Výchovné organizace a jejich působení
Vaše téma dnes mluví o výchovných organizacích. Před hodinou jsme probrali jejich smysl v současné hektické době a konstatovali, že rozhodně smysl mají, hlavně co se týče prevence, třeba braní drog a podobně. Ovšem dnes se také výrazně změnil způsob prožívání dobrodružství.
Kdysi dětem stačil výlet do přírody, kde si zahráli hru a byly plné zážitků na týden. Dnes už chtějí lézt po skalách, jezdit na snowboardu, na raftech a hrát počítačové hry. Přizpůsobit se tomu musí i takové organizace jako Junák, který stojí na sto let starých základech, ty ale musí zůstat nezměněné.
Šantora: To, co se zásadně změnilo je, že vzniknul jakýsi mezičlánek a tím jsou média, které výrazně ovlivňují život dětí a také technologie. Mám na mysli mobilní telefony, internet, e-maily. Interakce mezi dětmi se tím velmi změnila. Říká Roman Šantora ze skautské organizace Junák. Ten teď bude muset vyjít vstříc novým potřebám dětí, protože právě skrze ně je skauting nenásilnou formou vychovává. Příkladem mohou být počítačové hry, které na jednu stranu mohou být užitečné - strategické hry rozvíjí myšlení. Na straně druhé máme střílení a akce plné krve a násilí.
Šantora: Je potřeba hledat míru, kde více říci o jaké prostředky se jedná, jak je vhodně používat a to v dnešní době není jednoduché.
Je logické, že třetí tisíciletí přináší pro děti úplně novou nabídku trávení volného času než třeba před padesáti lety, i když jak říká Martin Bělohlávek z Pionýra, stále si chtějí hrát a prožívat radosti.
Bělohlávek: S tímto zaměřením je možné vystačit u dětí mladšího školního věku, pro starší musí jít o speciálnější, odbornější a více adrenalinovou nabídku.
Na druhou stranu to není vlastní všem dětem všude a za každou cenu. Je to také lokální záležitost, v Praze je jiná situace než v jiných místech.
Bělohlávek: V tomto směru jsou na tom pražské děti hůře, mají méně času na krásné dětské prožitky. Vedoucí tak odolávají tomu zdánlivému tlaku společnosti, aby děti lezli po skalách a jezdili na raftech, protože drtivá většina dětí takto vyhraněné zájmy nemá. Nejdůležitější, podle Martina Bělohlávka, je nabídnout dětem aktivní využití volného času, aby pasivně neseděli doma.
Bělohlávek: Nebo nesklouzli ke společensky závadným činnostem, protože děti mají přirozenou potřebu se sdružovat a když je jim společenství nabídnuto na rozumné bázi, tak možnosti využijí. Pokud je tomu opačně, sdružují se stejně, ale často v závadových skupinách.
