Vlastivědné omalovánky fungují i na dospělé motorkáře, usmívá se vydavatelka. Kam vyrazit v létě na výlet?

Jak to celé začalo? Kde se zrodil nápad na literární omalovánky? Mě napadl hned Jan Ámos Komenský, který také dětem představoval svět v obrázcích – Orbis pictus.

Nezačalo to literárními omalovánkami, začalo to vlastivědnými omalovánkami, provázením po menších obcích a městech. Nejdřív jsme provedli rodiny s dětmi po Vysokém nad Jizerou a předcházela tomu anketa 13 let zpátky, kdy jsme si mezi Vysočáky a lufťáky řekli: „Uděláme top 15, co je u nás ve městě nejzajímavějšího, co by si děti s rodiči měli zapamatovat, když k nám přijedou na výlet nebo na dovču.”

Čtěte také

„Učitel má být režisér, žáci mají rozhodovat.“ Autoři projektu Mapa otevírají nové možnosti výuky

A protože jsme neměli ve městě žádný bilingvní prospekt, tak jsem si říkala, že to uděláme rovnou v češtině i angličtině a bude to obrázek k vybarvení bez barevné předlohy. 

Společně se sousedem Michalem Jaklem, který v té době pracoval ve Vlastivědném muzeu ve Vysokém, jsme dali dohromady medailonky, kamarádka Eva Hanoutová nakreslila obrázky a sousedka Lucka Bugermeisterová to přeložila do angličtiny. Takto jsme to celé odstartovali, je tomu 12 let.

A proč bychom si na prázdniny měli, slovy našich nadšených puberťáků, brát literární sešity, když je volno?

Literární bych asi doporučila Staré pověsti české od Aloise Jiráska. Ty sešity jsou totiž ještě doplněné o slepé mapy. Z jedné strany je mapa České republiky a z druhé strany je slepá mapa Prahy. A vy si s dětmi přečtete tu pověst, seznámíte se s tím, kde se Jirásek inspiroval, co se tam odehrává a kam za tou pověstí vyrazit.

Takže když si třeba čtete příběh o Bivojovi, zjistíte, že se to odehrávalo na Kavčích horách. Na slepé mapě si najdete Kavčí hory, a protože na Praze 4 je k tomu i stezka, tak si tu stezku můžete s dětmi projít.

Na to, aby si dlouhodobě zapamatovali pověsti a ta místa, je to krásně funkční.

Nevím, jestli vás puberťáci dneska nepošlou do háje, ale myslím si, že na to, aby si dlouhodobě zapamatovali pověsti a ta místa, je to krásně funkční. Funguje to i s dospělými motorkáři.

Třeba Ratibořice, Česká Skalice, Náchodsko…

Tam je to zase provázané s Boženou Němcovou, s Babičkou. A těch míst, kde se Babička odehrává, je hned několik. Babička třeba zmiňuje setkání s císařem Josefem při stavbě josefovské pevnosti. Takže krásně můžete dojet i do Jaroměře.

Omalovánky ve školách

Bavíme se o omalovánkách, „oblakovkách“. Jak pomáhají kantorům ve školách?

Na prvním stupni mohou použít už zmiňované Staré pověsti české – příchod praotce Čecha na Říp, Bruncvík, jak se dostal podle legendy lev do našeho státního znaku. No a potom ty jednotlivé pověsti, buď pražské, nebo české. To je téma na celých pět let.

Čtěte také

Speciální pedagog: Nejtěžší je vidět, co dítě potřebuje, ale mít rodinu, která to nemůže poskytnout

Potom mají vlastivědu, kde poznávají svoje město a můžou si zahrát na cestovní kancelář a seznámit se s městem právě prostřednictvím našeho průvodce. Nebo čtvrtá pátá třída se může seznámit s životem Barbory Celjské, která letos slaví půlkulaté výročí úmrtí na Mělníce.

Jak se zrodil nápad na životopisnou omalovánku Barbory Celjské, nejmocnější ženy střední Evropy? Taky je asi pravda, že o ní moc lidí neví, ne?

Neví. Právě zjišťuji, že ani dějepisáři o ní moc neví, protože byla manželkou Zikmunda Lucemburského. Oni se tomu tématu strašně rádi vyhýbají, takže Černá královna je zahalena takovým svým tajemstvím.

Víkend v Záhřebu

Autorsky jste spolupracovala i na televizních Bedekrech po Chorvatsku, kam Češi hodně jezdí. Než člověk dojede k moři, kde by se měl zastavit? Co třeba nabízí Záhřeb? Proč by si tam člověk měl udělat zastávku?

Záhřeb by stál za to určitě minimálně na víkend, projít si celé centrum. Vypadá to tam, jako byste byli tady ve střední Evropě, protože všechno je to z per rakousko-uherských architektů. I kulturu máme dost podobnou, protože se na ní podíleli Češi.

Čtěte také

„S cestovkami nezažijete takové dobrodružství.“ Fotograf Hon se svou rodinou získal cenu za cestopis roku

Takže bych vypíchla asi zelené srdce Záhřebu okolo hlavního nádraží a hlavního Náměstí bána Jelačiće. Pak vystoupit nahoru na Kaptol ke katedrále, k parlamentu a potom se svézt třeba lanovkou. To je nejkratší lanová dráha, kterou jsem se kdy svezla. Naše děti byly hrozně překvapené, že to trvalo jenom 11 sekund. (směje se) A dojít si pěkně na kremšnitu…

Co to je?

To je krémový zákusek, takový hrozně vysoký na listovém podkladu. A třeba do Krapiny se dojet podívat. To je sice severně od Záhřebu, ale hned za hranicemi. Takže po cestě na pobřeží Krapinu, protože se tam Barbora Celjská vdávala na hradě, ale hlavně je tam muzeum pračlověka neandertálského.

Nebo dál po cestě to vzít přes Plitvice a přes Liku. Lika je takové outdoorové místo. Tam se moc s masovou turistikou nesetkáte, ale je fajn tam zajet mimo sezonu.

Kdo Blanku Kučerovou přivedl k legendě o Černé královně? Co podle ní stojí za to vidět ve Špindlerově mlýně? A kde se vzala její láska k Chorvatsku? Poslechněte si celý rozhovor!