Volejbalista Jiří Novák už v Paříži zůstal
Ve francouzské nejvyšší volejbalové soutěži teď hraje 12 Čechů. Nejdéle Jiří Novák v klubu Paris Volley. Je oporou pařížského týmu už deset let. Vyhrál s ním mnohokrát francouzskou ligu. Jeho největším klubovým úspěchem je vítězství ve volejbalové Lize mistrů. Do české reprezentace se zatím vracet nebude, a to z jiných důvodů, než že by nechtěl reprezentovat Českou republiku.
Na tréninku volejbalistů v hale Charlety se dívám na Jiřího Nováka, kapitána, která má respekt, dres s číslem 10 a 198 centimetrů výšky. V hale se družně vítá i s místními údržbáři. Jeho tatínek, ve volejbalových kruzích přezdívaný Patník, ho kdysi v Českých Budějovicích přivedl mezi další volejbalové děti.
Dnes je Jiří Novák hvězda ozdobená tituly, ale taky jednou důležitou vlastností. Jak mi předem řekli kolegové ze sportovní redakce, Jiří Novák je normální…
„Když jsem přišel, tak jsme začali a všechno jsme vyhráli, i Ligu mistrů. Ze sportovního hlediska nebyl důvod měnit klub,“ uvedl Jiří Novák. Je to rarita - deset let v jednom zahraničním angažmá. V klubu, kde se vyměnily desítky hráčů a za tu dobu i pět trenérů.
Hledám očima z tribuny toho nynějšího. „Je to ten malý, Frankobrazilec,“ ukazuje mi Jiří Novák. Jdu tedy za tím malým Frankobrazilcem, který se jmenuje Mauricio Pais. „Mluv o mě dobře,“ volá ještě z tribuny Jiří Novák na trenéra, který opáčí, aby byl v klidu.
Trenér oceňuje Jiřího Nováka, který přináší na hřiště hodně zkušeností, vůli po vítězství a co je obdivuhodné, je jeho věrnost klubu, věrnost Francii. „Přesto že měl určitě hodně nabídek, zůstává věrný tomuto klubu. A pro lidi tady hodně znamená,“ říká Mauricio Pais.
V hale Charlety začíná ligový duel pařížským volejbalistů proti mužstvu z Nice. Tým Jiřího Nováka stále nemá jisté play off, a tak by potřeboval vyhrát. „Jsou tu dva Češi, Polák, Němec, Bulhar, Slovinec, Holanďan, Brazilec a jeden Srb. Z Francie je tu jeden nahrávač a jeden smečař,“ naznačil národnostní mišmaš Jiří Novák.
Utkání proti Nice se nevyvíjí pro Jiřího Nováka a spol. dobře. Už prohrávají 2:0 na sety. Trenér posílá na hříště dalšího Čecha - Štěpána Smrčku. Fanoušci se snaží domácí povzbuzovat, seč to jde. Ale popravdě, čekal bych jich na tribuně klubu z takovou pověstí daleko víc.
„Fanoušků je málo. To je problém velkého města. Je tu fotbal, ragby, basket, házená, spousta kin a další zábavy. Kdo by šel v sobotu večer na volejbal?“ vysvětluje Jiří Novák.
Zápas skoční. Pařížští volejbalisté prohráli už potřetí za sebou, tentokrát 3:0. Jiří Novák nedává zklamání moc znát. Ví, že zítra ho čeká další trénink. Možná se půjde projít jarní Paříží, na chvíli si sedne do kavárny, v Louvru je teď docela hezká výstava nebo si dá někde dobrý oběd. Paříž není přeci špatné místo pro život.
„Všichni si říkají, že dělají prd a jsou za to placení. Ale ráno vstanu, dopoledne mám trénink, musíme někam na oběd, odpočinout si, odpoledne na trénink. Večer přijdu v půl osmé domů, udělám si večeři… A co jsem z toho dne měl? Nic,“ přiblížil svůj denní režim volejbalista.
A abych měl jasno, kdo vlastně je ten, o kterém mluví ve Francii všichni kolem volejbalu s úctou, dávám na závěr čtyři základní otázky. Co vás tedy drží tak dlouho? „Eiffelova věž.“ Jste v klubu kamarádi? „Ano.“ Až jedou v pařížském klubu skončíte, co bude dál s Jirkou Novákem? „To kdyby věděl Jirka Novák.“ Je šťasten? „Ano.“
