Vojtěch Lavička ml. dokončuje studia na VŠE a vystupuje s kapelou On Fire

Vojta se rozhodl studovat Arts management na VŠE – obor, který spojuje kreativitu s organizací a otevírá cestu k práci v neziskovém sektoru.

„Protože není úplně zřejmé, o jaký obor jde, rád bych ho přiblížil. Management kultury se obecně týká památkové péče a nemovitých kulturních památek, galerií, výstav, hudebních produkcí, filmu. Manažerská kulturní všehochuť,” prozrazuje o studijním oboru Vojtěch Lavička mladší.

Ačkoliv původně uvažoval o FAMU, dnes je rád, že studium Arts Managementu mu umožňuje věnovat se umění v jeho nejširším kontextu. Od samotné tvorby až po její organizaci a společenský přesah. 

„Umělecko-technický obor jsem studoval už na střední, proto jsem se rozhodl pro tento obor. Pokud to má vyjít, vyjde to, říkal jsem si. A ono to vyšlo, proto si tam nyní v posledním ročníku dodělávám inženýra.”

Do budoucna by mohl najít uplatnění nejen v oblasti PR, ale také v galeriích, kulturních centrech či neziskových institucích, které se věnují podpoře umění.

„Chvíli jsem studovat televizní a filmovou tvorbu. Chvíli jsem uvažoval jestli nepřestoupit na konzervatoř. Ale jsem rád, že jsem to neudělal, protože jsem si nebyl nikdy jistý, jestli bych se chtěl hudbou živit naplno. Tady jde o takovou všehochuť, takže když jsem se rozhodl, že se nebudu věnovat umění, mám tu i podnikání či neziskový sektor. Spousta mých spolužáků pracuje v PR nebo v manažerských a produkčních pozicích na různých festivalech, v galeriích, atd. Tedy uplatnění je opravdu široké.”

Hudba jako životní láska

Na střední škole se věnoval televizní a filmové tvorbě. Přesto byly chvíle, kdy zvažoval, že se naplno ponoří do studia basové kytary na konzervatoři. Nakonec se ale rozhodl, že svou lásku k hudbě může rozvíjet i bez formálního hudebního vzdělání.

„Původně jsem houslista, hrál jsem asi dvanáct let. V tom mě dost ovlivnil táta, který je houslista. Už jako malý jsem ale zjistil, že to je hodně těžké, ale díky výborné paní učitelce na základní umělecké škole jsem u toho vydržel. Nicméně později jsem zjistil, že to není můj šálek kávy a tak jsem chtěl začít hrát na basovou kytaru. Chvíli jsem studoval oba nástroje najednou, nakonec jsem ale školu dokončil na basové kytaře. Takže i když mě táta hodně ovlivnil, našel jsem si svou vlastní cestu.”

Od dětství ho doprovází romská hudba, kterou si zamiloval díky rodině. Ve své současné kapele ale hraje převážně pop rock, styl, který mu umožňuje tvořit po svém a hledat vlastní hudební cestu.

„Delší dobu hraju ve skvělé kapele On Fire. S částí kluků se znám z církve, z částí ze školy. Jsou pro mě jako bráchové. Hrajeme pop rock a s tradiční romskou muzikou to moc společného nemá.”

Romská hudba mu ale zůstala blízká.  Rád si ji zahraje doma jen tak pro radost, pro návrat ke kořenům i k tomu, co ho k hudbě přivedlo.