Volební perličky: Komunální volby se zajímavými příběhy
„Dvě kandidátky značí problém.“ V Bačetíně mají už od roku 1990 jedinou kandidátní listinu
Už 36 let, od prvních svobodných komunálních voleb v roce 1990, nemají lidé ve 27 obcích v Česku na výběr, koho volit. V řádných komunálních volbách tam nikdy nebyla víc než jedna kandidátka. Příkladem může být Bačetín v podhůří Orlických hor ve východních Čechách, kde žije 400 obyvatel.
Přestože voliči v této podhorské obci nemají na výběr, volební účast tam není vůbec slabá, pohybuje se kolem českého průměru, tedy mezi 40 a 50 procenty. Někteří lidé si tam navíc myslí, že dvě kandidátky už jsou známkou konfliktu a že to nedělá v obci dobrotu.
Čtěte také
Mezi domky pár metrů od hlavního tahu do Deštného v Orlických horách prochází Lucie. Do Bačetína se přivdala před deseti lety. Má na sobě tričko s nápisem Bačetínáček, což je místní příměstský tábor, který pomáhá pořádat.
I v takhle malé obci mají příměstský tábor, protože více než polovina obyvatel pracuje v automobilce Škoda v Kvasinách, čemuž se v podstatě podřizuje rytmus celého regionu.
Lucie volit půjde a jedna kandidátka jí vůbec nepřipadá zvláštní. „Další kandidátka by mohla přinést nový vítr, ale třeba já bych do toho rozhodně nešla. Takhle pracuju s lidmi a to mi stačí. My máme Gábinu rádi a dělá to dobře,“ říká.
Jediná kandidátní listina
Gábinou myslí Lucie nezávislou starostku Gabrielu Prýmusovou. Ta stojí v čele obce třetí volební období, je uvolněná, a tedy pobírá měsíční odměnu, a dlouhodobá absence volebního soupeře jí nepřipadá jako zásadní problém.
„Když z toho někdo udělá téma, tak to asi zajímavé je. Z mého pohledu to ale téma není, protože se mi zdá, že to tady funguje,“ říká hnědovlasá čtyřicátnice ve své kanceláři vyzdobené obecními symboly.
„I když zdánlivě nemám konkurenci, tak mám kritiky, kteří mi řeknou, tohle je špatně, je potřeba to udělat jinak. Největší kritik je můj manžel,“ rozesměje se starostka.
Letošní kandidátní listina vypadá navlas stejně jako ta před čtyřmi lety. Už druhé volební období kandidují stejní lidé, a dokonce ve stejném pořadí. V letech 2002 a 2006 se v Bačetíně nenašli zájemci ani na zaplnění jediné kandidátky: o devět míst v zastupitelstvu se ucházelo sedm, respektive osm lidí.
Současný tým je podle starostky mimořádně stabilní a je to výhoda například u projektů, které výrazně přesahují jedno čtyřleté období. „Příprava a dokončení vodovodu mi trvalo deset let. To je dva a půl volebního období,“ vysvětluje Prýmusová.
Čtěte také
Gabriela Prýmusová je zároveň předsedkyní Dobrovolného svazku obcí Region Orlické hory, který sdružuje dvacet tři vesnic. Ze zkušeností starostů z okolních obcí nepovažuje dvě kandidátky automaticky za známku zdravé politické soutěže. „U nás v horách když jsou dvě kandidátní listiny, tak to vždycky značí problém, že se v obci něco nepovedlo, anebo jsou v tom nějaké osobní ambice,“ myslí si.
Malá opozice v zastupitelstvu
Na společné kandidátce se objevuje i IT technik Josef Kárník. Zrovna vyměňuje paměťové karty v kamerách, které sledují dění na obecním úřadě. Když dostal před lety nabídku kandidovat, přijal ji.
„Nemám žádné ambice, ale chtěl jsem podpořit Gábinu, protože se mně hrozně líbilo, jak to dělá,“ vysvětluje. Současné zastupitelstvo podle něj funguje bez velkých sporů a lidé to tak berou. „Kdyby s námi měli opravdu problém, že děláme něco, co by se jim nelíbilo, tak by si tu protikandidátku udělali,“ usuzuje.
Někteří obyvatelé ale asi se zastupiteli problém mají a konkurenční kandidátku by chtěli. Penzistka Hana Hofmanová dokonce chtěla kandidovat, ale nějak to nedotáhla do konce. „Já jsem chtěla, že se tam napíšu do kandidátky taky. A paní starostka mi řekla, že už má své lidi a že jsou spolu sehraní,“ vypráví bývalá zdravotní sestra a matka šesti dětí.
Zrovna sbírá pod stromem ořechy a přemýšlí, proč jí to nevyšlo. „Šla jsem na úřad v Dobrušce (obec s rozšířenou působností, pozn. red.) a tam mi řekli, že mám postavit vlastní kandidátku. Tak jsem se ptala asi tří lidí a nikdo až tak nechtěl na tu kandidátku jít,“ dodává penzistka.
Hana se ptala i Jitky. Jitka je také penzistka a také by si ráda vybrala. „Je to špatně. Kandiduje tolik zastupitelů, kolik se volí, takže je to vlastně o ničem.“ Jenže ani Jitka kandidovat nechce. „Já už jsem na to stará,“ uzavírá debatu penzistka a jde chystat smaženici z čerstvých poddubáků.
‚Jeden o druhém víme vše‘
Z práce se na úřad právě vrátil neuvolněný místostarosta Dušan Matohlína. Dává si v kanceláři starostky kávu a odmítá představu, že jedna kandidátka automaticky znamená zastupitelstvo, ve kterém všichni bez diskuse souhlasí se starostkou.
„Není to u nás vysloveně one man show, že by byla jenom starostka a my jsme dělali de facto jenom křoví,“ říká. Podle Matohlíny je devět zastupitelů velmi různorodých. „Každý pochází z jiné části obce a přináší vlastní pohled. Dokážeme si v zastupitelstvu udělat de facto malou opozici.“
V prvním patře obecního úřadu sídlí knihovna. V zadní části v herně štěbetají dvě dívenky a dveřmi do půjčovny vchází starší žena s plnou taškou. Knihovnice Jana Fabiánová zjišťuje, o co by tak mohla mít penzistka zájem. Sama se do Bačetína přistěhovala před patnácti lety a kandidovat ji nikdy nenapadlo.
Čtěte také
„Já zůstanu u knih, děkuji,“ směje se a teprve teď se dozvídá, že Bačetín má nepřetržitě jen jednu kandidátku, až na drobnou výjimku při mimořádných volbách v roce 2013. Tehdy tu vznikla druhá kandidátka ČSSD, ale byla pouze dvoučlenná a se ziskem 0,63 procenta hlasů byla odsouzena k zániku.
„Když se na to budete dívat jako cizí, tak vám to přijde špatně. Připomene vám to něco jiného, něco, co tu dřív bylo,“ říká knihovnice. „Když se na to ale podíváte, jako že tady žijete, tak to vypadá zblízka úplně jinak. Protože ti lidé se potkávají, všechno tady vědí. Jeden o druhém.“
Jana Fabiánová ještě chvíli přemýšlí a hledá důvod, proč se v Bačetíně už přes třicet let nenašel dostatek lidí pro druhou kandidátku. „Ty lidi to opravdu nechtějí dělat, takže jsou rádi, že to někdo, kdo už to umí, vezme na sebe,“ dodává knihovnice a půjčuje penzistce román z červené knihovny.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
