Výborná v Himálajích. Sledujte benefiční dobrodružnou expedici na Radiožurnálu

Jak čelit strachu z výzvy? Zvednout hlavu, vypnout prsa a představit si, co nejhoršího by se mohlo stát, radí kouč

Dlouhý konvoj motorek se v úterý vydal na 170kilometrovou cestu po severu Indie. Jeho součástí jsou nejen naši reportéři Lucie Výborná a Tomáš Černý, ale také třeba známý sportovní kouč Marián Jelínek. Společně se zapojili do výzvy organizace Brontosauři v Himálajích, aby benefiční jízdou podpořili finanční sbírku na provoz školy v indickém Mulbekhu. Poslechněte si reportáž, kterou natočili, když si včera před startem jízdy přebírali motorky.

Zvuk motorek je tady v Lehu naprosto všudypřítomný. Ale když začnou burácet Royal Enfieldy, které se týkají i nás, tak přece jenom malinko tuhnou úsměvy.

Zítra vyjedeme k ledovcovým jezerům Pangong. Je to 160 kilometrů,“ nastiňuje první část expedice šéf výpravy Jiří Sázel. „Čeká nás krásná široká asfaltka, úzká asfaltka se štěrkem, pak cesta, kde je jenom šotolina, šutry – vyloženě tankodrom, písečné duny a tibetská pláň. Spousta brodů.“

Zdání klame

Mohlo by se zdát, že výlet na motorkách je v podstatě úplná brnkačka. Realita ovšem není tak jednoduchá. Před sebou máme hodiny v sedle, bolavá ruce a záda z kamenitého terénu. Není ani nepravděpodobné, že někdo motorku položí, ať už v brodu, nebo třeba při brždění na štěrku, přibližuje to, co nás čeká, Jiří Sázel.

Adrenalin před první částí expedice zaznamenává na rozhlasový mikrofon spolu s Lucií Výbornou reportér Tomáš Černý

„Jednou někomu vlezl pod kola pes, dalšímu vjela jiná motorka do protisměru,“ doplňuje, proč je nadcházející výlet skutečnou výzvou, na kterou stojí za to si vsadit.

Pro jistotu vyrážíme na zkušební projížďku – zatím jen tady v ulicích Lehu. Ulička, ve které se ocitáme, je úzká pro dvě auta. Vedle sebe se sem prostě nevejdou. A kousek dál se ulička ještě zužuje. Jezdí tady motorky, kola, kolem pobíhají psi... Nic pro nesmělé jezdce.

Vnitřní dialog, postoj a dech

Po brífinku je jasné, že se někteří účastníci výpravy bojí. Někdo jen drobně, na někom to není vůbec vidět a holky se bojí hodně. Lucie taky. Jak se dá efektivně bojovat s vlastním strachem?

„Já používám základní čtyři techniky. První je takzvaný vnitřní řízený dialog, kdy si povídáme se svým dvojčetem, se svým - já ho mám dokonce pojmenovaného - Johnnym,“ radí mentální kouč Marian Jelínek. Chci jet na motorce a on mi kazí: ‚Nejezdi, zraníš se, spadneš, bude to bolet...‘ S ním si člověk musí popovídat jako s malým dítětem, trošičku ho usměrnit.

Pak se k tomu přidává postura – to znamená, že by člověk měl trošku zamachrovat a cítit se, jako že něco vyhrál: zvedlá hlava, prsa vypnout, ramena. Chvíli v tom být a říkat si: Jo, jsem dobrý!“ popisuje.

Dvacítka motocyklů připravená vyrazit do hor Malého Tibetu

Co nejhoršího se může stát?

Kombinuji to s dechem, kdy je nutné takzvané brániční dýchání. Protože tím, že stlačuji bránici dolů, tak uvolňuji napětí v žaludku, respektive parasympatiku sympatiku, a tím se stres zase o nějakých pár procentíček sníží, ujišťuje Marian Jelínek.

Čtěte také

Pak následuje vizualizace, imaginace, kdy si představujete, co nejhoršího by se mohlo stát, ovšem s tím, že zakončíte důležitým závěrem: „Ale my to stejně zvládneme, my to přežijeme.“ A představíte si ten pozitivní konec, radí na základě své práce s klienty zkušený mentální kouč.

Samozřejmě to působí na každého jinak a každý si musí postavit svůj rituál,“ uzavírá Marian Jelínek.

Vsaďte si

Sžívání se s motorkami jde ztuha. Před dobrodruhy z Brontosaurů v himálajích je 170 kilometrů, ale zatím mají někteří udržet motor v chodu i jen několik metrů. Nefunguje otáčkoměr, tachoměr... ale je to sranda, směje se Jiří Sázel.

Tato výzva nebude banální a možná bude docela zábavné si na účastníky vsadit na webu Brontosauři v Himálajích.

Spustit audio

Související