Vozil husy i tancechtivé Pražany. Parník Vyšehrad slaví 80. narozeniny

8. červen 2018
Dušan Sahula před rozhovorem s Lucií Výbornou

Dnes parníky na pražské Vltavě považujeme za turistickou atrakci. Ještě před pár desetiletími přitom šlo o plnohodnotný dopravní prostředek. V rozhovoru s Lucií Výbornou to připomíná Dušan Sahula, mluvčí Pražské paroplavební společnosti, a to ve výjimečné chvíli: u příležitosti 80. narozenin parníku Vyšehrad.

Když parník v roce 1938 poprvé vyplul z doků, jmenoval se tehdy úplně jinak: Pražané mu říkali „Antonín Švehla“ – a jeho jméno se v budoucích desetiletích ještě mnohokrát změnilo. 

„Parník Vyšehrad byl pokřtěn jako Antonín Švehla, jeho sesterská loď dostala jméno Edvard Beneš. Traduje se, že se to překlopilo do politika: oba parníky byly postaveny v tehdejších Sudetech a tehdejší stavitelé a dělníci, z 90 % Němci, tato jména vnímali velmi špatně,“ připomíná Dušan Sahula.

Z „Antonína Švehly“ se tak stal „Karlštejn“, aby v 90. letech (po mnoha dalších přejmenováních) konečně získal své současné jméno: „Vyšehrad“.

Parník Vyšehrad je nejen nejstarší a největší parník na Vltavě, ale je také posledním ze dvou historických kolesových parníků u nás vůbec. Postaven byl jako loď určná pro osobní přepravu v meziválečném období, které paroplavbě přálo. Od roku 2013 je chráněný jako kulturní památka.

Husy i taneční salón

Jak Dušan Sahula připomíná, parník kdysi Pražanům sloužil jako součást běžné městské dopravy. Jistý závan noblesy si s sebou ale nesl vždy: nechyběl taneční ani pánský salón. 

„Parníkem se na jednu stranu vozily husy a kůzlátka do Prahy, na stranu druhou sloužil také jako taneční parník. V období protektorátu neměla veřejnost mnoho možností zábavy, parníky tak byly velmi populární,“ připomíná.