Lidé v tom vidí hrozbu, myslí si obyvatelka německé Lužice. Těžba uhlí tam má skončit do roku 2038

V Německu je jen málo míst, která by tak názorně ukazovala současnou energetickou situaci, jako je Lužice. Uhlí se tu těží déle než 100 let, do roku 2038 ale musí všechno skončit. A co bude dál, zatím není úplně jasné.

Jedno místní přísloví říká „Bůh stvořil Lužici, ďábel pod ní ale schoval uhlí.“ Region na východě Německa byl na této surovině dlouhá léta závislý. Teď je jedním z hlavních sporů, který hýbe místní i celoněmeckou politikou. Pro někoho znamená práci a zisk, pro jiného ničitele krajiny i klimatu. Podle bývalého horníka Petera to tak bývalo vždycky.

Nervózní obyvatelstvo Lužice

„Naše uhlí je velmi kvalitní. Kdysi tady byly i továrny na zpracování uhelného koksu a výrobu briket. Po sjednocení Německa ale klesla poptávka a doly se postupně zavíraly. Desetitisíce lidí přišly o práci. Na druhou stranu někteří asi byli rádi – konec těžby totiž zachránil hodně vesnic a měst.“

Podle německého ministerstva životního prostředí se v Lužici mezi lety 1900 až 2020 vytěžilo přes 8 miliard tun hnědého uhlí. Teď ale musí ustoupit čistším zdrojům energie, aby Německo zvládlo naplnit své klimatické cíle.

Desetitisíce lidí přišly o práci. Na druhou stranu někteří asi byli rádi – konec těžby zachránil hodně vesnic a měst

Mnoho obyvatel lužického regionu je ze změn nervózní, říká důchodkyně Jutta. „Myslím, že to je šance, ale hodně lidí to vnímá jako hrozbu. Jsou zvyklí na staré způsoby a nechtějí to měnit.“

Mezi odpůrce změny patří třeba dvaašedesátiletá účetní Ursula. „Je to přehnané. Ti nahoře ve vládě si mohou dovolit všechno a my tady dole to musíme snášet. Uhlí by mělo zůstat, dokud nebudeme jistě vědět, čím ho nahradit.“

Nová cesta německé energetiky

Odpověď se snaží najít například v hnědouhelné elektrárně Schwarze Pumpe skupiny LEAG. Leží asi 30 kilometrů od města Chotěbuz a je jednou z mála v regionu, která zůstane zapojená v síti až do roku 2038, kdy má dojít k definitivnímu odstavení uhlí jako energetického zdroje. Elektrárna ho denně k provozu potřebuje asi 36 tisíc tun, díky moderním technologiím, jako jsou speciální filtry, dokáže výrazně snížit hodnoty vypouštěných emisí. Podle manažera elektrárny Olivera Stenzela je ale potřeba najít úplně novou cestu.

Čtěte také

Konec „spalováků“ je bouře ve sklenici vody a politický kalkul. Pokuty za emise se rozloží, míní odborník

„V uzavřených dolech stavíme například fotovoltaiku nebo větrné turbíny. Především se ale soustředíme na ukládání energie a její regulaci. Problém je, že slunce nebo vítr jsou jako zdroje nestabilní – když hodně fouká nebo svítí, nemůžete všechnu energii pustit do sítě a spotřebovat ji. Proto jsou prioritou dostatečně velká úložiště, abychom čistou energii mohli efektivně využít.“

To ale není snadné, v Braniborsku platí pro výstavbu podobných zařízení přísná pravidla. A odklon od uhlí také znamená ztrátu pracovních míst. Lidé, především mladí, proto odchází do jiných částí Německa a úbytek pracovní síly zase odrazuje velké firmy od podnikání v Lužici. Přestože klima v letošních Německých parlamentních volbách není hlavním tématem, pro místní je pořád zásadní a shodují se, že jejich výběr budoucí vlády velmi ovlivní.