Volební perličky: Komunální volby se zajímavými příběhy
Před čtyřmi lety pět kandidátek, letos jediná. Ze Žalhostic zmizely strany, stejně jako ze stovek dalších obcí
Výhled z vrchu Radobýl na České středohoří je impozantní. Když ale sklopíte zrak a přes vinice zaostříte na lesklou hladinu Labe, uvidíte na jeho pravém břehu vesnici Žalhostice. Dobře ji znají vinaři nebo cyklisté. Zároveň je i příkladem obce, kde z komunálních voleb postupně zmizely stranické kandidátky. Ještě před čtyřmi lety tu stranickou značku nesly tři z pěti kandidátních listin, letos zbyla jediná kandidátka nezávislých.
Jde o dlouholetý trend. Politické strany se z komunálních voleb nejen v menších obcích ztrácejí a nahrazují je nezávislí.
„Já jsem práci na obci nikdy nevnímal jako politiku. Znal jsem bývalou starostku odmalička, znal jsem lidi, kteří tam pracovali. Pro mě to nebyla politika, ale prostě lidi, kteří se starají o obec,“ vysvětluje Jan Hamerník, současný starosta, který vede obec první volební období a není ani nebyl členem žádné politické strany.
Letos kandiduje znovu stejně jako místostarostka Jana Kleinerová.
Volím, koho znám
„Určitě jsem se neřídila podle stran. Spíš jsem se řídila lidmi, které znám. Volila jsem podle lidí, podle tváří, a určitě ne podle politické strany,“ říká místostarostka Kleinerová. Stejně jako starosta je neuvolněná, takže chodí do práce a na úřadování v obci, kde žije šest set obyvatel, si musí najít čas ve svém volnu. Takový koníček mnoho lidí neláká.
Žalhostice jsou sevřené mezi řekou, dvěma železnicemi a frekventovanou silnicí z Litoměřic do Lovosic. Právě provoz otravuje obyvatelům život nejvíc, silnice II. třídy ale nepatří obci, takže s provozem zastupitelé mnoho neudělají. Stačí chvíli stát u silnice. Kdo si nedá pozor, toho po dešti projíždějící kamiony pořádně pokropí. Na obecní úřad se ale jinou cestou než podél hlavní silnice jít nedá.
„Zajímá mě, kdo tam je. Ale nijak do toho nezasahuju,“ říká v garáži u hlavní silnice sedmadvacetiletá Nikola. V Žalhosticích žije odmalička a ke komunálním volbám jít chce. O tom, jestli je na kandidátce politická strana nebo nezávislí, nepřemýšlí. „Když do toho nevidím, tak nemůžu říct, jestli chybí, nebo ne.“
Po hlučné silnici přejíždí auto za autem, po úzkém chodníku nalepení na zeď rychle procházejí chodci. Na parkovišti před potravinami schovaný v autě čeká Bořivoj. Na sedadle spolujezdce sedí Bořivoj mladší. „Táta je taky Bořivoj,“ říká chlapík za volantem a vzpomíná, kdy tu kandidovala politická strana. „Jo, komunisti. Ti už ale vymřeli. Tohle byla komunistická vesnice.“ Kdo a v jakém dresu kandiduje dneska, Bořivoje netrápí. „Já tomu nepřikládám nějaký význam.“
Politické strany stejně jako ve stovkách dalších obcí zmizely, i když právě v Žalhosticích pravidlo porušuje výjimka. Stačí přejít koleje směrem k vrchu Radobýl a pod vinicemi se objevuje na první pohled neobvyklý dům, ze slámy a vápna. Postavil ho Václav Rotter, který se ve vsi usadil před dvanácti lety a na jediné nezávislé kandidátce má u svého jména napsáno, že je členem strany Zelených.
„Jsem pořád náplava, ale už mě tady berou. A že jsem za Zelené, to tady velkou roli nehraje. Možná lidi, co mě moc neznají, si můžou přečíst, že jsem Zelený, tak třeba proto mi můžou dát hlas. Ale jinak ti lidé, co mě znají, vědí, jaký jsem, takže tam je zelený vliv minimální.“
Členem strany je Václav Rotter z přesvědčení. „Jsem ve straně, protože se tak cítím.“ Rotter tak ukazuje, že mizení stranických kandidátek nemusí znamenat, že z malých obcí zmizeli členové politických stran. Stranická značka ale při rozhodování o tom, kdo opraví chodník, ustupuje do pozadí.
Nezávislých přibývá
Žalhostice nejsou výjimkou. Ještě v roce 2002 navrhly 60 procent všech kandidátů, letos už jen 29 procent. Naopak přibývá obcí, kde kandidují pouze nezávislí. Před čtyřiadvaceti lety jich bylo 43 procent, letos už 71 procent. A netýká se to jen malých vesnic. Podíl stranických kandidátů výrazně klesá i ve větších obcích a městech.
V Žalhosticích to ostatně potvrzují i další lidé. Od obecního úřadu vede z hlavní silnice odbočka k řece a kolem mlýna, na kterém je vlnovkou vyznačená hladina Labe ze srpna 2002. Kdyby voda byla tak vysoko, tak ani není vidět populární bufet U koníka, který stojí na cyklostezce kolem řeky. Je to dnes jediné občerstvení v obci, a tak hned pár minut po otvíračce přijíždí na elektrické motorce místní chlapík a objednává si pivo. Vzpomíná na politické časy těsně po roce 1989.
„Pamatuju po revoluci, jak se tady zakládala Strana piva. Těch stran byla hromada, ale dneska si ty názvy nepamatuju. Byly tady různé hloučky, jedna parta byla v téhle straně, druhá v téhle. Časem se to rozpadlo,“ vzpomíná domorodec a upíjí ze skleněného půllitru. Sám stranickým značkám v místní politice význam nepřikládá. „Tady se prakticky všichni znají,“ vysvětluje. „Mně nikdo věšet bulíky na nos nemusí.“
V Žalhosticích se před čtyřmi lety o sedm křesel ucházelo 32 lidí na pěti kandidátkách, letos jen devět na jediné. Sedm z nich tak usedne v zastupitelstvu a voliči rozhodnou hlavně o tom, kteří dva zůstanou náhradníky. Podobná situace je i jinde. Jedinou kandidátku má letos téměř každá třetí obec a v polovině z nich je kandidátů dokonce stejně nebo méně než míst v zastupitelstvu. Celkově kandidátů ubývá: v roce 2014 jich bylo 211 tisíc, letos 173 tisíc.
Starosta Jan Hamerník a místostarostka Jana Kleinerová nedokážou přesně říct, proč letos nikdo další kandidátku nepostavil. „Nemám tušení, proč není další kandidátka. Zřejmě je to i otázka času, který ta funkce vyžaduje,“ přemýšlí Kleinerová. Sama prý dlouho zvažovala, jestli bude znovu kandidovat. „Časově i náročností to jde horko těžko skloubit s mojí prací. Ale mám zájem o to, aby obec fungovala, aby se tady udělalo příjemné klima pro lidi. Takže to mě asi přesvědčilo.“
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
