Volby v Polsku: Bude vládnout Právo a spravedlnost? Nebo vyhraje opozice?
„Tusk že je Němec?“ Polská vláda straší své voliče, za hlavní nepřátele vykresluje Němce už osm let
Na budově nádraží v polské Poznani se objevilo heslo z roku 1981, „program strany programem národa“. Zatímco v 80. letech mířil tento slogan proti komunistům, dnes je to proti vládní straně Právo a spravedlnost. Polarizace polské společnosti nebyla nikdy větší než právě teď. Parlamentním volbám předcházejí nadávky politikům i umělcům, ale taky fyzické útoky.
„Nikdy tak nebylo,“ říká seniorka z Varšavy o současné náladě v Polsku před volbami.
Jméno uvést nechtěla. „Chodím do parku jako jiní důchodci a už teď se tam se mnou nikdo nebaví. Jak jim povím, že volím Platformu – oni volí PiS – tak když jim řeknu, že PiS krade, tak mi na to jedna paní odpověděla: no kradou, ale nám dají,“ kroutí hlavou.
Strašák Němec
Vůbec už pak nerozumí nadávkám, které proti předsedovi opoziční Občanské platformy Donaldu Tuskovi vládnoucí tábor používá. Například, že má zrzavé vlasy nebo že je Němec, jak neustále opakuje předseda Práva a spravedlnosti Jaroslaw Kaczyński.
Čtěte také
„Tusk že je Němec? On je Kašub, Kašubů je několik set tisíc a jsou to Poláci. Narodili se v Polsku. Jak může Kaczynski někoho takto urážet, že je Němec, že se spřáhl s Merkelovou?“ nechápe důchodkyně.
„Jasně, že s ní musel být v kontaktu, když byl premiér. PiS taky říká, že Němci můžou za všechno špatné v Polsku, okrádají nás, nezaplatili válečné reparace. Skutečně málokdo udělal pro zničení vztahů se sousedními zeměmi tolik, co Právo a spravedlnost. Teď nás rozhádali i s Ukrajinou,“ dodává.
Podobné rétoriky využívá vládní strana už roky. „Němci jsou hlavními nepřáteli Polska od roku 2015, kdy začalo vládnout Právo a spravedlnost. Jsou popisovaní jako národ, který chce ovládnout celou Evropskou unie. Je to takový strašák pro voličské jádro PiSu a naneštěstí to pořád funguje,“ popisuje Magdalena Lemanczykowa z Institutu studií politiky Polské akademie věd.
Prokletá Zelená hranice
Donald Tusk ale není jediný, na koho členové vládnoucí koalice před parlamentními volbami útočili. Poté, co 21. září přišel do kin film Zelená hranice Agnieszky Holland, přirovnal ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro režisérku k propagátorům německé Třetí říše.
Čtěte také
Prezident Andrzej Duda pak opakoval frázi použitou pohraniční stráží: „Jen prasata sedí v kině.“ Kvůli neustálým slovním útokům politiků a protestům před kiny, která film hrála, měla Agnieska Holland po celou dobu ochranku.
„Už jsem si myslel, že mě nic nezaskočí, ale každý den je hůř. Padají takové řeči, které jsou daleko za hranicemi. Nemůžeme o Tuskovi tvrdit, že je Němec, že není patriot. Náš prezident zase používá podlé urážky a pohrdavě se vyjadřuje o umělcích, jako je Agnieszka Holland. Prezident, premiér i politice by se měli chovat podle nějakého standardu, jak se ale vyjadřují naši představitelé, to je strašné,“ myslí si pan Tadeusz.
Představy živí útoky
Vyvolávání nenávisti už v Polsku před volbami vedlo k několika útokům na senátory, poslance nebo jejich kanceláře. Do kanceláře senátora z Občanské platformy Krzysztofa Kwiatkowského vnikl 6. října muž s nožem a nadával mu do Němců. Policie řeší i poničení kanceláře vládní strany.
Čtěte také
„Vláda se snaží živit negativní stereotypy: zlý Němec, nebezpečný uprchlík,“ popisuje chování polských politiků Andrzej Rychard, ředitel Institutu filozofie Polské akademie věd.
„Kdo ví, jestli ty volby nebudou tím momentem změny, protože nedělní parlamentní volby nejsou volby politické, ale civilizační. Společnost se musí rozhodnout, jestli se chce víc upevnit ve strukturách a ideách západu, nebo jestli bude směřovat na východ, i když s protiruskou rétorikou,“ míní filozof.
Polská společnost je dnes silně polarizovaná a politické názory rozdělují i celé rodiny. Kde byla pevná bariéra dříve ukáže poslední reportáž seriálu o polských parlamentních volbách z Těšína.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.

