šel já.

Čtěte také

Na národní tým je v Polsku velký tlak, říká fotbalista Petrášek. Absence v české nominaci ho mrzela

Mluvili jsme o tom, že Rakow píše takovou fotbalovou pohádku, kdy se postupně prokousal ze třetí ligy až na špičku. Popište prosím ten příběh klubu z vašeho pohledu. Čím to, že jste přetlačili takové giganty polského fotbalu, jako jsou Legie Varšava, Lech Poznaň a další?

Určitě je to o každodenní práci a my jsme v tom byli velice konzistentní. Dokázali jsme se soustředit na nejbližší zápas, což nám přineslo všechny úspěchy. Tím jsme dokázali přetlačit ty giganty, naše největší rivaly. Máme samozřejmě svého majitele, který má dost prostředků na to, aby vybudoval velmi dobrý tým, ale peníze nehrajou, hrajou to lidi.

My máme úžasný tým skvělých hráčů, trenéra, architekta všech těch úspěchů, který přišel do klubu měsíc přede mnou. Strašně si vážím toho, že jsem tu cestu prošel s ním, protože je to určitě nejdůležitější člověk v mé fotbalové kariéře. Dnes si to ještě asi neuvědomuji, ale je to určitě velkolepé.

Před rokem jste mluvil o tom, že tohle je možná vaše poslední sezona v Rakowu. Je tomu skutečně tak? A pokud ano, jaké máte plány pro příští ročník?

Už jsme před nějakým časem měli rozhovor s majitelem klubu a bylo mi naznačeno, že to bude moje poslední sezona. Podíval jsem se na to tak, že to po tolika letech je to šok, ale vzal jsem to tak, že mě to ještě víc nakoplo a chtěl jsem týmu v posledních týdnech dát maximum.

Ukázal jsem to nejen na hřišti, ale i mimo hřiště, kdy jsem se ukázal jako lídr a opravdový kapitán. Za to mi všichni moc hezky poděkovali, bylo to velice emotivní a strašně si toho vážím, co jsem tady dokázal a jakým hráčem a především člověkem jsem se tady stal. Jsem za to strašně moc vděčný.